Jsem milovníkem zvířat všech možných druhů, tvarů a vlastností a ze všech kontinentů. V magické přírodě si však nejvíce rozumím s kočkami. Jsme si s těmito domácími mazlíčky, kteří ovládnou celý váš život a byt jedním zívnutím, až nápadně podobní. Náladoví, paličatí, místy rádoby nezávislí a s touhou po klidném šlofíku ve slunečních paprscích. A tak nešlo odmítnout možnost vyzkoušet si novou videohru Meowson o malém kočičím čaroději, se kterou přišel vývojář CrAzy GAmes CreAtor.
Když páníčkovi ukradneš hůl…
Příběh této 2D hry v retro stylu není zrovna složitý. To dokazuje i fakt, že vám jej v podstatě vysvětlí dvě knihy, jejichž kapitoly je možné v jednotlivých úrovních číst. Jedna z knih, ta, která s vámi bude hovořit velice útočně, vám prozradí, že jste se dopustili krádeže. Váš páníček, mocný čaroděj, je nyní bez své hole. Tu třímáte v packách vy a snažíte se s ní dostat z jakéhosi dungeonu. A třebaže jste kočka po čertech mazaná, jediné, co s holí zatím svedete, je létat a házet ohnivou kouli.
Druhá kniha je spíše informativní, nechová se jako váš nepřítel, ale podává informace jenom o světě čarodějů. Ty jsou, odpusťte mi, poměrně zbytečné. Sice dokreslují hru, ale praktický užitek z nich nevyčtete. Většinu věcí, o kterých kniha mluví, ani sami nezaregistrujete anebo je nebudete moci použít. Je však hezké vědět, kde čarodějové čerpají své síly…
Vaše cesta z dungeonu ovšem nebude jednoduchá. Abyste s holí nemohli utéct, vše se vám pod nadvládou první z magických knih postaví do cesty. Netopýři, pavouci, cirkulárky, bodáky a hlavně… cesta sama.
Najdi si ten klíč sám!
Hra není zrovna akční chuťovkou, jedná se spíše o puzzle. Kočičí čaroděj se totiž pohybuje pouze čtyřmi základními směry – nahoru, dolů, doprava a doleva. Aby toho nebylo málo, má tendenci se při jedné aktivaci pohybu pohnout rovnou o několik imaginárních políček. Tato políčka vy sice nevidíte, ale vzhledem k okolí, které je vystavěné v podstatě po čtverečkách, se dá odhadnout, kam kocour doletí.
Vaším hlavním úkolem je tedy pohybovat se po bludišti tak, abyste úspěšně zdolali jednotlivé překážky a doletěli přesně tam, kam je potřeba. A mnohdy ve správný okamžik. Problémem však nejsou jen nepřátelé a pasti, ale i uzamčené východy. Meowson sice není klasická metroidvania, nové schopnosti nedostáváte, ale průchod si musíte sami odemknout. Existují zde čtyři barvy zámků – modrá, zelená, žlutá (zlatá) a červená. Každá barva zámku má vlastní klíč, schovaný někde na mapě.
K dokončení jednotlivých úrovní, kterých má hra celkem třiadvacet, není potřeba nic sbírat. Pro vaše skóre a pocit accomplishmentu je však příjemné sesbírat co nejvíce ze tří fialových krystalů, které jsou rovněž ukryty – někdy je hlídá zámek, někdy netopýr a jindy je prostě někdo schoval do bedny.
No a co tam dělají ty bedny? Prostředí je rámováno stěnami, ale také objekty, které vytvoří překážku, nebo naopak ideální prostředek k tomu, abyste doletěli, kam je třeba. Odraz ze správného místa hraje v puzzle mechanice velkou roli. Některé truhly a objekty jsou nerozbitné, ale jiné nikoli. A právě na ty – hádáte správně – musíte házet ohnivé koule!
Na dobrodruha padla ekonomická krize
Jo, tohle myslím naprosto vážně. Kromě krystalů a klíčů se dají na mapě najít ještě srdíčka (životy kočky) a magický štít. Ze začátku – a tento detail velice cením – má kocour devět životů. Při každé kolizi s nepřítelem nebo pastí jeden život ztratí. Pokud ještě nějaká srdíčka zbývají, objevíte se na pozici, kde ke kolizi došlo. Pokud ne, je potřeba celou úroveň opakovat. V takovém případě se vám však ztracené životy nevrátí a je dost dobře možné, že budete téměř celou hru na jednom srdíčku – dovolit si tedy smíte jen jednu chybu.
