Equinox – magičtí tvorové na kouzelném lesním turnaji

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Určitě si nyní říkáte cože? Ale je tomu tak. Představte si les, kde roste pomalu napětí, vzduch začíná být elektrizující a vy cítíte, že se stane něco neuvěřitelného. Co by to ale mělo být? Nikde kolem vás nic není, nikoho nevidíte, ale rozhodně tušíte, co se má stát – čeká vás neuvěřitelný magický turnaj. A vy v něm máte docela velkou úlohu, budete totiž sázet na vítěze a určovat, kdo se neprobojuje do dalšího kola. Ostatně i podle této recenze je už od prvního zahrání hry Equinox sázka na jistotu.

Legenda praví, že na tomto turnaji byl údajně tvůrce a designér Reiner Knizia, který pojmenoval hru podle doby, ve které se odehrává. Equinox totiž z latinského překladu znamená rovnodennost. To vše ilustroval Chris Quilliams. Hru vydala poprvé společnost Plan B Games a o její českou lokalizaci se postarala společnost Piatnik. Nyní nažhavte sedačky a připravte se, protože tato hra sází na budoucí legendy.

Obr porostlý mechem působí roztomile, ale příprava je zdlouhavá

Postavička, která je viditelná ihned na přebalu hry, je Mechobr. A je to velice příjemný vítač před otevřením celé krabice, protože pokud jste se neinformovali předem, absolutně nevíte, do čeho jdete. Krabička je navíc tak akorát velká, co tam tedy čeká? Především hromada úžasně vypadajících karet, ostatně jedno z největších kouzel celé hry je její neokoukatelnost.
Mecharobot, Houboš, Carmen, Lišakýna, Dvojčák nebo Jelenčar. Čeká tam na vás neuvěřitelných skoro dvě stě karet, které jsou plné magických tvorů. Z těch poskládáte šest řad v pořadí dle návodu. Je to skutečně pevně dané pořadí, takže nevymýšlejte žádné nekalosti. Dále si z nabídky čtrnácti postaviček vyberete osm stvoření. Toto je na hráčích, zda se rozhodnou, že je budou losovat náhodně, či se dohodnou na výběru. Následně je vyložíte do první řady a utvoříte tak osm sloupců na pět řádků, vedle připravíte karty zapomnění.
Upozorňuji hned na začátku, že se jedná o karetní hru – nemá žádný herní plán, a základním předpokladem je tak minimálně čistá plocha na hraní. Vzhledem k tomu, že karty jsou trošku větší než standardní žolíkové, potřebujete i trošku větší plochu.

A příprava stále nekončí…

…na druhou stranu, jakmile hru hrajete poněkolikáté, už jde pak automaticky. Poté, co jste udělali základ s kartami, je na čase vytáhnout z krabice ten zbytek. Jsou to barevné pytlíky a oblázky (žetony). Těch každý hráč získá pět; nejsou dřevěné, ale jedná se o zpevněný plast, což je tak trošku na škodu, vzhledem k tomu, kde se hra odehrává.
Následně je na čase připravit zbytek balíčku. Podle osmi vybraných (či vylosovaných) šampionů se musí vytřídit bojový balíček. Ke každé postavě patří dalších jedenáct listů, do toho se přidají karty tzv. chameleonů, a ještě stromové karty. Vznikne tak sada s více než stovkou karet. Hráči si následně vytáhnou osm karet do ruky a teprve poté začíná první herní tah.
Je to předběžná sázka na vítěze. Ačkoliv hra ještě ani nezačala, tipujete vítěze celého turnaje, a ač je to před prvním kolem maximální riziko, závěrečná odměna v podobě bodů se vyplatí. Vezmete proto jeden ze svých barevných žetonů a vyberete stvoření, kterému nejvíce věříte (osudovým pro mě byl dvě hry za sebou Kozloděj). Provedete tak první sázku, zahájíte první kolo a hra konečně začíná. Je tu ale varianta, že můžete udělat ještě tajnou sázku pomocí karty z ruky, kdy žeton vyložíte obrázkem dolů před sebe společně s kartou. Sázet na šampióna ale můžete každé kolo, což vám v závěru dá hned pět tipů na zisk závěrečných bodů.

Konečně hrajeme Equinox!

