Poznali jste někdy někoho, kdo by byl praktickým lékařem a zároveň spisovatelem detektivek s nádechem příběhů Kytice od Karla Jaromíra Erbena? Už nemusíte dál hledat. Česká spisovatelka Tereza Bartošová si na nás udělala chvilku času, nezakroutila nám krkem za recenzi na dílo Svatební košile a ve velice milém rozhovoru nám povyprávěla nejen o svých počátcích, ale i o svém díle, a kde bere svou múzu.
Zdroj: Albatros Media
Dobrý den, předem bych chtěl poděkovat za Váš čas. Mohla byste se nám krátce představit?
Nejzáludnější otázka hned na začátku. Narodila jsem se v Příbrami, kde nyní pracuji jako praktická lékařka pro dospělé. Doma mě naplno zaměstnávají tři satanáši. Mám ráda toulky českou přírodou, nerušené čtení, hudbu a cynický humor.
Jak se ve Vaší tvorbě promítá profese lékařky? Pomáhá Vám v autentičnosti vyšetřování? Případně, jak se vlastně lékařka dostane ke psaní detektivních románů?
V popisu vyšetřování mi znalosti z medicíny moc nepomáhají, ale v tvorbě uvěřitelného prostředí určitě ano. Snad mi jednotlivá oddělení příbramské nemocnice, o které jsem se kdy otřela, jednou prominou. Psaní je můj způsob útěku z reality, duševní odpočinek, jediná forma tvořivosti, kterou moje hlava a levé ruce zvládají.
Podle internetu jste psala během mateřství, práce i dalších povinností. Jak vypadá Váš běžný tvůrčí den? Máte nějaké kouzelné techniky, jak zabavit celou rodinu?
Bohužel, čarovné schopnosti jsem po nikom nepodědila, tak se musím spokojit s obyčejným zlodějstvím času. Většinou píšu o víkendu po obědě, když si děti zalezou k pohádce a aspoň na chvíli je doma relativní klid. Sluchátka na uši, hrnek kafe k tomu a nepromarnit ani minutu.
Předtím jste publikovala na Wattpadu. Jakou roli tato platforma hrála na začátku Vaší spisovatelské cesty?
Řekla bych, že sehrála naprosto zásadní roli. Nejen že jsem on-line potkala studentku bohemistiky, která mi ochotně vysvětlila, že jsem celý život blbě psala uvozovky, přímou řeč a jiné srandy, ale hlavně jsem potkala úžasnou trojici žen, které baví čtení, psaní a vše kolem literatury. A právě jedna z těchto spisovatelek do mě dostatečně dlouho ryla, až jsem poslala první rukopis do nakladatelství.
Názvy Vašich knih odkazují na Erbenovy balady. Co pro vás znamená česká baladická tradice a vlastně, proč podle Erbena?
Mám Erbenovy balady ráda už od dětství, Polednici mi kdysi recitovala sestřenice. Kdyby tenkrát tušila, co to ve mně o pár let později probudí… Líbí se mi jejich hloubka, temnota, kterých se jednotlivé příběhy dotýkají. Docela mi v dospělosti připadají děsivější, krutější.
Vaše knihy se odehrávají na Příbramsku. Proč jste si zvolila právě toto prostředí a co pro Vás osobně znamená? Máte nějakou představu, kolik Vašich románů do této lokality ještě zamíří?
Je pro mě snazší popisovat prostředí, ve kterém jsem se pohybovala už jako dítě. Vím, jak dlouho to kam trvá, kde zahnout, aby se člověk na dané místo dostal. Zároveň detektivka v kulisách reálného města vyvolává trošku jiné zebání po páteři, než smyšlené místo, ne? Samotnou Příbram moc ráda nemám, naopak okolní vesničky, Brdy, to už je jiná. Je tady krásná příroda a zdejší kraj zatím nápor turistů spíš míjí.
Zdroj: Albatros Media
Detektivka Klekánice měla velký úspěch. Co Vás přivedlo k psaní právě krimi žánru?
