Když jsem se poprvé díval na gameplay MOUSE: P.I. For Hire, první, co mě napadlo, bylo: „Aha, střílečka ve stylu titulu Cuphead.“ Jenže tohle srovnání hře spíš ubližuje. Ano, černobílá animace, gumové končetiny, obří oči, přehnané grimasy a styl starých amerických kreslených grotesek jsou na první pohled rozpoznatelné. A není divu. Vizuální ráz je hlavní devíza celé hry. MOUSE: P.I. For Hire vypadá jako ztracený animák z třicátých let, který někdo vytáhl z archivu, namočil do noir detektivky, naplnil jazzem a dal mu do ruky samopal.
Pod výraznou stylizací ale není jen vtipný filtr na obyčejný shooter. MOUSE je svižná FPS s noirovou atmosférou, poctivou akcí a překvapivě sebevědomým zpracováním. Na poměry indie projektu navíc působí mnohem dražším dojmem, než by člověk čekal.
Se mnou přichází zákon
Obujte se do bot Jacka Peppera, soukromého detektiva a bývalého válečného hrdiny, který se v Mouseburgu připlete k případu, jenž nejdřív působí jednoduše. Jenže, jak už to v detektivkách bývá, z jedné ztracené osoby se rychle stane zamotaná síť únosů, korupce, vražd, gangsterů, falešných autorit a praní špinavých peněz. Za úsměvem kresleného města se tak skrývá překvapivě důvěryhodný, ale prohnilý svět.
Animák pro dospělé
Největší síla MOUSE: P.I. For Hire je okamžitě vidět. Vizuál je fantastický. Hra napodobuje tzv. rubber hose animaci, tedy styl starých kreslených grotesek, kde se všechno hýbe, skáče, kroutí a gumově přehání. Zbraně pulzují, přebíjejí se absurdně dlouhými animacemi, nepřátelé padají v groteskních pózách a svět působí, jako kdyby někdo vzal starého Mickeyho Mouse, vrazil ho do detektivky z 40. let minulého století a dal mu samopal. A víte co? Je to originální a funguje to skvěle.
Důležité je, že nejde jen o pěkný statický obrázek. Černobílý styl je čitelný, nepřátelé jsou dobře rozpoznatelní, prostředí dávají smysl a i ve větších přestřelkách zpravidla víte, kde jste, kdo po vás střílí a odkud se na vás žene další problém s baseballovou pálkou. Spousta her chce vypadat originálně, ale zapomene, že se podle toho musí dát také hrát. MOUSE není tento případ.
Detektiv, který raději střílí
Příběh sází hlavně na atmosféru. Jack Pepper je přesně ten typ hrdiny, který mluví jako unavený detektiv po probdělé noci, třech kávách a jednom špatném rozhodnutí. Velký podíl na tom má výtečný dabing Troye Bakera, kterého hráči znají z velkých AAA titulů jako The Last of Us, Bioshock Infinite nebo Death Stranding. Baker zkrátka dokáže prodat unavenou noirovou pózu, sarkasmus, cynismus i odhodlání, které k Jackovi sedí.
Město Mouseburg je plné křivých politiků, gangsterů, policejní špíny, filmových hvězdiček, podivných kultistů a menších hlodavců, kteří zjevně nemají stejná práva jako ostatní. Hra se nesnaží být jen roztomilá. Pod kresleným povrchem pracuje s klasickými tématy noiru: korupcí, mocí, strachem, předsudky a společností, ve které doslova nic není jen černobílé. Za worldbuilding tedy palec nahoru.
Paradoxně právě detektivní část patří k nejslabším místům celého titulu. Kancelář, bar, nástěnka s důkazy a rozhovory mezi misemi výborně budují pocit soukromého vyšetřování. Jakmile ale dojde na skutečnou dedukci, hra vás nenechá šlápnout vedle. Stopy sbíráte, skládáte a posouváte se dál, jenže málokdy máte pocit, že případ opravdu řešíte sami. Vyšetřování tak častěji působí jako stylová přestávka u nástěnky mezi přestřelkami.
Ra-ta-ta-ta
Souboje jsou jádro hry a tady MOUSE: P.I. For Hire překvapivě obstojí. Nejde o realistickou taktickou akci. Tady se běhá, skáče, uhýbá, střílí, kope, sbírá zdraví, hledá munice a používá prostředí tak, aby nepřátelé létali vzduchem, hořeli, rozpouštěli se nebo skončili pod padajícím pianem. Připomíná vám to něco? Mně například svižný gunplay z Doom Eternal. Ne brutalitou, ale tempem. Nepřátelé vás nutí být v pohybu, přepínat zbraně, reagovat na prostor, plánovat úhyby a nečekat za rohem jako opatrný účetní na konci měsíce.
Ačkoli se MOUSE řadí mezi boomer shootery, není to primitivní retro střílečka bez moderních nápadů. Má dost současných prvků, které základní akci posouvají dál. Souboje se neredukují jen na střílení do všeho, co se hýbe. Pomáhá pohyb, úskoky, kopance, využití prostředí, práce s různými typy zbraní a jednoduchý systém upgradů. Není to hluboké RPG a ani se o to nesnaží. Přesto máte pocit, že se váš arzenál postupně rozšiřuje, sílí a nabízí nové možnosti, jak v přestřelkách dělat ještě větší chaos.
