Představte si tu bolestivou situaci, která je noční můrou každého motoristy. Hýčkáte si svůj vůz, leštíte karoserii a hlídáte servisní intervaly, jen aby vás na křižovatce sestřelil nepozorný zahraniční řidič, který si evidentně spletl vedlejší silnici s odletovou dráhou a rozhodl se vzlétnout přes vaši kapotu. Přesně v tomto limbu, kdy bezmocně čekáte na vyplacení pojistky a vaše garáž zeje prázdnotou, přichází na scénu Car Dealer Simulator od studia Garage Monkeys. Je to titul, který slibuje uspokojit vaše abstinenční příznaky po vůni benzínu a oleje, aniž byste si museli špinit ruce v reálném světě. Otázkou však zůstává, zda tento simulátor nabízí dostatečně hluboký zážitek pro skutečné nadšence, nebo zda jde jen o další narychlo smontovaný produkt, který se snaží svézt na vlně popularity opravárenských her.
Začátky v zapadákově a cesta na vrchol
Vaše virtuální kariéra začíná v roce 2010 v americkém zapadákově jménem Winston Springs, kde pod křídly morálně flexibilního mechanika jménem Little Sam začínáte budovat své impérium s ojetinami. Základní smyčka hratelnosti je prostá a důvěrně známá. Jejím cílem je koupit levný vrak, opravit ho a s co největším ziskem prodat dál. Jako automobiloví nadšenci jistě oceníte moment, kdy se pod vašima rukama mění rezavá hromada šrotu v naleštěný kousek připravený k prodeji, což vyvolává překvapivě silný pocit uspokojení. Hra vás zpočátku nutí do manuální dřiny, což znamená, že budete trávit dlouhé minuty mytím karoserie, ručním broušením rzi a nanášením tmelu, než si vyděláte na lepší vybavení. Tento proces je zpočátku až meditativní, ale postupem času se může změnit v repetitivní klikací maraton, který zachraňuje až pozdější možnost najmout zaměstnance a automatizovat ty nejnudnější a nejzdlouhavější úkony.
Z pohledu techniky a mechaniky se titul pak dopouští několika zjednodušení, která mohou puristy a zkušené mechaniky lehce vyvést z míry, přestože přispívají k plynulosti. Nejvýraznějším prvkem je systém univerzálních dílů, který působí v kontextu simulátoru poněkud úsměvně až bizarně. Představte si, že vymontujete alternátor z malého městského hatchbacku a bez mrknutí oka ho namontujete do sportovního kupé, aniž byste museli řešit kompatibilitu úchytů nebo napětí.
V reálném světě je kompatibilita dílů složitá věda, kde záleží na každém milimetru a typu konektoru, zde však tato logika ustupuje arkádové přístupnosti. Na jednu stranu to eliminuje frustraci z hledání konkrétního dílu pro konkrétní modelový rok, na stranu druhou to ubírá na pocitu autenticity, který bych od titulu pyšnícího se slovem simulátor v názvu oprávněně očekával.
Zdroj: IGDB.com
V Car Dealer Simulator se i testuje
Velkou částí hry je i samotná jízda a testování vozů v otevřeném světě, což je bohužel oblast, kde titul nejvíce naráží na své limity a odhaluje svou rozpočtovou povahu. Jízdní model je silně arkádový a fyzika zde má evidentně dovolenou, takže nečekejte žádnou věrnou simulaci chování podvozku či přenosu váhy. Můžete se řítit osmdesátkou proti stromu a vašemu vozu se nestane vůbec nic, nedojde k žádné deformaci karoserie ani poškození náprav, což působí jako pěst na oko.
Je s podivem, že počin, jenž klade takový důraz na renovaci a vizuální stav vozidel, zcela ignoruje model poškození při samotné jízdě městem. Ještě bizarnější je fakt, že ačkoliv cítíte rozdíl mezi jednotlivými typy aut, celkové vylepšení vozu novými díly nemá na jízdní vlastnosti zásadní vliv a auto s rezavými tlumiči se chová podezřele podobně jako to po generální opravě.
Kromě mechanické práce se musíte ohánět i jako manažer a obchodník, což přináší zajímavou vrstvu hratelnosti nad rámec prostého šroubování. Ekonomika vás nutí balancovat mezi poctivou renovací a pochybnými praktikami, jako je stáčení tachometru nebo maskování vad, což je bohužel až příliš realistický odraz skutečného trhu s ojetinami. Musíte pečlivě zvažovat, do kterého vozu se vyplatí investovat drahé náhradní díly a kde stačí jen kosmetické úpravy, abyste maximalizovali svůj zisk při prodeji. Systém vyjednávání o ceně se zákazníky je sice jednoduchý, ale dodává transakcím alespoň základní pocit napětí a obchodního ducha. Postupem času, jak vaše reputace roste a konto se plní, se hra mění z mechanického simulátoru na manažerský tycoon, kde je vaším hlavním úkolem delegovat práci a hlídat cash flow.
Zdroj: IGDB.com
Jako nejmenovaný prodejce vozidel
Co však zážitek vyloženě kazí a narušuje jinak klidnou atmosféru, je podivně implementovaná mechanika vandalů a nepřátelských útoků na váš bazar. V náhodných intervalech se na vašem pozemku objeví chuligáni s cílem poškodit vaše pracně opravené vozy a vy musíte všeho nechat a běžet je fyzicky konfrontovat. Tento prvek působí v kontextu byznys simulátoru nepatřičně a neustále vás vytrhává z flow opravování nebo účetnictví.
Místo abyste se soustředili na lakování karoserie nebo nákup nových vozů, hrajete si na hlídače parkoviště a honíte po dvoře postavičky s kapucí. Po několika hodinách hraní začne být tato mechanika spíše otravnou povinností než zábavným zpestřením a člověk si říká, proč vývojáři cítili potřebu ji vůbec implementovat.
Samotná vizuální stránka má své kouzlo, ale chybí jí finální lesk a optimalizace. Při opravách karoserie sice procházíte procesem tmelení a broušení, ale vizuální reprezentace je často zjednodušená a textury občas doskakují nebo se chovají nepředvídatelně. Zamrzí také technické nedostatky jako propady snímkování i na silných sestavách, zasekávání o objekty nebo zvláštní grafické artefakty za jedoucími vozy. Kontroverzní je i přiznané použití AI generovaných obrázků v uživatelském rozhraní a na obchodních stránkách, což působí poněkud laciným dojmem a naznačuje, kde se šetřilo rozpočtem. Celkově vše pak působí jako projekt, který by si zasloužil ještě několik měsíců péče v předběžném přístupu, aby se zbavil těchto dětských nemocí.
Car Dealer Simulator je relaxační záležitost, která osciluje mezi zábavnou renovací vraků a frustrujícími momenty způsobenými otravnými herními mechanikami. Pro automobilové nadšence, jako jsem já (zvláště ty momentálně bez auta), nabízí fajn atmosféru a možnost „vypnout“, ale jako seriózní simulátor v mnoha ohledech selhává. Je to typická guilty pleasure počin, kdy víte, že není dokonalý, vidíte jeho chyby, ale přesto máte chuť opravit ještě jedno poslední auto.
