Některé hry provází masivní propagační kampaně, hype a vybičovaná očekávání hráčů. Mnoho jiných je naopak zcela přehlíženo. A pak jsou tu hry, které sice nejsou úplně ignorované, ale přeci jen nevypadají, že by se mohly zařadit mezi ty největší pecky roku. Dokud nevyjdou a neukáže se, že přesně tohle se jim povedlo. Do této poslední kategorie patří i Dracamar – nenápadná 3D plošinovka od katalánských společností Petoons Studio a 3Cat. Jejich pokus o návrat k poetice klasických skákaček ze zlaté éry Nintenda 64 a PlayStationu 2 se povedl natolik, že překonal i větší a ambicióznější projekty, jako je Yooka-Replaylee. Vlastně nepamatuju, jestli jsem od dob Astro Bota vůbec hrál lepší skákačku. Ale nejspíš ne.
Tenkrát v Barceloně
Dracamar se odehrává na fiktivním středomořském soustroví, které je silně inspirováno prostředím a kulturou Pyrenejského poloostrova. Najdeme zde ruiny antických památek, slunné pláže, zasněžené hory i živá města. Tvůrci nijak neskrývají, že se ve hře pokusili zachytit vlastní kulturu. Hra ostatně obsahuje také jazykovou stopu v katalánštině.
Bez toho, že by tento středomořský ráj někdo ohrožoval, bychom ovšem neměli žádnou zápletku. Na scénu proto přilétá zlotřilý drak King Crad, který chce svět Dracamaru dostat do svého područí. Poboří mosty a roztomilá zajícovitá stvoření, zvaná Oki, promění v jejich zlé verze Moki. Je na trojici přátel, aby zlého draka porazili a vrátili světu rovnováhu.
Skákat a zkoumat
Hra je vystavěna na klasickém modelu, který v 90. letech zavedl průkopnický Super Mario 64. Pohybujete se po spletité mapě, kde zpřístupňujete jednotlivé levely sbíráním určitých předmětů. V případě Dracamaru jde o kouzelná semínka, z nichž je třeba vypěstovat patřičnou zeleninu. Díky ní lze opětovně vybudovat mosty vedoucí na další ostrovy. Po porážce každého z dílčích bossů získáte speciální zlaté semínko. Až je nasbíráte všechna, můžete si odemknout cestu až do doupěte samotného King Crada. Semínka ale nejsou jediným sběratelským předmětem. Shromažďovat je třeba také Moki-koule (jakési duše ujařmených zvířátek), hvězdičky (za ně lze nakupovat oblečky pro hlavní postavy) a další artefakty. A jsou tu dokonce i vedlejší akční mise, v nichž létáte dvojplošníkem Tatanet.
Skákání přes překážky a boj s magií posedlými živočichy jsou často stejně důležité jako důkladný průzkum prostředí, plného odboček a skrytých míst. Ačkoli některé levely či jejich úseky jsou pojaty jako víceméně otevřená hřiště, celkově je level design blízký spíše právě Astro Botovi než Super Mariovi 64 nebo nekorunovanému králi novodobých indie skákaček, A Hat in Time. To znamená, že převažuje příjemná přímočarost zajišťující, že nikde nebudete moc bloudit a průchod hrou bude hladce odsýpat.
Dracamar celkově patří mezi málo obtížné skákačky. Je tak vstřícný hlavně k dětem, pro něž je vhodný i díky morálnímu poselství o přátelství, péči o životní prostředí a samozřejmě i kvůli absenci násilí. I když tu zvířátkům skáčete po hlavách, hřbetech, krunýřích a klepetech, nikomu vlastně neubližujete.
Všechno šlape, jak má
Tím ale v žádném případě nechci vzbudit dojem, že dospělým a zkušeným hráčům nemá Dracamar co říct. Naopak. V Petoons Studio dokázali, že dobře ví, co dělá skvělou skákačku, a jejich hra nepřestává chrlit zajímavé nápady a neotřelé výzvy. Jejich kreativita a pestrost hry nejdou tak daleko jako v již zmíněném A Hat in Time, nicméně nezůstávají příliš pozadu.
Jak nám navíc ukázaly hry typu Ruffy and the Riverside, nápaditost není samospásná, pokud všechny dobré ideje nejsou také dobře implementovány. Dracamar naštěstí nikde a nikdy nedrhne. Ovládání je přesné a intuitivní, kamera až na pár drobností nezlobí a skákání s průzkumem jsou dobře vyvážené.
Pravděpodobně se vývojářům vyplatilo krátké odložení vydání, jež bylo oficiálně motivováno právě snahou doladit technickou stránku. Sem tam se však vaše postavička může dočasně zaseknout v nějakém objektu a asi pětkrát za celou hru se mi kamsi zamotala kamera. To jsou ovšem v rámci žánru zcela minimální problémy.
Grafika z PS2
Možná jediným, lehce sporným aspektem Dracamaru je grafika. Jednoduché, hrubé polygony samozřejmě záměrně odkazují ke hrám z PlayStationu 2 a nedá se říct, že by zvolená výtvarná koncepce neměla určitý šarm. Přesto na pohled Dracamar prostě nevypadá tak hezky a malebně jako třeba Kao the Kangaroo, Nikoderiko: The Magical World nebo Super Lucky's Tale. Poníženě přiznávám, že na základě screenshotů či trailerů, které jsem letmo zachytil, mě Dracamar moc neupoutal a měl jsem vlastně tendenci ho podceňovat a moc od něj neočekávat. Nyní jsem opravdu rád, že jsem se tolik mýlil.
Dracamar je přesně ten typ hry, kterou na první pohled snadno přehlédnete, ale o to víc vás dokáže překvapit, jakmile jí dáte šanci. Nenápadná stylizace skrývá výborně navrženou 3D plošinovku plnou nápaditých levelů, příjemného tempa a radosti z objevování. Díky nižší obtížnosti a laskavému tónu je ideální i pro mladší hráče nebo rodinné hraní. Svou pestrostí a promyšleným designem zároveň bez problémů obstojí i před zkušenějšími fanoušky žánru. Skvělé plošinovky stále žijí, a to nejen na Switchi!
