Brütal Legend: ve světě tvrdé hudby

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Tim Schafer, nyní už neodmyslitelně spjatý se studiem Double Fine, patří mezi jedny z těch osobitějších herních vývojářů. Jeho hry se zpravidla vyznačují neotřelými nápady, propracovanými detaily a faktem, že se i přes dobré hodnocení příliš neprodávají. Po adventuře Grim Fandango (1998) a plošinovce Psychonauts (2005) jsme se tak v roce 2009 (alespoň na Xbox a PS3, na PC pak 2013) dočkali Brütal Legend, titulu, který se jednoduchému zařazení vymyká. Pravděpodobně nejpřesnější charakteristikou by bylo spojení hack and slash a RTS, to celé v otevřeném světě a v metalovém kabátku. Že to zní nezvykle? To také je. Ostatně už jen úvodní video, v němž Jack Black hledá gramofonovou desku v antikvariátu, aby ji nakonec před vámi rozložil a přešel tak do (hraného!) hlavního menu, vám dá tušit, že toto nebude jen tak ledajaká hra.

Vítejte ve věku metalu!

Eddie Riggs je roadie, dokonce ten nejlepší roadie na světě. O to více trpí tím, že musí pracovat pro chlapeckou kapelu Kabbage Boy, a touží po návratu onoho původního, „čistého“ metalu. Když na něj při nepodařeném koncertu spadne jeviště, jeho krev vyvolá prastarého kovového boha Ormagödena, který jej přenese do zvláštního, velice hudebního světa. V něm mají nástroje nadpřirozenou moc, Diovy rohy rostou ze země, zvěř je plná ostrých hrotů, pavouci tkají basové struny a pivo roste na stromech (ne, vážně).
Lidstvu se zde však nevede úplně nejlépe a jeho velká část je zotročena pod nadvládou démonického císaře Dovicula. Eddieho úkol je tedy jasný. Za pomocí svých zákulisních znalostí musí dát dohromady a vyzbrojit revoluci, probojovat se přes síly tyranského generála Lionwhytea a poté porazit samotného Dovicula. To ovšem vůbec není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, a mezitím se mohou objevit nové překážky…

Hvězdné obsazení, i to hudební

S příběhem se pojí i dabing, který je kvalitně zpracovaný a plný celebrit. Namátkou zmíníme třeba obsazení Eddieho (Jack Black), basáka Killmastera (Lemmy Kilmister), Strážce metalu (Ozzy Osbourne) nebo Dovicula (Tim Curry). Zde se také sluší říct, že Brütal Legend se vůbec nebere vážně (což by mohla napovědět již ona přehláska ve jméně). Bizarního, černého i jiného humoru zde tedy bude dostatek a dočkáte se řady nezapomenutelných hlášek. Stejně tak zdejší svět je velice dobře zpracovaný – každé zvíře, stavba i bojová jednotka jsou velice originální a na první pohled rozpoznatelné. Sám Schafer tvrdil, že cílem bylo přenést do hry dojem z obalů různých metalových alb, což se podařilo na výbornou.
Soundtrack je pak stejně dobrý jako dabing. Tvůrci zde rozpočtem vůbec nešetřili, a tak se dočkáte celkem obsáhlé sbírky různých metalových pecek. Ty vám budou hrát jak z autorádia, tak v průběhu misí či při souboji kapel (každá frakce má vlastní výběr písniček, které s patřičnou hlasitostí zní z jejich pódia). Ze známých kapel se zde objeví například Motörhead, Megadeth, Judas Priest nebo Black Sabbath.
Zdroj: Double Fine Productions

Hodnocení „M“ znamená „Metal“

Většina hratelnosti se odehrává v žánru hack and slash, tedy rubačky z třetí osoby. Eddie na blízko disponuje obří dvoubřitou sekerou, příznačně pojmenovanou Separátor, s níž lze tvořit jednoduchá komba. Na dálku pak slouží elektrická kytara, která v tomto světě dokáže zapálit či zkratovat nepřítele. Kromě toho také umí hrát různá sóla, sesílaná pomocí krátké minihry ve stylu klasického Guitar Hero. Jejich účinky jsou různé, od prostého posílení spojenců či přivolání vašeho auta přes Facemelter (riff tak skvělý, že z něj všem rovnou vybuchne hlava) až po sólo, které sešle shůry hořící (Led) Zeppelin. Funguje zde však velmi doslovný cooldown – kytara se příliš častým používáním rozžhaví doruda a musíte ji nechat vychladnout. Je třeba také počítat s tím, že vaše postava není z nejodolnějších, a tak bezmyšlenkovité naběhnutí do hloučku nepřátel většinou nedopadá dobře.

Otevřený svět

Jak již bylo zmíněno, svět je to vizuálně velmi pěkný. K vašemu další cíli vás vede paprsek světla z nebe, případně můžete použít podrobnou mapu. Kromě toho se zde nacházejí různé vedlejší úkoly, dalekohledy u zajímavých výhledů, spoutané sochy hadů, monumenty poodhalující pozadí příběhu či nová silná sóla. Za tyto sběratelské předměty dostáváte různé bonusy či vylepšení, a tak se vyplatí je mezi misemi hledat. Vedlejší úkoly jsou rozmanité, kromě likvidace nepřátel je zde například lov zvířat nebo rande, kde jednomu z vašich válečníků pomáháte skórovat.
Zdroj: Double Fine Productions

Řvoucí motory

Po tomto světě se budete nejčastěji pohybovat ve svém věrném hot-rodu Deuce. S ním můžete navštěvovat kovárny, kde vám určitě-ne-Ozzy-Osbourne výměnou za benzínové zapalovače prodá širokou škálu různých vylepšení. Těmi mohou být třeba úpravy statistik sekery a kytary, nová komba, příslušenství na auta či jiný vzhled vaší postavy. V tomto režimu také dostáváte další vedlejší úkoly v podobě závodění s démonem či hledání nových skokánků rozesetých po světě. S ovládáním (přizpůsobeným ovladači pro Xbox) sice možná budete zpočátku chvíli zápasit, ale brzy jej dostanete do ruky.

Souboje kapel

Občas však půjde do tuhého a bude se schylovat k bitvě. Ta zde probíhá soubojem kapel ve stylu RTS. Na mapě máte dvě pódia, vaše a soupeřovo, která slouží jako hlavní základny. Mezi nimi jsou rozmístěny vývěry fanoušků. Ten, kdo se k nim dostane nejdříve, na nich pomocí sóla může postavit stánek s merchem. Tímto způsobem získáte fanoušky na svou stranu a můžete za ně nakupovat nové jednotky. Pochopitelně, že čím více získáte fanoušků, tím více bodů na nákup máte. Své jednotky pak vysíláte proti cizím stánkům, cizím jednotkám nebo proti druhému pódiu. Jakmile je pódium zničeno, dotyčná strana prohrává.
Celkové ovládání se nemění, akorát váš avatar pro tuto příležitost získá schopnost letu, což pomáhá s vaším pohybem i s ovládáním jednotek. Na stánky ani na pódium sami útočit nemůžete, ale můžete se kdykoliv snést mezi cizí pěšáky a dát jim co proto. Pro tuto příležitost také dostanete další exkluzivní sóla, pomocí nichž například zablokujete posily druhé straně nebo znemožníte cizím avatarům let. Důležitá je i funkce Double Team, která vám umožní spolupracovat s libovolnou vaší jednotkou a používat tak nový, silnější útok.
Zdroj: Double Fine Productions

Zábava po síti

Hlavní náplní Brütal Legend (alespoň tedy podle vývojářů) je multiplayer, který je rovněž v žánru RTS. Na výběr je tu ze tří příběhových frakcí, Ironheade (inspirovaná heavy metalem, používá hrubou sílu), Drowned Doom (emo/gothic metal, jdou přes různé debuffy) a Tainted Coil (industrial metal pro lidi, co mají rádi složitost). Lionwhyteova armáda (která je glam metalovým reskinem Ironheade) není dostupná, třebaže je do kampaně plně naprogramovaná, což mi přijde jako škoda. Oproti kampani je zde jiný výběr map, z nichž některé pak mají různé ozvláštňující prvky. Pokud by se vám navíc nedařilo sehnat multiplayerového parťáka (což je vzhledem ke stáří hry pravděpodobné), můžete si docela dobře zahrát i proti AI. Počítejte jen s tím, že ta vás, zejména na vyšších obtížnostech, nijak šetřit nebude.

Mnoho žánrů, možná až moc

Brütal Legend je však smutným příkladem toho, že hra může mít dobrou grafiku, soundtrack, koncept i hratelnost, ale to samo o sobě nestačí, když dohromady nevytvoří dobrý celek. To se projevilo už při marketingu ze strany EA. Zatímco promo materiály zdůrazňovaly onu stránku hack and slash (a ruku na srdce, kdo by nechtěl God of War v metalové podobě??) a příběh, vývojáři se hned od začátku zaměřili na aspekt RTS. Když se k tomu přidá ještě otevřený svět a závodní prvky, vzniká celek, který přinejlepším působí zvláštně zajímavě, přinejhorším jako podivný roztěkaný kříženec čehosi. Ostatně pro mnoho hráčů se strategické pasáže stávají jen takovým nutným zlem, které je nutné přetrpět, než se opět budou moci vrátit k volné zábavě v jednom.
Zdroj: Double Fine Productions

Co z Brütal Legend zůstalo ve střižně

Druhý velký problém je tempo singleplayerové kampaně, které je velice nevyrovnané. To je zapříčiněno tím, že tvůrcům v průběhu vývoje hry došel čas a některé části musely jít pryč. Výsledný titul tak obsahuje zhruba jen dvě třetiny plánovaného obsahu, což jde velmi poznat. Zatímco první polovina hry (až do porážky Lionwhytea) je různorodá, plná zábavných misí a dobře dávkovaného příběhu pevně zasazeného do okolního světa, druhá polovina působí odbytě. Většina úrovní jsou opakující se bitvy kapel, příběh se zrychlí na nutné minimum a jediným důvodem k průzkumu mapy budou vedlejší úkoly. Z hlediska dějové linky se sice dočkáte solidního závěru, ale to srdce už tomu zkrátka chybí.
GP uvozovky

Brütal Legend je velice našlapaná metalová jízda, kterou lze všem fanouškům žánru jednoznačně doporučit. Kombinace hvězdného soundtracku, různorodé hratelnosti a vizuálně krásného světa zajistí, že vše bude pěkně odsýpat od začátku do konce a hru dohrajete jedním dechem. Jestli však hra hráče osloví natolik, aby si zasloužila i druhé dohrání, a jestli hráč propadne i onomu vývojáři tolik milovanému multiplayeru, už je věc druhá.

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn