Někomu by se mohlo zdát, že z řecké mytologie bylo řečeno vše a další variace na olympské bohy už nemá čím překvapit. Jenže právě jejich rozmarnost i krutost vždy znovu láká autory, aby do známého panteonu vnesli nový řád a chaos. Přesně to se děje v knize Kruté hry bohů od autorky Abigail Owen, první části trilogie Klání bohů. Nejde o pouhé převyprávění mýtů, ale o jejich přetvoření do moderní a temnotou prostoupené podoby, která bez ostychu hraje podle vlastních pravidel. Osobně mám k řecké mytologii už od dětství velmi blízko, a o to větší radost mi dělá, když někdo neztrácí úctu k předloze a zároveň se nebojí vybočit z vymezené cestičky, což kniha skvěle splňuje.
Autor:
Vydavatel:
Distributor:
Původní název:
Série:
Díl:
Doporučený věk:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Abigail Owen
Fragment
Albatros Media
The Games Gods Play
Klání bohů
1. ze 3
18+
Denisa Štrbová
544
černobílý
vázaná s ořízkou
březen 2026
978-80-253-7685-0
9788025376850
první
Zdroj: Albatros Media
Bohové si s námi smrtelníky rádi hrají
Příběh se odehrává v současném světě, kde bohové nejsou pouhou legendou, ale lidé s nimi žijí takřka bok po boku, modlí se k nim, vzhlížejí k nim a zároveň se jich bojí. Bohové jsou patrony řemesel, umění i profesí, rozdávají požehnání, ale také tresty, a především nikdy nepřestávají sledovat smrtelníky z výšin Olympu. Tato jasná pravidla se zdají být neměnná, jako by je někdo vytesal do kamene, alespoň do chvíle, než se ukáže, že i mezi bohy existují rozpory.
Prvotní impuls problému se točí kolem samotného Dia, jenž není jen nedotknutelnou autoritou, ale také narcistním a sobeckým bohem, který si svou pozici střeží s až chorobnou urputností. Právě jeho povaha a krvavé spory vedly k vytvoření Klání bohů, události, která se koná jednou za sto let a z níž vzejde nový vládce Olympu. Každý z hlavních bohů si vybere jednoho smrtelníka jako svého šampiona a ten za něj bojuje v sérii smrtelně nebezpečných úkolů. Slavnosti končí, když se někteří z vybraných vrátí. Někteří se však nevrátí. Je to čest být vybrán, ale zároveň rozsudek. Tentokrát je však Klání jiné, protože do něj vstupuje bůh smrti a král Podsvětí, který se dosud těchto her neúčastnil. Jeho volba šampionky narušuje zavedený řád a mezi nesmrtelnými vyvolává neklid. Jakmile se totiž změní pravidla hry, mění se také samotná hra a s ní osudy těch, kteří do ní byli vtaženi.
Legendy praví, že bohové a bohyně měli už natolik plné tuby Dia jako svého krále, že mezi sebou bojovali o právo ho svrhnout, což vyústilo v Anaxianské války“, říká moderátorka zpráv z mobilu poblíž mě. „Byly tak divoké, že zničily několik divů světa, srazily k zemi Rhodský kolos a stovky bojovníků proměnily v hliněné vojáčky“
Hlas v mobilu pokračuje. „Bohové zničili města jako Atlantida a Pompeje a nakonec i svůj domov Olymp, který byl později znovu vybudován.“
Tento příběh zná každý. Bohové poté uzavřeli dohodu, že už nikdy mezi sebou nebudou bojovat napřímo – a tak vzniklo Klání bohů, v němž se místo bohů utkáváme my, smrtelníci.
Vítězství, anebo hrob
Hlavní hrdinka Lyra je na první pohled obyčejná úřednice z Řádu zlodějů, která se snaží přežít a vyrovnat se s krutou kletbou, již na ni uvalil Zeus: nemůže být milována, což zásadně definuje celý její život. Lyra nikdy nepoznala, jaké je to pošeptat kamarádce tajemství, držet někoho za ruku nebo s ním jen tak tiše sedět. Vždy stála stranou jako ta, která pozoruje, ale nikam nepatří. Její osamělost je hlubokou ranou, která se táhne celým příběhem a dává jejím činům silnou emocionální oporu.
Lyra rozhodně není tou typicky nejrychlejší, nejchytřejší ani nejsilnější hrdinkou. Často selhává a její schopnosti mají k dokonalosti daleko, ale její síla spočívá v touze po lásce a v odhodlání riskovat všechno pro jedinou šanci změnit svůj osud. Když ji Hádes vybere za svou šampionku, nelze jí nefandit. Její prořízlý jazyk, sarkasmus a nebojácnost bohy poslat do patřičných míst dodávájí příběhu humorné odlehčení, aniž by ubíraly na vážnosti situace.
Vedle Lyry stojí Hádes jako postava, která si rychle získá srdce čtenářů. Na první pohled přesně odpovídá představě vládce Podsvětí: je temný, elegantní, odměřený a zdánlivě nepřístupný. Jenže tato maska postupně praská a odhaluje mnohem komplexnější osobnost. Hádes má naštěstí za ušima a rád zkouší, jak moc se mu pravidla přizpůsobí. Vztah mezi ním a Lyrou není okamžitá romance, ale pomalu budované napětí, které se opírá o dialogy plné ironie, jiskření a vzájemného pošťuchování. Sílící chemie je cítit v každé scéně a Hádes působí jako magnet, ke kterému je Lyra neustále přitahována… a oba se tomu brání jen zdánlivě. Není divu, když má temný bůh snad ta nejvíc sexy předloktí, voní po té nejhříšnější hořké čokoládě a pronáší k Lyře slova jako jsi moje nebo moje hvězdo. Jejich vztah postupně graduje a autorka jej nechává vyvrcholit v jedné intimnější scéně, která sice není až tolik explicitní, ale působí přirozeně.
Nepřátele si drž blízko
Důležitou roli v příběhu hrají také ostatní šampioni. Každý z bohů si vybírá svého zástupce a ti se následně setkávají v arénách, kde se z cizinců stávají rivalové i potenciální spojenci. Zpočátku může být obtížné se ve všech postavách zorientovat, ale postupně si k nim čtenář vytváří vztah, a o to bolestnější jsou momenty, kdy někteří nenávratně zmizí. Mezi smrtelníky nejde jen o soupeření, ale také o vytváření křehkých aliancí, které se mohou kdykoliv rozpadnout. Někteří si navzdory okolnostem pomáhají, jiní hrají vlastní hru. Touha po vítězství však není vždy sobecká a u motivace často převažuje snaha ochránit rodinu a zajistit jí lepší budoucnost. Příklad této lidskosti je uprostřed nelidské hry nesmírně dojemný.
Zdroj: Albatros Media
Příběh je velmi čtivý a dynamický. Kratší kapitoly přispívají k rychlému tempu a nutí čtenáře bez ustání otáčet stránky. Klání bohů je srdcem celého děje. Není to žádná olympiáda, jak by se mohlo zdát. Je totiž velký rozdíl mezi sportovní disciplínou a bojem o přežití. Každý bůh připravuje zkoušku, která odráží jeho podstatu, a šampioni jsou nuceni čelit výzvám od fyzických soubojů přes strategické hry až po řešení hádanek. Někdy se bojuje s příšerami, jindy se utíká o život a v neposlední řadě je třeba zapojit důvtip a strategii, protože ne vše lze vybojovat silou. Úkoly jsou pestré, napínavé a často brutální a objevují se v nich odkazy na klasické mýty. Smrt číhá na každém kroku a kniha se nebojí ji ukázat v plné síle. Čtenář si tak nikdy nemůže být jistý, kdo přežije další kapitolu. Nelze si nevšimnout určité podobnosti v konceptu šampionů a smrtících her s Hunger Games, ovšem kniha si zachovává vlastní identitu a nabízí dostatek originálních prvků.
Velkou předností knihy je způsob, jakým jsou bohové vykresleni. Nejsou to nedotknutelné bytosti bez chyb, ale naopak velmi lidské postavy ve své chamtivosti, touze po moci i schopnosti manipulace. Zeus je arogantní vládce, jehož ego by dokázalo zastínit samotný Olymp, zatímco Afrodita rozhodně není jen symbolem krásy. Je zajímavé sledovat, jak jednotliví bohové přistupují ke svým šampionům, na čemž se odráží jejich krutost, intriky, či naopak snaha hrát fér, ale ve finále nikdo není skutečně nevinný.
Cnost smrti
Fyzické zpracování knihy je jednoduše řečeno nádherné. Pevná vazba, barevná ořízka, obálka s parciálním lakem, poutavé předsádky, mapa Olympu i přehledné seznamy postav vytvářejí dojem, že tady se myslelo na každý detail. V Albatros Media si skutečně dali záležet a výsledek stojí za to.
Přestože kniha funguje velmi dobře, není bez chyb. Mezi řádky se ojediněle objevují drobné nelogičnosti, které mohou narušit plynulost čtení, zejména pokud si všímáte detailů. Zmínky o božstvech z jiných mytologií zůstávají nedotažené a vyvolávají otázky, na které kniha neodpovídá. Také plot armor hlavní hrdinky je místy dost patrný. Lyra se dostává ze situací, které by pro jiné znamenaly jistou smrt. I když její přežití nepůsobí vyloženě nevěrohodně, občas je cítit, že příběh stojí na její straně.
Kruté hry bohů jsou velmi silným a poutavým začátkem série, který dokáže čtenáře vtáhnout a nepustit. Příběh plyne s lehkostí, napětí se stupňuje a jednotlivé linky se postupně proplétají do stále komplexnějšího celku. Závěr je částečně očekávaný, přesto šokující v posledních větách a otevírá nové otázky, které přirozeně vybízejí k těšení se na pokračování.
Kruté hry bohů nejsou jen dalším příběhem inspirovaným řeckou mytologií, ale poutavým vstupem do série, která staví na známých základech, ale nebojí se je přetvářet do dravější podoby v celé své krutosti i svůdnosti. Knize kraluje především atmosféra neustálého ohrožení ve světě bohů, jež nejsou uctívanými ikonami, ale nebezpečnými hráči. Příběh nestaví pouze na boji o moc, ale především na bolestně lidské touze být milován. Právě tento kontrast nutí čtenáře obracet stránky v napětí, co přijde na dalších řádcích. Zatímco jedno Klání končí, jiné, možná ještě nebezpečnější, právě začíná.
