Ninja Gaiden intro

Ninja Gaiden dostal volbu grafického nastavení

13. 7. 2021
Zdroj náhledu: igdb.com

Mnoho hráčů zažívalo velké vlny radosti v důsledku oznámení Ninja Gaiden: Master Collection. Nicméně radost a euforii milovníků této hry vystřídalo zoufalství a hořká pachuť při hraní. Ačkoli si tato série velmi zasloužila vyleštění a moderní reedici, verze, která vyšla, měla jako základ horší Sigma verze prvních dvou her a jinak byla holá.

Nejsměšnějším prvkem Master Collection při uvedení na trh bylo, že jste si museli pohrávat s nastavením grafiky mimo hru samotnou. Ano, takové věci jsme už všichni dělali a u indie her a podobně je to naprosto v pořádku, ale když za to Koei Tecmo chce 33 liber / 40 dolarů a je to zřejmě korunní klenot Team Ninja, tak je zde něco jistě špatně.

Ninja Gaiden: Master Collection nemělo žádné nastavení grafiky

Při spuštění jste museli nastavovat rozlišení ve vlastnostech Steamu, navíc hra začínala běžet v okenním režimu a pokaždé se musela přepnout do fullscreenu. Není to konec světa, ale působí to dosti odfláknutě, tím spíš s ohledem na cenu a s ohledem na fakt, že hra je od studia zvučného jména.

Nyní, zhruba měsíc po vydání, byly do hlavních nabídek všech tří her přidány grafické volby. Team Ninja tím napravil svůj „prohřešek“, nicméně otázka, proč tomu bylo již od začátku, stále nebyla zodpovězena.

Nová nabídka grafických možností nyní umožňuje nastavit režim zobrazení, rozlišení a zapnout/vypnout různé další možnosti: VSync, Triple Buffering, Anti-Aliasing, Depth of Field a Display Shadows.

Je toho však mnohem více, co by se dalo udělat, aby to bylo na úrovni. Checkpointing Sigmy je otřesný a je neuvěřitelné, že si hra zachovává načítací obrazovky uprostřed bitvy z původní inkarnace na PS3. 

Zdroj: igdb.com

Hru naleznete zde.

Petr Polák

Hraní her jsem propadl už jako dítě v době konzolí NES. Vždy mě lákalo projít hru na 100 %, nevynechat žádné zákoutí a zároveň zkoušet limity jednotlivých titulů, což mi zůstalo i v dospělosti. Následoval přesun k prvním dostupným domácím počítačům, kde jsem hraní naprosto propadl. Největším zážitkem pro mě byla hra Deus Ex, kterou dodnes považuji za kultovní titul, na němž stojí několik moderních herních žánrů. Primárně hraji tahové strategie a hry s tahovými souboji, včetně RPG s otevřeným světem. Nevyhýbám se však ani poctivým akčním řežbám, stealth hrám nebo simulátorům. Jsem také achievement hunter a u většiny her se snažím dosáhnout 100% dokončení. Ve volném čase se věnuji závodění na okruhu se sportovními vozy, posilování nebo partii šachu.