Hráči mohou tahat karty, ale pouze ti, co chtějí, a ti, co neuzavřeli tajnou sázku. Vyberete si kartu šampiona z ruky a dáte ji do sloupce, který k této bytosti náleží. Lze tak přikládat pouze do řady, která odpovídá aktuálnímu kolu. Pokud tam už nějaká taková karta leží, můžete ji překrýt a tím změnit sílu šampiona. Zde funguje i speciální karta chameleona, kterou můžete použít jako náhražku za jakoukoliv jinou kartu.
Kolo probíhá, dokud hráči nepřestanou přikládat a neřeknou dost. Jakmile kolo skončí, vyhodnotí se nejslabší šampion (to je ten, co má nejnižší hodnotu síly) a je ze hry vyřazen. Poté si klidně můžete žetonem znovu vsadit. A začíná další kolo. Předtím si doberete opět počet karet do ruky na osm. Nutno zde připomenout, že vyřazeného hrdinu překryjete kartou zapomnění a tím zmizí z paměti všech hráčů a i legend lesa.
Je celkem pět kol a celý tento proces se při každém z nich opakuje. Jednoduché a účelné. Hru povětšinou komplikují nejvíc speciální schopnosti karet a stromové karty, které do velice jednoduché hratelnosti přináší naprosto nový okamžik napětí a soustředění. V závěru tak asi nutno podotknout, že příprava hry trvá skoro stejně dlouho jako jedno celé herní kolo.

Počkej, pět kol a osm příšer?

Na konci pátého kola vám, jak správně počítáte, zůstávají ve hře tři šampioni. Ti všichni jsou legendy a pomocí těchto tří se získávají body. Je proto čas přijít se závěrečným vyhodnocením. Odhalují se sázky a sčítají se body za správné tipy. Zde platí, jak jsem říkal na začátku, výhoda sázení z prvního kola. Čím dříve totiž vsadíte, tím více bodů můžete dostat. Pokud jste vsadili na vyřazenou příšerku, nezískáváte nic. Nejvíc bodů je tedy pět, za každé kolo jeden bod. V závěru se ten, kdo má nejvíce bodů, stává vítězem. Jednoduché, jasné, a vůbec ne složité.
Hru rozhodují kromě karet především čísla. Musíte vykládat chytře a ve správnou chvíli a svého šampiona vhodně posilovat, aby nebyl vyřazen. Stejně tak se počítají sázky AŽ NA KONCI! Je tedy jedno, kdy sázíte, ale jakmile je vaše příšerka ze hry, jste bez bodů.
Celá hra vám v závěru může zabrat od třiceti minut do jedné hodiny, to záleží povětšinou na počtu hráčů. Ve dvou hráčích jsme měli hotovo ani ne za třicet minut, a čím více se do hry dostáváte, tím rychleji si i zahrajete. Ve čtyřech hráčích jsme pak hráli necelou hodinu.

Vedlejší prvky

Takovým zvláštním vedlejším prvkem je taktizování s protihráčem. Můžete se domluvit, že si myslíte, na co někdo jiný vsadil, a spojit se, abyste mu vyřadili jeho hrdinu. Hra to nezakazuje a určitá forma politikaření se tak u zkušenějších deskovkářů objeví velice brzy.

Zvláštní věcí je onen proces sázení. Kombinace určitého vykládání karet se ještě dá jakž takž ovlivnit, ale tipování vítěze předem nenápadně posouvá úroveň zábavné hry k hazardu. Udržet pak po celou dobu poker face u příšerky, na kterou jste si tajně vsadili, může být s jistotou nadlidským úkolem.

Používání speciálních dovedností přitom může pěkně zkomplikovat hru. Já doporučím první dvě tři hry si zahrát bez nich, abyste si plně zajeli mechanismus. Ten není sice složitý, ale může být ve více hráčích pěkně ošemetný – takto se můžete aspoň vyhnout zbytečným herním zádrhelům, jako je neustálé čtení pravidel dokola a vysvětlování si pojmů. Tím se opět vracíme k tomu, že na to, jak krásně a nevinně všechno vypadá, je hra plná taktizování.
Přivádí nás to k ještě jedné věci, hra je doporučena od osmi let. Osobně si to ale nemyslím. Hodně nejspíš záleží na tom, jak kreativní dítě je, ale upřímně, vzhledem k tomu, jak moc se může Equinox zvrhnout skoro ve Hru o trůny, bych doporučil věk minimálně o alespoň dva roky vyšší. Stejně tak doporučím vyšší počet hráčů, ve dvou hráčích hra úplně nevynikne.
GP uvozovky

Equinox je příjemná zábavná desková hra, která jen tak neomrzí. U her této velikost nevadí ani čas hraní, ani to, že jsou určeny pro více hráčů. Místo toho může vadit místy až překombinovaný herní systém, který sice není složitý, ale bez něj se dá hra příjemně odehrát dokonce i s dětmi. Kartičky jsou navíc perfektně ilustrované, což hru pozvedává rozhodně na vyšší level.

Klady

skvělé grafické zpracování
příjemný čas hraní
může se z toho stát Hra o trůny

Zápory

nutná větší plocha k hraní
není to pro doporučenou kategorii
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn