SANABI – zběsilá kyberpunková odplata

Sdílet
Sdílet
Sdílet

Pokud jste četli zářijové číslo jistého českého videoherního periodika, mohli jste narazit na povedenou esej o tom, jak se kyberpunk už nějakou dobu hroutí sám do sebe. Její argumenty byly velice přesvědčivé, a přesto se tvůrci neustále vracejí k příběhům osamělých vyvrženců (případně koček) zápasících s nástrahami různých počítačových systémů. Že by tento žánr byl až natolik divácky vděčný?
Stejně na to jde i plošinovka SANABI, kterou roku 2022 vydalo v režimu předběžného přístupu korejské studio Wonder Potion. V ní město plné nejmodernější techniky stojí na pozadí osobní pomsty vykonávané prostřednictvím vystřelovacího háku – raději tedy moc nedumejte nad jemnějšími finesami žánru, zde jde především o rychlost.

„Budeme si hrát na vojáky?“

Vaším hrdinou je nadmíru schopný generál vybavený mechanickou rukou, který však má svá léta slávy už za sebou. Nyní žije v ústraní na farmě a jeho dcera je pro něj to nejdůležitější, co v životě má. Prolog příběhu vás zastihne právě uprostřed jedné z vašich her.
Tento úvod, kde zachraňujete červené bobule, šplháte po skalách a hrajete si s dcerkou na to, že země je láva, je překvapivě povedený. Osvojíte si většinu podstatných dovedností, a i za tu poměrně krátkou dobu vám váš špunt přiroste k srdci. To je jedině dobře, protože ještě před koncem tutoriálu se samozřejmě stanete bezdětným, a tak vaše cesta za pomstou nebude jen nějaký neosobní quest.
Víte, že za vše může SANABI, a když váš zkontaktuje bývalá jednotka s nabídkou přísně tajné operace, neváháte ani chvilku. Z kyberpunkové metropole Mago City se totiž nevysvětlitelným způsobem zničehonic ztratili všichni lidé a podle všeho v tom má prsty vaše nemesis. Jediným vodítkem je zpráva od členky pohřešovaného výzkumného týmu, jiné informace nejsou k dispozici. Jakmile ji zachráníte, je čas společně proniknout do útrob města, vše řádně vyšetřit a ideálně si přitom vyřídit také vaše osobní účty. Zdá se však, že i samotné město, řízené umělou inteligencí, vám v tom chce zabránit.
Stylizace je čisté anime, váš málomluvný válečník je tedy odhodlaný dokončit misi za každou cenu, vaše parťačka hackerka je ukecaný otaku a jejím společníkem je roztomilý poletující robůtek. Třebaže je toto obsazení poněkud minimalistické, díky dobře dávkovaným rozhovorům si s ním hra s přehledem vystačí.

„Oldest Swinger In Town“ – Worms Reloaded

SANABI coby plošinovka klade důraz na plynulý pohyb s využitím setrvačnosti, k čemuž vám dopomáhá zmíněná ruka s vystřelovacím hákem. Přesun po úrovních proto probíhá hlavně kombinací houpání se ze stropu, skoků a šplhání po zdech. Kromě toho se můžete dodatečně zhoupnout nebo se navijákem popohnat – jakmile si všechny tyto prvky osvojíte, váš průchod hrou bude velice efektní. Ovladač je sice podporován, ale hned v menu máte upozornění, abyste raději používali klávesnici a myš. I když je namapování intuitivní, míření háku s použitím pravé páčky by akorát byla zbytečná obtíž.
Překážky z větší části tvoří různé povrchy a pole způsobující poškození, které musíte za pomoci svého háku překonat. Při zranění máte možnost odskočit libovolným směrem, což se také rychle naučíte využívat.
Nepřátelé zatím nejsou příliš rozmanití, povětšinou se jedná o různé statické androidy či děla vystřelující jednotlivé střely nebo paprsky. Ty likvidujete rovněž řetězem, z dálky se k nim můžete přitáhnout a následně je odhodit či zničit. Vyhýbat se jejich střelám je většinou snadné, a tak boje představují spíše ozvláštnění než opravdovou výzvu.
Na konci každé kapitoly vás pak čeká souboj s bossem, který je naopak celkem nápaditý a prověří vše, čemu jste se dosud naučili. Hra nabízí čtyři obtížnosti, liší se počtem vašich životů a rozsahem jejich regenerace.