Magický štít lze aktivovat na krátkou chvíli. Obrazovka mírně zmodrá a kolem čaroděje budou létat blesky. Při použití štítu se stáváte dočasně nezranitelnými.
Štít a srdíčka se však dají také nakupovat, a to sice za měnu, kterou rovněž sbíráte při bloumání po dungeonu. Ano, v tom se jedná o typickou arkádu. Sbírejte ty mince! Měna ovšem není jedna, jsou vlastně dvě. Buď mince s větší teoretickou hodnotou, nebo úlomky jakýchsi runových kamenů. V obchodě v menu pak úlomky lze vyměnit za mince a mince obratem za srdíčko a štít.
Považuji však za velice nešťastné, na kolik vás taková sranda přijde. A že zásobit se je mnohdy životně důležité! Sto úlomků se rovná deseti mincím, ale štít vás vyjde na dvě stě mincí, a život dokonce na tři sta! A upřímně, mince potkáváte sporadicky, takže většinu vašeho majetku tvoří úlomky.
Hra pro děti, na kterou mi nadávky nestačily
Jsem velice klidný a trpělivý člověk. Míra toho, co jsem schopná při hraní her snést, je opravdu vysoká. Ať už se jedná o problémy technického typu, nebo samotnou obtížnost. Pokud ale pohár trpělivosti přeteče, ví o tom zpravidla celé okolí.
Když jsem rozehrála prvních pár úrovní, byla jsem jen zmatená. Ovládáním, principem, podivnou úvodní místností se třemi dveřmi, kde jsem neměla nejmenší tušení, do kterých vlézt. Považovala jsem však puzzle za primitivní záležitost. Bylo potřeba jen párkrát zmáčknout šipky, zarazit se o správná místa na stěnách a doletět si ke dveřím do další úrovně.
A pak jsem pochopila, jak moc jsem se spletla. Zničehonic se hra stala až krutě těžkou – troufám si však tvrdit, že ne záměrně. Jasně, když nemáte žádnou mapu, je občas těžké najít správnou cestu a dozvědět se, kde se nachází klíč, krystal, nebo kterou cestou se dostat ke dveřím. Místy přituhovalo i z hlediska překážek, které najednou chtěly přesnější načasování (ach, ty cirkulárky!) nebo vyžadovaly proletět úsek co nejrychleji. Cestu jste tedy museli plánovat dopředu a mnohdy metodou pokus omyl.
Smích mě však přešel, když se objevily bodáky. A to doslova všude! Najednou člověk nemohl zastavit a v klidu popřemýšlet, kde se odrazit a kudy se vydat dál. Kocour doletěl ke stěně, a než jsem si toho stačila všimnout, zamňoukání už ohlašovalo jeho smrt. Přirozeně, že pasti tvoří základ hratelnosti. Problém ale vidím v tom, co právě nevidím. Většinou vám pasti ve hrách dají najevo, že tam jsou. Máte možnost si všimnout, že je v daném úseku cosi jinak, a následně se mu vyhnout nebo pohyb přizpůsobit. A ač bodáky vysouvající se zespoda vidíte, ty ze shora a ze strany nikoli. Na textuře stěny není nic, co by vás varovalo. Takže pokud máte krátkou paměť, frustrace se jistě dostaví.
Naváděná netopýří střela, které se nemůžete vyhnout
A teď ten hlavní problém, přátelé. Už jsem se zmínila o tom, že kocour letí stejným směrem často několik polí, bez objevení překážky nebo obecně změny v terénu dokonce do chvíle, kdy ho směr přinutíte změnit. Jenže tady má Meowson viditelné technické problémy.
Častokrát se totiž stane, že se s čarodějem dostanete na předěl polí, zaseknete se a nemůžete se hnout. Jedinou možností je odrazit se jinam, než potřebujete, a sekvenci pohybů zopakovat. A ani to mnohdy nepřinese kýžený výsledek. Musíte to zkrátka zkoušet znovu a různými cestami, než vám hra dovolí projít.
