Spider-Noir. Jeden z nejzajímavějších Spider-Man projektů posledních let a zároveň další důkaz toho, že Sony se svého pavoučího univerza jen tak nevzdá. Už od prvního oznámení ale bylo jasné, že tentokrát nepůjde o další pokus vytvořit nového Venoma nebo Morbia. Největším lákadlem celého projektu totiž nebyla samotná značka Spider-Man, ale Nicolas Cage. Herec, který si během let vybudoval status absolutního unikátu, se po letech vrací k postavě Spider-Noira, kterého si fanoušci okamžitě zamilovali ve filmu Spider-Man: Paralelní světy. A právě tahle skutečnost je pro celý seriál naprosto klíčová.
Pokud čekáte věrnou adaptaci komiksového Spider-Noira, pravděpodobně budete překvapeni. Seriál si z původní předlohy bere především základní koncept a atmosféru. Ve výsledku mnohem více připomíná hranou verzi Spider-Noira ze Spider-Verse než klasickou komiksovou adaptaci. A upřímně, není to nutně špatně. Už samotná představa sledování Nicolase Cage v depresivním New Yorku třicátých let zněla natolik zajímavě, že si projekt získal pozornost dávno před premiérou.
Největší otázkou ale bylo, jestli seriál dokáže nabídnout něco víc než pouze charismatického hlavního hrdinu a nádhernou stylizaci. Po zhlédnutí celé série musím říct, že odpověď není úplně jednoznačná. Spider-Noir má momenty, kdy působí jako jeden z nejstylovějších komiksových seriálů posledních let. Zároveň ale trpí problémy, které mu brání zařadit se mezi skutečně výjimečné projekty.
Zdroj: Prime Video
Stíny minulosti pod lampami starého New Yorku
Příběh sleduje Bena Reillyho, soukromého detektiva žijícího během hospodářské krize v New Yorku. Kdysi byl známý jako The Spider, maskovaný ochránce ulic, který bojoval proti zločinu. Po smrti manželky však svou druhou identitu opustil a snaží se žít obyčejný život. Minulost ho ale odmítá nechat na pokoji a série událostí ho postupně donutí znovu čelit tomu, kým kdysi býval.
Na první pohled jde o ideální základ pro noir příběh. Osamělý detektiv, osobní tragédie, korupce, zločin a město plné temných tajemství. Jenže scénář se bohužel vydává až příliš známou cestou. Prakticky od prvního dílu jsem měl pocit, že přesně vím, kam se příběh vydá, a seriál mě v tomhle ohledu téměř nikdy nedokázal překvapit. Celá dějová linka stojí na motivu člověka, který se snaží utéct před svou minulostí, aby nakonec zjistil, že se jí stejně nevyhne. Funguje to, ale zároveň jde o koncept, který jsme už viděli nesčetněkrát.
Největší problém představuje samotná detektivní linka. Od noir žánru člověk očekává komplikované vyšetřování, překvapivé zvraty a postupné odhalování pravdy. Spider-Noir se však většinu času drží velmi jednoduchého vyprávění. Nejde o vyloženě špatně napsaný příběh, jen mu zoufale chybí momenty, které by si člověk pamatoval ještě několik dní po dokoukání.
Město utopené v inkoustu a světle reflektorů
Jestli někde Spider-Noir skutečně exceluje, pak je to jeho audiovizuální stránka. Tvůrci odvedli fantastickou práci a vytvořili jeden z nejpůsobivějších komiksových světů posledních let. Už samotný nápad nabídnout seriál jak v černobílé, tak barevné verzi byl nesmírně odvážný a po zhlédnutí série mohu říct, že funguje překvapivě dobře.
Černobílá verze působí jako moderní pocta klasickým noir filmům. Hra se světlem, stíny, mlhou a deštěm vytváří atmosféru, která okamžitě pohltí. Některé záběry vypadají doslova jako živé stránky komiksu. Barevná verze naopak ukazuje, kolik práce bylo věnováno samotné stylizaci prostředí. Výrazné barvy, nasvícení scén a práce s kontrasty vytvářejí úplně jiný zážitek, který je stejně působivý jako jeho černobílý protějšek.
Právě vizuál je důvodem, proč jsem u seriálu vydržel až do konce i ve chvílích, kdy scénář začal přešlapovat na místě. Bohužel ale zároveň platí, že sebelepší kamera nedokáže plně nahradit silnější příběh. Některé epizody vypadají nádherně, ale po jejich skončení jsem měl pocit, že se vlastně nestalo nic zásadního.
Zdroj: Prime Video
Když Nicolas Cage pohltí celý obraz
Herecké obsazení je poměrně skromné, ale funkční. Vedlejší postavy plní svůj účel a většina herců odvádí solidní práci. Jenže ať už se na obrazovce objeví kdokoliv, pozornost si nakonec stejně ukradne Nicolas Cage. A upřímně řečeno, přesně kvůli němu většina lidí Spider-Noira zapne. Cage je v téhle roli naprosto ve svém živlu. Každý dialog, každé gesto i obyčejný pohled působí tak specificky, že je téměř nemožné od něj odtrhnout oči. Jeho výkon dokonale zapadá do přehnané stylizace celého seriálu a několikrát jsem měl pocit, že právě on drží celý projekt nad vodou. Bez jeho přítomnosti by Spider-Noir pravděpodobně působil jako další průměrná komiksová série. Díky němu má ale alespoň vlastní identitu a osobitost.
Jazz, déšť a ozvěny prázdných ulic
Velkou pochvalu si zaslouží také hudební doprovod. Soundtrack perfektně podporuje noir atmosféru a dokáže dodat některým scénám mnohem větší emocionální sílu. Hudba se plíží nočními ulicemi stejně nenápadně jako samotný Ben Reilly a často vytváří atmosféru lépe než dialogy. Bohužel ani hudba nedokáže zachránit slabší scénář. Některé emocionální momenty působí silně hlavně díky soundtracku, zatímco samotné vyprávění jim neposkytuje dostatečnou oporu. Přesto jde o jednu z nejsilnějších složek celého seriálu.
Spider-Noir je seriál, který na první pohled působí jako něco výjimečného. A v některých ohledech skutečně výjimečný je. Vizuální stránka patří k tomu nejlepšímu, co komiksové adaptace v posledních letech nabídly, Nicolas Cage si svou roli evidentně užívá a noir atmosféra funguje prakticky od začátku do konce. Jenže pod vším tím stylovým kabátem se skrývá poměrně obyčejný příběh, který nedokáže naplno využít potenciál svého světa ani hlavního hrdiny. Nejde o špatný seriál. Rozhodně ne. Jen jsem po jeho skončení neměl pocit, že jsem viděl něco, co by zásadně posunulo pavoučí univerzum dál. Spider-Noir je zajímavý experiment, který stojí především na atmosféře a Nicolasi Cageovi. A pro někoho to bude víc než dost. Pro mě osobně už o dost méně.