Když italské studio Milestone oznámilo, že se hodlá vrátit ke značce Screamer, která jej v polovině 90. let proslavila, moje hráčské srdéčko radostně poskočilo. Nadšení mi nezkazily ani skeptické komentáře tvrdící, že s klasickou sérií pro operační systém DOS má nová hra společné jen jméno. Kmenovou trojici klasických Screamerů ostatně také spojoval jen důraz na driftování a snaha přiblížit se japonské arkádové zábavě. A to ani nemluvím o odbočce jménem Screamer 4X4, kterou připravovali jiní tvůrci a která byla na svou dobu pokročilým a propracovaným simulátorem jízdy v náročném terénu. Jak se vývojářům z Milestonu podařilo navázat na hru, kterou osobně považuji za jeden z přelomových titulů pro počítače typu PC, se dozvíte na následujících řádcích.
Evropané už umí anime
Zatímco Screamery z 90. let byly snadno přístupnými variacemi na arkádové klasiky jako Daytona USA, Ridge Racer a Sega Rally Championship, aktuální reboot klade až překvapivě velký důraz na příběh. Ten je vyprávěn jednak skrze kvalitně zpracované anime filmečky (vytvořené japonským studiem Polygon Pictures), ale zejména skrze rozsáhlé dialogy prezentované na jednoduše animovaných obrazovkách ve stylu vizuálních románů.
Ocitáte se v budoucnosti, v kyberpunkovém světě Neo Rey, v němž tajuplný a zlověstně maskovaný Mr. A pořádá ilegální turnaj závodních jezdců – Screamerů. Přihlašuje se do něj celkem pět týmů po třech členech, kteří pocházejí z celého světa a mají pro účast rozličné motivace. Někteří se vyrovnávají s dávnými traumaty, jiní touží po slávě a další osnují pomstu. V průběhu vyprávění rozděleného do čtyř rozsáhlých kapitol budete postupně hrát za různé postavy ze všech zúčastněných týmů. Prvně se seznámíte s bývalými žoldáky z týmu Green Reapers, ale později hra představí třeba trio popových idolek Strike Force Romanda nebo mafiánský syndikát Kagawa-Kai.
Od 90. let jsme se konečně posunuli do doby, kdy evropští vývojáři umí japonskou estetiku napodobovat víc než zdatně a Screamer může sloužit jako výmluvný důkaz. Nicméně mě stále nepřesvědčil, že podobně nabobtnalé dějové linky dělají dobrou službu hrám s arkádovým základem. Neustálé proklikávání dialogů prostě tak trochu zdržuje od akce, i když děj není úplně nezajímavý. Tedy aspoň ne poté, co se ve všech postavách a jejich vzájemných vztazích konečně zorientujete.
Driftování na dvě páčky
Vývojáři z Milestone nového Screamera propagovali jako originální hru s dříve neviděnými mechanikami. Skeptičtí hráči jejich tvrzení korigovali poukazováním na to, že driftování s pomocí dvou analogových páček už v minulosti představila indie hra Inertial Drift. Výtka je to sice pravdivá, ale stejně se ukazuje, že tvůrci při vychvalování svého díla příliš nepřeháněli. Moderní arkádové závody mimo indie segment jsou dnes ve vleku hegemonní Forzy Horizon a málokdo zkouší něco nového a neviděného. Screamer se ale opravdu vymyká, jak v oblasti hratelnosti, tak audiovizuálního zpracování.
Základní ovládání, v němž levou páčkou řídíte zatáčení a pravou úhel, pod nímž auto v zatáčce driftuje, se opravdu podobá Inertial Drift. Je ovšem výrazně náročnější a vrstevnatější. Tento systém sice je svým způsobem jednodušší, než ve hrách jako JDM: Japanese Drift Master, kde auto uvádíte do řízeného smyku prací s plynem, brzdami a spojkou, ale Screamer po vás stále vyžaduje preciznost. Najížděcí rychlost a úhly stále výrazně ovlivňují vaši rychlost a prvních několik hodin budete spíše trénovat, než si základy futuristické jízdy opravdu osvojíte.
Propracované a uspokojivé ovládání vozidel je nadto propojené se systémem ECHO, jenž hraje ústřední roli i v příběhu hry. Jde o sci-fi zařízení, jež umožňuje Screamerům přežívat jinak katastrofální havárie a používat speciální bonusy. Rychlostí, dobrým řízením a včasným řazením na poloautomatické sekvenční převodovce si nabíjíte ukazatel Sync, který vám dovoluje krátkodobě aktivovat turbo. Jeho využívání pro změnu nabíjí ukazatel Entropy, s jehož pomocí jde zapínat obranný štít, nebo provádět agresivní výpady dočasně ničící konkurenční vozy. Při plném Entropy lze přejít do režimu Overdrive, v němž získáte maximální rychlost, štít i schopnost ničit protivníky při jakémkoli kontaktu. Pokud však narazíte do překážky na trati, vaše auto okamžitě exploduje. Tato kombinace speciálních prvků přidává do hraní adrenalin i taktické rozhodování, na kterém místě a v jaké situaci dostupné bonusy využít pro maximální efekt.
