Představte si, že jste ještě dítě, píše se devatenácté století a místo sezení ve školní lavici se plavíte na tajuplný ostrov. Váš cíl je jasný: pomoci uznávanému profesorovi biologie zmapovat neznámá zvířátka a rostlinky. Jenže osud má jiný plán. Přichází prudká bouře, vaše vědecká loď naráží na podmořská skaliska a vy se probouzíte na neznámé pláži. Kolem vás je jen hustá džungle, v kapse pár promočených sirek a před vámi největší výzva vašeho života. Přesně tak začíná hybridní deskovka Toriki: Ostrov trosečníků.
Hry jsme se v češtině dočkali od vydavatelství REXhry (v originále Toriki: The Castaway Island od studia Lucky Duck Games). Za hrou stojí autor Wojciech Grajkowski a pětice ilustrátorů, kteří jí vdechli osobitý vizuální styl. Pokud máte rádi objevování, tajemno, nevadí vám trochu používat telefon nebo tablet a máte děti, se kterými chcete strávit pár hodin u stolu, Toriki by vás mohlo zaujmout. Nečekejte drsný boj o přežití ve stylu Robinsona Crusoe, tohle je pohodová expedice, která sází na zvědavost a experimentování.
Zároveň čtenáře upozorňuji, že recenze bude v jistém smyslu neúplná, protože se částečně jedná o legacy hru. To znamená, že v průběhu hraní otevíráte skryté obálky, přidáváte nový herní materiál, pravidla a i tohle objevování je součástí hry. Nicméně nechci nic prozradit předem, takže budu vycházet jen z komponent a pravidel, které jsou známé na začátku hry. A ještě pro úplnost dodám, že ve hře se komponenty neničí (až na zapisování do encyklopedie) a hru je možné hrát opakovaně. Jen pak už samozřejmě víte, jak se bude příběh vyvíjet.
Jak se to hraje: průzkum, sběr a poctivá vědecká práce
Toriki je plně kooperativní hra pro 1 až 4 hráče, která se odehrává v rámci jedné velké, souvislé kampaně. Ta zabere přibližně sedm hodin, ale není problém hru v průběhu hraní uložit a rozložit zase jindy. Takže se nebojte, že děti u hry nevydrží, protože jeden herní den stihnete tak za dvacet minut. Většinou ale nezůstane jen u jednoho a budete mít chuť se podívat na další neznámý kout ostrova.
Základem je velký herní plán, který se na počátku skládá pouze z malé části mapy ostrova. Jeho další díly jsou ukryté v zapečetěných obálkách a čekají, až je odemknete. K hraní nezbytně potřebujete doprovodnou aplikaci, která funguje jako váš vypravěč, průvodce pravidly a správce inventáře.
Kampaň je strukturovaná do jednotlivých dnů. Každý den začíná ráno, pokračuje tahem v poledne a končí večer. Hráči se střídají a mají ve svém tahu k dispozici dvě hlavní akce – pohyb a interakci. Pohyb je prostý. Posunout se na sousední pole můžete vždy zdarma. Pokud však chcete běžet hlouběji do ostrova, musíte si na cestu vzít něco k snědku, a za každé další pole tak musíte zaplatit jeden žeton jídla. Jídlo je v Toriki cennou komoditou, bez které se daleko nedostanete.
Zdroj: Gaming Professors
Scan & Play: když aplikace vdechne ostrovu život
Jakmile dorazíte na cílové pole, zadáte jeho souřadnice do aplikace. Ta vám přehraje text popisující, co na místě vidíte, a nabídne vám seznam akcí. Zde přichází ke slovu systém Scan & Play. Každá karta předmětu, kterou během hry získáte, má na sobě unikátní QR kód. Vy se domluvíte, který předmět by byl nejvhodnější, a kartu naskenujete. Aplikace okamžitě vyhodnotí, zda váš pokus dává smysl, a popíše výsledek. Hra je v tomhle směru logická a nemusíte se bát nějakých zběsilých komb počítačové adventury typu Polda, ve které jste museli vzít psa, natřít mu obojek lepidlem, na ten se nalepil hlídač a pes ho odtáhl... Ne, tady to opravdu zvládnou i menší děti.
Důležitou součástí hry je crafting neboli výroba předmětů, která probíhá v táboře. Aby to bylo přístupné dětem, kombinujete vždy jen dvě karty a aplikace vám oznámí, zda jste úspěšně vyrobili nový nástroj, a navede vás, kterou kartu si máte vzít z balíčku.
A nakonec je tu vědecká část a zároveň původní cíl vaší mise. Kdykoliv na ostrově narazíte na nový živočišný nebo rostlinný druh, aplikace vám poskytne jeho indicie. Vezmete do ruky skutečnou papírovou brožuru – Encyklopedii divoké přírody – a tužkou do ní zapíšete jeho vlastnosti a dáte mu vlastní vědecký (nebo vtipný) název. Je to jediná komponenta ve hře, která se popisuje, a i v pravidlech se dočtete, že pro opakované hraní je lepší psát tužkou a po hře vše vygumovat. Ale vydavatelství REXhry vydalo brožuru na webových stránkách v PDF formátu a můžete si ji v klidu vytisknout znovu!
