Ve hře Wolfenstein: The New Order BJ Blazkowicz kosil nácky na Měsíci, ničil s grácií své přezdívce („Terror Billy“) vlastní obrněné roboty, vydal se do srdce samotného Berlína a prakticky připravil půdu pro revoluci. Při finálním souboji se, s vizí záchrany své milované a spolubojovníků, nechal odpálit nukleárním kanónem. Na obyčejného člověka by toho bylo již opravdu moc, ale nebyl by to BJ, aby se nevrátil ještě v lepším herním dobrodružství než kdy předtím.
Vozíček není překážkou!
Wolfenstein II: The New Colossus je pokračování předešlého dílu série. BJ sice přežil, ale je momentálně na vozíku. Nicméně to z něj nedělá žádného čajíčka, právě naopak.
Děj hry se z Evropy přesouvá přes velkou louži zpátky do Ameriky 60. let, kde nyní vládne „Nová liga“. V ulicích se procházejí chlapci sympatizující s novým „politickým směrem“ v oblečkách Ku-Klux-Klanu. Dochází k praktické germanizaci původního obyvatelstva a americké kultury. Židé jsou již dávno pryč a nyní přišli na řadu i černoši a všichni, kdož nesouhlasí s novým směrem.
Když chceš přežít, tak se podrob!
Američané naprosto demoralizovaní po výbuchu atomové bomby na Manhattanu jsou morálně poraženi. Většina Američanů raději spolupracuje, než aby riskovala hněv nacistů. Samozřejmě, že se najdou i sympatizanti, kteří vítají německé vojáky při slavnostním průchodu, nebo mladé Američanky nadbíhající nacistickým důstojníkům s vidinou zabezpečení a dobrého společenského postavení.
Samotný příběh se přitom střídá s akčními pasážemi, rozhovory se zbytkem týmu a morálním poselstvím, ale zároveň i s emotivními okamžiky, a to zejména při nahlédnutí do myšlenek samotného BJe. Ten si uvědomuje, že není takový jako dřív, a snaží se urovnat si myšlenky v hlavě a připravit i svoji milovanou Anyu na nejhorší.
Tajná základna na Venuši
Nebyl by to však „Terror Billy“, aby jen brečel ve své kajutě a čekal na konec. BJ se tentokrát vydá na nacistickou základnu na Venuši, kde se střetne i se samotným Hitlerem! Jak již můžete tušit, Wolfenstein II: The New Colossus je opravdu pěkná akční jízda.
Nicméně i když je to starý dobrý Wolf, v některých pasážích je příběh již opravdu silně nereálný, až těžko uvěřitelný. Prakticky je v některých pasážích cítit, že vývojáři potřebovali šokovat něčím novým a „zamazat“ dějové chyby, nebo spíše nesrovnalosti, z předchozí hry.
Morální rozhodnutí
Hra samozřejmě navazuje na předešlý díl i v aspektu morálního rozhodnutí mezi dvěma vedlejšími postavami. Hra vám dá možnost zvolit, jak dopadl osud Wyatta a Ferguse. Toto rozhodnutí se pak v pozdější fázi hry začne rozvíjet do vedlejšího úkolu. Vše je nicméně zakomponováno opravdu povedeně. Nejdřív v průběhu hraní máte určité náznaky a poté přijde onen dějový zvrat, kdy řešíte vedlejší úkol, který má v sobě opět i onu psychologickou a morální pointu.
Taktéž samozřejmě nechybí specifické rozhodnutí ve Wolfenstein II: The New Colossus, které ovlivní další dva členy týmu. Respektive už se ale však nejedná o tak rázné rozhodnutí jako u předchozího dílu, ale spíše okrajové.
V průběhu hraní navíc můžete slyšet rozhovory různých členů odporu, které dobře doplňují aktuální atmosféru v Americe. Opět se tak střídají zábavné rozhovory s ostřejšími argumentacemi i rozpory. Tyto rozhovory však nemůžete žádným způsobem ovlivnit, pouze je vyslechnout jako třetí nezúčastněná osoba.
Grafika a skvělý soundtrack
Graficky se jedná opravdu povedené dílo a pokud máte možnost hrát ve 4K a na maximální detaily, vychutnáte si opravdu každý okamžik ve hře. Různorodé zasazení hry do zničeného Manhattanu, útrob ponorky nebo již zmíněné základny na Venuši, stejně tak i nepřátelé a zbraně, vše je pečlivě vymazlené. Prostředí je navíc částečně zničitelné, což umocňuje onen pocit z příležitosti vžít se naposledy do kůže legendárního BJ Blazkowicze.
Ozvučení hry je taktéž naprosto perfektní – zde se oproti minulém dílu nic nezměnilo, na soundtracku se taktéž podílel samotný Mick Gordon a pak také Martin Stig Andersen, kteří opět naprosto skvěle vystihli dějové zasazení. Hudba skvěle doplňuje atmosféru do nejmenších detailů, zde si opravdu vybere každý.
Wolfenstein II: The New Colossus je velice povedená FPS se skvělou dávkou akce i klidných pasáží, ale také se skvělým soundtrackem. Nicméně zasazení některých politických a myšlenkových názorů je v některých situacích až silně viditelné, i když se může jednat o vymazání svastik a symbolů nacismu. Dalším negativem je již přílišné přitažení za vlasy v dějové linii, která může působit až komicky.