Znovu a rychleji

Hned zkraje je dobré si vyjasnit, že tato hra primárně cílí na komunitu speedrunnerů. Ti mají k dispozici speciální režim, který odstraní všechny cutscény a do rohu obrazovky umístí časomíru; kromě toho již nyní probíhají soutěže, v nichž si mohou hráči poměřit své výkony. Achievementy však chybí, stejně jako jakékoliv vedlejší odbočky, sběratelské předměty, příběhové texty nebo tajemství. Pokud si tedy nechcete zlepšovat osobní rekord, znovuhratelnost je spíše nízká.
Současnou část hry dokončíte napoprvé přibližně za čtyři hodiny a dle vývojářů se jedná zhruba o polovinu její plánované délky. Ujišťují však také, že příběh má momentálně prioritu před všemi ostatními zlepšeními z hlediska mechanik či jiných herních módů, takže by měl být vydán co nejdříve. Ohledně dalších dodatků zatím moc informací není.

I když jsou ale mechaniky hry jednoduché, jde vidět, že si autoři v ostatních aspektech dali záležet.
Dialogy (pravda, podle některých hráčů jsou zbytečně zdlouhavé, ale snad umíte číst) dobře rozvíjejí vztahy mezi postavami, a navíc si hrají s velikostí textu či pauzami, takže jsou překvapivě expresivní. V jedné části například vymýšlíte plán, který je prezentován mluvícími hlavami dvou hrdinů a záměrně dětinskými kresbami. Trefa do černého, stereotyp úspěšně nabourán, a jako bonus pak opravdu uvidíte čmáranice na zdi v herním světě. Více takových nápadů, prosím.
Ani neironicky podaná žánrová klišé (ať už z anime, nebo z kyberpunku) zde kupodivu nepůsobí příliš rušivě a spolu s hratelností tvoří povedený celek. Stejně tak příběh, který by v podobné hře mohl být klidně upozaděn, docela zaujme. Úrovně vám pak svým provedením dobře zprostředkují pocit, že je zde něco velice špatně.

Pěkné, funkční, ale nelogické město

Kulisy jsou velice asijské a kyberpunkové, samé temné deštivé ulice s rozbitými neony plnými svítících znaků. Opět nic prudce originálního, ale vzhledem k celkové stylizaci to sedí. Jako bonus si vývojáři vyhráli s pozadím, takže se kolikrát zastavíte a budete se moct kochat například rozlehlou skládkou, obří tovární halou nebo světly vzdálené čtvrti. Pixel art je velice povedený, a to jak u prostředí, tak postav. Pozadí jsou precizně zpracovaná a vaše společnice zase roztomile valí své hranaté oči nebo hází pózy.
Veskrze funkcionalistický přístup ke hře se naneštěstí promítl i do designu úrovní. Jinými slovy, s ohledem na žánr plošinovky vše vypadá logicky, ale marně si budete lámat hlavu, k jakému účelu by podobné stavby ve skutečnosti mohly sloužit. Místo zdolávání mrakodrapů či běhání po střechách spíše budete poletovat mezi pravidelnými hranatými bloky, přeskakovat náhodně umístěné kontejnery a houpat se na podezřele častých jeřábech. Není to zásadní nedostatek, ale dostatečně ambiciózní hry si pohlídají i podobné drobnosti. Jakmile si navíc této skutečnosti všimnete, už se jí nezbavíte. Na druhou stranu, do pozdější nepřirozeně rozlehlé továrny tento přístup dobře zapadá.
Soundtrack nijak nevyčnívá, svižný synthwave je osvědčená volba a zkoušet v kyberpunku cokoliv jiného by už lehce zavánělo avantgardou. Dabing ve hře není, budete si jen scrollovat textovými okénky.
GP uvozovky

Třebaže se SANABI nachází v raném předběžném přístupu, už nyní dává důvody k opatrnému nadšení. Plynulá plošinovková hratelnost vybízí k neustálému hledání rychlejší cesty a příběh spolu s postavami si udrží vaši pozornost. Pokud vás přiložené screenshoty či videa na oficiální stránce zaujmou, neváhejte do titulu investovat, protože s trochou péče by v budoucnu mohl ještě příjemně překvapit. Ačkoliv si tedy hra v současném stavu nemůže odnést vyšší známku, vývojářům do budoucna fandím.

Klady

pohledný pixel art
potěší hlavně speedrunnery
plynulá hratelnost
dobře zakomponovaný příběh
osvědčený soundtrack

Zápory

v současnosti hra ještě nemá konec
absence achievementů, tajemství nebo jiných bonusů
podivně prázdné úrovně ve městě
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn