Polské studio Hyperstrange si už v minulosti vybudovalo pověst týmu, který umí staromilskou akci servírovat s moderní razancí a dynamikou. Příkladem mohou být tituly jako brutální fantasy řežba ELDERBORN nebo šílená jízda POSTAL: Brain Damaged. CROSSBOW: Bloodnight jde ještě přímočařejší cestou. Osekává všechno zbytečné a nechává jen čistý, neředěný boj o přežití. Výsledkem je titul, který je malý rozsahem, ale obrovský intenzitou.
Peklo bez příkras
Děj je zasazen do roku 1666, do potemnělé gotické Evropy, kde se svět ocitl na pokraji zkázy. Ujmete se role příslušníka Řádu Kuše, poslední linie obrany proti démonickým silám, které zaplavily zemi. Příběh tu ale není vyprávěn skrze dialogy, filmové sekvence nebo rozsáhlý lore. Spíš jen rámuje situaci, dává kontext tomu, proč stojíte sami v kamenné aréně a kolem vás se valí nekonečné vlny pekelných krvelačných bytostí.
A právě tady se ukazuje první silná i slabší stránka hry. Atmosféra funguje výborně, gotická architektura, rudé nebe a démonická symbolika vytvářejí stylový, téměř metalový obraz světa na pokraji apokalypsy. Na druhou stranu, kdo čeká příběhovou hloubku nebo postupné odhalování tajemství, může být zklamán. CROSSBOW: Bloodnight si na epické vyprávění prostě nehraje. Respektive, nehraje si na nic, je to čistá akce.
CROSSBOW: Bloodnight v duchu klasické aréna střílečky
Z hlediska hratelnosti jde o čistokrevnou arénovou FPS. Dvě mapy ohraničené do kruhu a vlny nepřátel. K tomu si přičtěte neustále rostoucí obtížnost. Proti tomu čelíte vy, člen řádu, vyzbrojen automatickou kuší. Celá hratelnost je postavena na rychlém pohybu, agresivitě jak ze strany nepřátel, tak z vaší strany (jinak brzy zemřete) a přesném míření. Zastavit se znamená zemřít, proto musíte dashovat, skákat a snažit se udržet tempo. V tomto ohledu titul připomíná klasické arkádové střílečky, kdy nehrajete na skóre, ale na to, jak dlouho přežijete a zda se utkáte s finálním bossem.
Nejedná se však ani o roguelite nebo roguelike titul, jak byste si možná mohli mylně myslet. Nejsou zde prakticky žádné RPG prvky. Tedy kromě automatického zvyšování úrovně vaší kuše, která po určitém počtu sebraných krystalů z padlých nepřátel povýší na silnější úroveň.
Přesto má titul vysokou, ba možná až fanatickou znovuhratelnost, protože když padnete, máte o to silnější vnitřní nutkání se do arény vrátit a nasekat těm zplozencům temnoty zadek. Neustále máte pocit, že „ještě jeden pokus“ může dopadnout lépe. Slabinou je naopak omezená variabilita.
Nepřátelé, kteří vám dokáží rozproudit krev v žilách
Než se vrhnu přímo na popis nepřátel, tak se ještě na chvilku vrátím k vaší zbrani, tedy kuši. Ta má tři režimy střelby. Dlouhé stisknutí levého tlačítka myši spustí kulometnou palbu hrotů, krátké stisknutí má efekt brokovnice a při stisknutí pravého myšítka a následně levého vystřelíte raketu připomínající výbušný hrot. Po určité době se vám nabije „božská síla“, kdy při stisknutí klávesy Q a určení směru vystřelíte na zasažené území zlaté hroty, které likvidují všechny protivníky v daném pruhu.
Nyní je čas si něco říci o nepřátelích, těch není mnoho, ale rozhodně vás potrápí. Najdete zde pouze pět druhů nepřátel, od pomalých zombie, po obludné stromy vypouštějící démonické netopýry až po agresivně rychlé vlkodlaky nebo skákající strašáky. Někteří jsou rychlí a agresivní, jiní odolnější a vytrvalí, a každý vás nutí změnit prioritu cílů. Postupně přibývá chaosu, projektilů i tlaku ze všech stran. Obtížnost roste svižně a bez kompromisů.
Tady hra exceluje a dokáže vytvořit skutečný pocit ohrožení. Adrenalin stoupá s každou další minutou a přežití vyšších vln přináší autentické uspokojení. Zároveň ale může být obtížnost pro část hráčů až příliš tvrdá. Nejde o taktickou přestřelku, kde si vše rozmyslíte, jde o test reflexů a schopnosti udržet chladnou hlavu v naprostém chaosu.
Zároveň je zde i neférovost v rámci spawnování nepřátel. Po prostoru arény se musíte pohybovat, abyste unikli ze spárů netopýrů, agresivních výpadů vlkodlaků nebo tlakových vln strašáků. O to víc dokáže naštvat, když běžíte, střílíte, otočíte se, abyste zneškodnili pár nepřátel, kouknete se zpět, abyste se ujistili, že je před vámi trochu čisto a najednou „plesk“. Naběhnete do spawnutého monstra, které tam před milisekundou nebylo, a to jste se jen trhem otočili sem a tam. Takto podobně pak dokáže zabolet, když střílíte na démonický strom, který se dá zničit jen přesným výstřelem do jeho oka a před letícím projektilem se spawne zombie. Případně se spawne několik nepřátel přímo před vás, aby vás zablokovali a vy buď do nich narazíte, nebo vás roztrhá vlkodlak. Život je zde totiž na jeden až dva hity (pro vás). Zde už opravdu nastává pocit frustrace, protože přestáváte bojovat s hordami nepřátel, ale spíše s mechanikou hry.
Vizuál CROSSBOW: Bloodnight nabízí lehké retro
Grafická stránka se drží stylizovaného, lehce retro, pojetí. Textury a modely nejsou na úrovni moderních blockbusterů, ale to ani není cílem. Důležitější je konzistence stylu, tedy konkrétně temné tóny, výrazné světelné efekty střelby a krvavé výbuchy nepřátel tvoří kompaktní vizuální celek. Výsledkem je hra, která má osobitý vzhled, i když technicky nepřepisuje hranice žánru.
Zvukový design je jedním z tahounů atmosféry. Dunivá hudba podporuje tempo akce, zatímco zvuky výstřelů a démonických výkřiků podtrhují chaos na bojišti. Audio zde není jen doplněk, ale aktivní součást napětí. Slabinou může být jistá repetitivnost při delších sezeních, kdy se hudební i zvukové motivy začnou opakovat.
CROSSBOW: Bloodnight je koncentrovaná dávka akce. Nehraje si na velkolepý epos, nenabízí rozsáhlou kampaň ani propracované RPG systémy. Místo toho servíruje intenzivní, rychlou a stylovou řežbu, která stojí na reflexech, tempu a ochotě zkoušet to znovu. Pokud tedy budete mít trpělivost se spawnujícími se nepřáteli na vaší pozici.