Opičky na gumě
V průběhu příběhové kampaně budete každou chvíli hrát za jiného závodníka, a tím pádem i ovládat jiný vůz. S tím na jednu stranu přichází pestrost, nicméně má toto tvůrčí rozhodnutí i jisté negativum. Každé auto se chová výrazně odlišně a při věčném střídání si není lehké vytvořit správné řidičské návyky a adekvátně předvídat.
Je to přitom potřeba, protože Screamer je hra nadprůměrně obtížná. Můžete si samozřejmě navolit úroveň agresivity a řidičských schopností vašich protivníků, i zapnout jízdní asistenty (což bych doporučil jen úplným začátečníkům, protože s nimi lze dosáhnout nižší maximální rychlosti), nicméně vavříny vítězů nebudete sbírat zadarmo. Částečně v tom spočívá kouzlo hry – kdyby závodění bylo příliš jednoduché, nemohlo by být natolik vzrušující. Je ale třeba říct, že Screamer hřeší na opravdu nepříjemný rubber banding a hlavně nevyváženost jednotlivých výzev. V průběhu kampaně tak budete některé závody vyhrávat snadno a jiné budete mnohokrát opakovat. Připravte se také na to, že předjetí ujíždějících soupeřů vás zpravidla bude stát mnoho úsilí, zatímco oni vás předjedou s lehkostí. A ano, někdy i pár metrů před cílem.
V některých závodech je třeba být úplně první, v jiných jde o to se alespoň umístit v první trojici a jindy musíte plnit specifické úkoly – třeba zlikvidovat konkrétní soupeře, nebo využít uvedenou schopnost. Tyto úkoly obvykle úspěšné zakončení závodu komplikují, ale někdy se dají exploitnout. Když jsem třeba zaboha nedokázal dohnat soka, jehož jsem měl zničit, prostě jsem ho nechal předjet mě o celé kolo, než jsem to do něj vítězoslavně napálil.
Z lesa na oběžnou dráhu
Už tu byla řeč o vydařené anime stylizaci ve filmečcích a dialozích ve stylu vizuálních románů. Působivou estetiku japonského komiksu a animace si Screamer ovšem zachovává i v propracovaném menu a hlavně v samotné hře. Kombinace ozvuků tunerské subkultury a kyberpunku rozhodně připomene mnohé klasické anime seriály a filmy z 80. a 90. let, přitom zároveň působí současně.
Tratí je k dispozici celkem 32, a je potřeba je postupně odemykat plněním příběhové kampaně, aby se zpřístupnily i v dalších módech. Je to slušný počet, nicméně se nejde vyhnout určitému pocitu opakování, protože tyto tratě jsou rozděleny jen do čtyř vizuálně jasně odlišných lokací – futuristického neonového města, pustiny s továrnami a průmyslovými instalacemi, hustého lesa a vesmírné stanice na orbitu Země. Právě čtvrté prostředí, před launchem tajené jako překvapení, nabízí ty vizuálně nejvíce strhující tratě, takže je možná škoda, že se k němu propracujete až po čase. Z celé nabídky je nejživější a nejdetailnější, duchovně nejvíce blízké původnímu Screamerovi. U některých z předchozích tratí, navzdory tomu jak pěkně vypadají, jsem se nemohl vyhnout pocitu, že tvoří jen jakési pozadí a nikoli stěžejní prvek hry.
Zdůrazňuji, že teď ovšem mluvím čistě o obrazovém dojmu. Pokud jde o technické provedení závodních úseků, tedy řešení zatáček a jiných řidičských výzev, jsou v podstatě všechny zajímavé a skrývají mnoho rozličných situací k řešení. Každá trať také obsahuje nějakou zkratku, kterou ovšem není lehké objevit a už vůbec ne do ní v plné rychlosti najet.
Slušný balík obsahu
Na samotnou kampaň bude průměrný hráč potřebovat určitě alespoň 15 hodin. Ti, jimž se nebude tolik dařit, a budou chtít plnit všechny výzvy, v ní mohou strávit ještě mnohem delší čas. Dále hra nabízí také arkádový mód, v němž si sami můžete nastavit parametry závodu, a samozřejmě také velmi zábavný multiplayer. Hrát jej lze buď po internetu, nebo dokonce v lokální verzi na jednom zařízení, přičemž na gauč vedle sebe můžete pozvat až tři kamarády či kamarádky. Obsahu je tedy skutečně dostatek. Jen ke sbírání všech vylepšení vozů jsem necítil velkou motivaci, neboť jsou všechny čistě kosmetické.
S implementací notoricky problémového Unreal Engine 5 si v Milestone poradili výborně. Jelikož se ve Screamerovi jezdí v obrovských rychlostech, je dobrou zprávou, že na počítačích můžete čekat zcela plynulé a svižné vykreslování bez stutteringu nebo závažných propadů snímkové frekvence. Krom dobré optimalizace tomu samozřejmě pomáhá i zvolená stylizace.
Nový Screamer je titul, který se nebojí riskovat a plavat trochu mimo hlavní proud současného arkádového závodění. Může se chlubit bravurně zvládnutým audiovizuálním konceptem i originální a propracovanou hratelností, která jej jasně odlišuje od konkurence. Futuristické závodění v anime stylu je vzrušující a odmění poctivý trénink. Hru bych nedoporučil jen lidem s mimořádně výbušným temperamentem, kteří by v některých chvílích mohli mít nutkání prohodit ovladač zavřeným oknem.
