Občas narazím na tituly, o jejichž existenci jsem neměl dříve tušení, ale zaujmou mě natolik, že neodolám a musím si je vyzkoušet. Hra Blades of Time mě oslovila svou hlavní hrdinkou, spoře oděnou blondýnou s dvěma emblematickými čepelemi. Za svého mládí jsem přesně tento typ postav zbožňoval, ať už kvůli Xeně nebo Kill Bill.
Fantasy Ayumi vs. český Honza
Hra se řadí do žánru akční a hack-and-slash, což jsou kategorie, které mám obecně rád. Nebyla by to ovšem pořádná „střílečka“ z pohledu třetí osoby a s dobrodružnými prvky, kdybyste tu občas neřešili i nějakou tu hádanku. Celé je to proložené příběhem, který sice není příliš zajímavý a už vůbec ne hluboký, přece jen vás ale dokáže u hry udržet a budí ve vás zvědavost po tom, jak to celé skončí.Hra působí pohádkově, ne snad tolik jako Zelda, ale příběh i stylizace jsou takovému českému Honzovi blízko. To ovšem neznamená, že tu nejsou oškliví démoni, a určitý hororový nádech je tu také. Hlavní postava, Ayumi, vám asi k srdci příliš nepřiroste, nemá totiž téměř žádnou osobnost, hloubku myšlenek či citů. Prostě další hrdina, který je tu proto, aby tu byl hrdina. Ani sexuální rozměr není ve hře příliš akcentován a hra téměř není vulgární. Cílí se tak na široké publikum.
Co se hratelnosti týče, Blades of Time je obyčejná akční hra z pohledu třetí osoby zkombinovaná s hack-and-slash. Souboje tu jsou poněkud repetitivní, mnoho nepřátel se opakuje a s některými budete mít nejspíš trochu potíže. Někteří nepřátelé se totiž nedají porazit, aniž byste použili Ayuminu zvláštní schopnost, obrácení toku času. Můžete vrátit hru o něco dozadu, čímž vytvoříte svůj „klon“, který dělá právě to, co vy v minulosti. Tento princip funguje při řešení většiny hádanek, ale právě i při boji s některými typy nepřátel. Vedle této schopnosti disponuje hlavní hrdinka také řadou kouzel, která si ovšem odemykáte teprve postupně u speciálních oltářů. Vaší základní zbraní jsou dvě čepele, které mají různé varianty, druhou zbraní je vždy nějaký druh pušky, kterou nosíte při sobě, občas pak můžete použít i zbraně, které vypadnou z nepřátel a nelze je natrvalo přidat do inventáře, nebo zbraně enviromentální (střílny). Ve hře, která se má odehrávat na tajuplném ostrově, kam se hrdinka na začátku příběhu teleportuje, se střídá několikero různých prostředí. Dostanete se tak do džungle, poušti nebo oblačného města. Svou nezanedbatelnou roli v příběhu hrají draci, kteří přijdou ke slovu zejména ve finále, víc ale nechci prozradit.
Tisíc úderů, pak chvilka klidu
Největší slabinou hry je to, že je taková nemastná neslaná. Souboje, které zprvu působí efektně, se celkem rychle omrzí a stanou se rutinou. Když se poprvé utkáte s tím či oním nepřítelem, může vás jeho zdolávání bavit, ne však popáté. Totéž platí pro hádanky. Nejvíce tedy ke hraní motivuje odkrytí příběhu, který však je, jak jsem už řekl, nepříliš zajímavý. Závěr hry nepředstavuje příliš velkou výzvu.Na druhou stranu má hra své poměrně silné stránky, ať už je to relativně pěkná grafika (avšak chudá na detaily), hezké animace nebo množství kouzel a upgradů, které můžete používat. Závěr hry byl pro mě celkem uspokojivý, takže jsem měl pocit, že se vyplatilo se k němu prokousat. Když si koupíte lepší edici, máte v ceně i krátké DLC s úplně jinou atmosférou blížící se světu Warhammeru 40,000 (tak to pojmenoval jeden z hráčů v recenzi na Steamu). Pak je tu režim „Outbreak“ určený zjevně hlavně pro multiplayer. Outbreak je de facto MOBA a pravděpodobně si ho s nikým v online matchmakingu nezahrajete, naštěstí se ale dá vyzkoušet i s umělou inteligencí.
Sečteno a podtrženo, Blades of Time není špatnou hrou pro zahnání jedné víkendové nudy. Krásná Ayumi potěší vaše oko, zatímco pohádkový narativ udrží vaši pozornost až do finálního rozuzlení. Samotná hratelnost však obsahuje málo nového a opakované klikání se po čase omrzí. Jsou zde tituly, které nabízejí více zábavy i kvality zpracování, z nichž ostatně tato hra čerpá spoustu nápadů.