Tato frustrace se spojuje i s tím, jaká je reakční doba po zmáčknutí příslušné klávesy (u mě to třeba byly klávesnicové šipky). Vracely se mi vzpomínky na hraní populárního titulu Oheň a voda, kde mi lety ošoupaný mezerník včas nezareagoval a nechal slečnu Vodičku spadnout do lávy. Nebo Ohníčka do vody, chápeme se. Jenže tady za to nemohlo opotřebení kláves, ale spíše hra sama. A když máte dělat rychlé pohyby přes překážky, kdy se na nich často musíte na zlomek vteřiny zastavit a rozletět se pryč dříve, než se aktivují, není to úplně ideální stav.
Tyto chyby však nejvíc trestá můj nový úhlavní nepřítel. Nenávist mezi námi je vzájemná. Hra disponuje netopýry a pavouky, kteří však vykonávají předem daný pohyb. Když do nich nenaletíte, ani si vás nevšimnou. Jenže ďábel se skrývá v detailech! Doslova. Meowson obsahuje i netopýra jiného druhu, kterého je na první pohled těžké poznat. A pak už je často docela pozdě…
Tento druh se totiž pohybuje zásadně za vámi a rozhodně ne jen čtyřmi směry. On na rozdíl od vás může létat ve 360°. Jediné, co vás před ním zachrání, je útěk nebo stěna, za kterou se nemůže dostat. I když i to je diskutabilní. Místy se ve hře nedostal do jiné „místnosti“, ani když měl cestu otevřenu. Jindy si za vámi lítal, kde se mu zlíbilo. Je možné ho ještě nakrátko omráčit magií, ale je velice těžké jej zasáhnout prostě proto, že on může kamkoli a vy sesíláte kouzlo jen doprava nebo doleva.
Na rovinu, tento netopýr je důvodem, proč jsem skončila ve dvacátém čtvrtém levelu. Alespoň zatím. Vyplýtvala jsem na něj příliš mnoho energie a důvtipu, ale on se stejně nevzdal a kočičího čaroděje nakonec vždy polapil. Je to naváděná střela, která kvůli technickým problémům hry občas nemá žádné slabé místo.
Cink, cink, cink!
Z hlediska grafiky Meowson působí opravdu jako retro arkáda. Kocour je velice roztomilý, temný dungeon umí překypovat barvami díky různorodým předmětům a překážkám a jednotlivé itemy jsou natolik výrazné, že je nelze minout.
Výhradu však mám k fontu. Nechce se mi hledat, který přesně font to je, ale věřte mi, že dát ho do tak vizuálně hezké hry je výsměch. Pokud se objeví text v kurzívě, ještě je to dobré. Ale pokud kurzívu nemá, působí jako narychlo sesmolený programátorský projekt na seminář. A ještě někoho, kdo nemá estetické cítění. Taky je většina textu žlutá… brrrrr.
Za to audio je velice příjemné. Při sbírání slyšíte to uspokojivé cinkání mincí, kocour vydává mňoukavé zvuky (především při smrti teda, chudák) a vyčarování štítu nebo ohnivé koule má svoje vlastní doprovodné audio.
Hudba může být místy otravná, ale protože je instrumentální, většinou atmosféru titulu dobře podbarvuje.
Jenže všechna tato plus jsou něčím, co u počítačové hry jakéhokoli žánru v roce 2026 považuju za hratelné minimum. Ano, i u menších developerů. Titul tak působí jako začátečnický projekt (čímž teoreticky možná i je), který obsahuje slibné prvky, ale v tom nejdůležitějším přináší nekonečnou frustraci. A tou je ovládání a hratelnost.
Meowson je příběh roztomilého kočičího čaroděje, který ve 2D dungeonu platí za svoje zločinecké choutky – vyloženě kočičí charakter. Ač hra přináší příjemnou retrostylizaci, puzzle nejsou příliš těžké a na dlouho vás ani nezabaví. Tam, kde se náročnost zvýší a cestu z bludiště byste si mohli i krátce užívat, pocítíte jen frustraci. Ovládání a technické nedodělky prakticky neumožňují přechytračit výsuvné bodáky ani netopýra, který je lačný po kočičí krvi. Obávám se, že většina hráčů nenajde důvod se s hrou trápit až do poslední úrovně. A to je vzhledem ke slibné premise docela škoda.