Za Klekánicí se skrývá jedna soukromá výzva. Zkusit si napsat příběh, kde nebude žádná erotická scéna, a zároveň si vyzkoušet poskládat děj tak, aby čtenář neodhalil pachatele na dvacáté stránce.
Vaši vyšetřovatelé Tomáš a Honza jsou čtenářsky oblíbení. Vycházejí z reálných předobrazů či případně od nějakých přátel policistů, kteří Vám vyprávěli „historky z natáčení“?
Tahle dvojka dlouhánů vychází čistě z mé představivosti. Nemám v okolí žádné policisty, takže vše, co se v knihách dočtete, je smyšlené. Snažím se, aby vyšetřovatelé nebyli příliš dokonalí, aby zůstali nohama na zemi, mezi námi obyčejnými smrtelníky, se svými chybami nebo i špatnými rozhodnutími.
Jakou fázi psaní máte nejraději – vymýšlení zápletky, samotný text, nebo třeba rešerše?
Asi nejradši vymýšlím zápletku, zkouším si v hlavě, jestli je příběh nosný, otáčím ho z různých stran, kudy nejlépe do něj vklouznout, jak ho uchopit. A pak si s tím mým plánem stejně Tomáš s Honzou udělají během samotného psaní, co chtějí.
V Čechách je snad jediný žánr oblíbenější než vánoční pohádky, a to jsou detektivky. Poslední dobou se s nimi navíc roztrhl takový pytel, že už máme i oblastní seriálové kriminálky. Byla jste už oslovena, že by z Vašeho díla mohl vzniknout seriál? Případně, máte nějaké oblíbené české herce, kteří by Váš tandem hlavních hrdinů mohli zahrát?
Ještě s podobným nápadem nikdo nepřišel, asi jsem napsala málo dílů:-) Pokud by se zadařilo a z detektivek měl vzniknout seriál, tak by se mi líbily neokoukané tváře, málo známí herci. Možná by pro mě bylo důležitější, aby se natáčelo tady, na Příbramsku, u Litavky, než kdo konkrétní by si zahrál Tomáše nebo Honzu.
Máte mezi svými knihami nějakou srdeční záležitost – příběh, postavu nebo konkrétní scénu?
Tak to je hodně těžké. Svoje příběhy mám ráda všechny, přece jen, jsou to moje miminka. Ale asi největší srdcovka mezi postavami jsou Honza s Emou, oba jsou tak krásně zbrklí a praštění, že je nejde nemít rád.
Setkáváte se s Vašimi čtenáři naživo? Jaké reakce Vás nejvíce potěšily nebo překvapily?
Ano, s příbramskou knihovnou máme za sebou několik křtů, které vždy potěší vřelou atmosférou, i když mezi posluchači je početná skupina Hujerů, tedy mé vlastní rodiny. Co mě nejvíc překvapilo, byl živý vodník a hrnečky na dušičky při besedě v Dominikálních Pasekách.
Můžete už nyní prozradit něco o příští knize? Zůstáváte u baladické série?
Můžu vám prozradit leda to, že v hlavě nosím myšlenku, zápletku. Jen zatím nebyl čas ani energie sednout si a psát.
A jako poslední otázku bych se chtěl zeptat, zda máte nějakou radu pro začínající autory? Čeho se například bát, nebo v čem se snažit nejvíce zlepšit?
Šla bych na to obráceně. Nebát se. Nebát se chyb. Hodně psát a ještě víc číst. Dávat své výtvory číst kamarádům, a když už nebude co zlepšovat, poslat příběh do nakladatelství.
Děkujeme za rozhovor a Váš čas. Kdyby čtenáře zaujala Vaše práce, mohou Vás někde sledovat? Máte něco, o co byste se chtěla na závěr podělit?
Pohybuji se v temných vodách Instagramu i Facebooku, tam bývám k zastižení.
Děkuji za příjemný rozhovor a čtenářům přeji krásné léto, dostatek času na čtení a kopu dobré nálady.