Základní zbraně nejsou špatné, ale opravdová zábava začíná ve chvíli, kdy dostanete do ruky větší arzenál: Tommy gun, brokovnice, experimentální hračky, chemické zbraně a další kreslené nesmysly mají vlastní styl i animace. Některé kousky jsou pochopitelně silnější a časem si najdete favority. To je trochu problém, protože pak část arzenálu zůstane ležet stranou. Když ale souboj sedne, všechno běží krásně. Skočíte, střelíte do sudu, kopnete nepřítele od sebe, přebijete zbraň absurdní animací a během toho vám do ucha hraje jazz. Ano, tohle je přesně ta chvíle, kdy si řeknete: „Dobře, tohle má vážně něco do sebe.“
Jazzové tempo
Titul není jen chůze chodbou a střelba od začátku do konce. Postupně se přidávají pohybové schopnosti jako dvojskok, běh po stěně nebo hák. Level design s nimi celkem dobře pracuje. Některé arény jsou otevřené, jiné vás zavřou do užších prostor, kde musíte měnit strategii a přemýšlet, kudy se dostat k lékárničce nebo munici. Vedlejší průzkum také není úplně zbytečný. Ve skrytých místech se dají najít sběratelské předměty, komiksové stránky a baseballové kartičky. Ano, hra má vlastní baseballovou karetní minihru. Není to Gwent a ani se o to raději nesnaží, ale jako přestávka od střelby funguje dobře.
Narovinu, ne vše je na MOUSE: P.I. For Hire skvělé. Některé schopnosti se výrazně použijí ve chvíli, kdy je hra představí, a pak trochu mizí do pozadí. Některé levely jsou výborné a zapamatovatelné, jiné působí obyčejněji. Po několika hodinách už také začne být jasné, že souboje nejsou tak hluboké, jak by mohly být. Nepřátelé nejsou géniové a hra není nijak zvlášť těžká. Kdo čeká výzvu ve stylu Cuphead, bude překvapený. Tohle je spíš svižná jízda než sousto pro hardcore hráče.
Kdo je tady boss?
Hlavní bossové na konci úrovní zpravidla působí jako vyvrcholení jednotlivých částí. Nejsou postaveni na brutální přesnosti nebo dlouhém učení, ale spíš na tempu, změně rytmu a vizuálním chaosu. Dají se porazit pozorností vůči jejich útokům. Každý má vlastní nápady a dokáže pobavit i potrápit.
Některé jejich útoky občas připomenou NieR Replicant a jeho bullet hell pasáže. Obrazovka najednou není jen prostor pro střelbu, ale také místo, kde se musíte proplétat mezi projektily a hledat okno pro protiútok. Není to extrémně náročné, ale stylově to sedí a bossfighty díky tomu nepůsobí jako povinná brzda na konci levelu.
Jak to šlape na PC?
Technický stav po vydání nebyl úplně bezchybný. Vývojáři opravovali soft-locky, problémy s questy, černou obrazovku, ukládání nastavení FPS, zasekávání v geometrii i rebinding kláves. Nešlo tedy jen o kosmetické drobnosti.
Při mém průchodu aktuální verzí jsem už ale nenarazil na nic, co by stálo za větší zmínku. Hra běžela stabilně a žádný zásadní bug mi postup nepokazil. Pokud budete hrát aktuální verzi, je pravděpodobné, že narazíte na čistší stav než první hráči po vydání.
Jeden případ nestačí?
Délka hry se pohybuje zhruba kolem deseti až patnácti hodin podle tempa, sběratelských aktivit a vedlejšího obsahu. Na lineární FPS je to solidní porce. Pro znovuhratelnost tu ovšem není moc prostoru. Pokud vás baví hledat sběratelské předměty, zkoušet jiné zbraně a vracet se do stylového světa, pár večerů navíc si najdete. MOUSE je ale hlavně silný zážitek na první průchod. Překvapuje prostředím, nápady, stylem a tempem. Při druhé jízdě už tolik nového nenabídne.
MOUSE: P.I. For Hire není dokonalá hra. Detektivní část je mělčí, než by měla být. Souboje jsou rychlé a zábavné, ale časem jednodušší a trochu repetitivní. Obtížnost není vysoká a některé schopnosti nebo zbraně by si zasloužily lepší využití. Technické chyby po vydání také nejdou úplně ignorovat.
Jenže na druhé straně je tu originální hra s obrovskou osobností. Má skvělý vizuál, živý pohyb, parádní soundtrack a většinu času i velmi zábavnou akci. Neprodává jen jeden vizuální trik. Má svět, tempo, humor, dabing, soundtrack a dost obsahu na to, aby se obhájila jako plnohodnotná střílečka s adventurními prvky. Není to jen „Cuphead jako FPS“. Je to MOUSE. Právě to ji odděluje od zbytku tuctových titulů. A v době, kdy spousta stříleček vypadá, hraje se a střílí skoro stejně, je to celkem hodně.