Zdroj: Gaming Professors
Dojmy: atmosféra, která vás příjemně pohltí
Když jsme Toriki: Ostrov trosečníků poprvé rozbalili, okamžitě si nás získal vizuální styl. Ilustrace na kartách i mapě mají hezký a hravý styl. Působí to jako mix klasické dobrodružné knihy a rodinného filmu. Vizuální zážitek doplňuje zvukový podkres v aplikaci. Když stojíte na pláži, z telefonu slyšíte šumění vln a křik racků. Jakmile se přesunete do hluboké džungle, zvuk se změní na tajemný šelest listí a neznámé skřeky. Tyto detaily pomáhají tomu, aby vás hra na chvíli zcela pohltila a děti bavila.
Dalším pozitivem je, jak se hra vypořádala s klasickým neduhem kooperativních her – takzvaným alfa hráčem. V Toriki má každý hráč kontrolu nad svým tahem. Každý se pohybuje se svou figurkou nezávisle, prozkoumává jinou část ostrova a řeší své vlastní úkoly. Samozřejmě spolu musíte komunikovat a plánovat, ale každý se rozhoduje sám za sebe, což přináší dobrý pocit ze skutečné týmové práce. Pochopitelně i zde může být rodič, který bude určovat dítěti, kam má se svou figurkou jít a které dva předměty zkombinovat, ale to už je jiná kategorie hráče.
Encyklopedie divoké přírody je prvek, který nás bavil nejvíce. Musím přiznat, že jsem hru rozehrál s dcerou, které bude za chvíli pět let, což je ještě věk, který je na hranici. Hru bych totiž doporučil spíše až od těch pěti let, od šesti už úplně bez problémů. Ale ten moment, kdy v aplikaci objevíte podivné stvoření a pak si ho společně pojmenujete a zakreslíte do sešitu, zjistíte nějaké podrobnosti, byl zážitkem i pro ni. Encyklopedie dává hře rozměr reálného badatelského deníku a skvěle vyvažuje nutnost dívat se na obrazovku telefonu.
Zdroj: Gaming Professors
Badatelem bez stresu: pro koho je Toriki ideální volbou
Za zmínku stojí také celková přístupnost. Toriki je k hráčům velmi milosrdné. Na ostrově nemůžete zemřít a nebudete nuceni nikdy hrát od začátku. Zároveň je jedno, kolik dní na ostrově strávíte, takže ho můžete v klidu prozkoumávat a získávat třeba další achievementy, které hra nabízí. Z pozice rodiče mě to vůbec nenutilo dítěti podsouvat nějaké tahy, protože pokud se dítě rozmyslí, že chce jít zrovna na lokaci s palmou, protože se mu líbí (a vy víte, že tam opravdu nic nebude nebo že už na palmu leze potřetí), tak to nevadí. Hra vás netlačí do kouta neustálou hrozbou prohry. Díky tomu je partie uvolňující a dává vám prostor experimentovat – můžete zkoušet kombinovat různé předměty jen tak pro radost ze zkoumání. U craftingu je jediné omezení, že můžete zkusit zkombinovat předměty jen jednou za tah, nicméně při neúspěšné kombinaci nic neztrácíte. Opět tak můžete nechat na dítěti, co si bude chtít zkombinovat, a ke správnému výsledku jednou dojde.
Časově se jedná o kampaň na zmiňovaných šest sedm hodin, ale určitě jsme to ve výsledku hráli déle, a to právě z důvodu, že jsme nikam nespěchali. Navíc jsme často hráli jen jedno až dvě sezení, takže pak je ten celkový čas vlastně úplně nevypovídající, protože ke hře si sednete klidně jen na půl hodinky.
Zdroj: Gaming Professors
Má hra nějaký problém? Mobil a logistická rutina
I přes zjevná pozitiva však Toriki není bez chyb a po několika hodinách hraní začnou vyplouvat na povrch určité mechanické nedodělky. Tím nejvýraznějším je takzvaný grind neboli repetitivní stereotyp. Základní suroviny, jako je dřevo, kameny nebo liány, se při výrobě pokročilých předmětů neustále spotřebovávají. Jakmile je spotřebujete, musíte se pro ně fyzicky vrátit na konkrétní pole na mapě, kde se tyto suroviny nacházejí, naskenovat je a přinést zpět do tábora. V pozdní fázi hry, kdy už máte ostrov prozkoumaný a přesně víte, co potřebujete, se hra občas mění v pendlování sem a tam.
Druhým kamenem úrazu je výměna předmětů při hře ve více hráčích. Pravidla hry striktně určují, že předávat si předměty mezi sebou můžete pouze tehdy, pokud stojíte na stejném poli. V praxi to znamená, že můžete strávit celý svůj herní den jen tím, že se snažíte doběhnout ke spoluhráči, abyste mu předali jedno lano nebo křesadlo. Ve dvou hráčích je ale tempo tak svižné, že to nevadí. Ve čtyřech může takový herní den trochu nudit, protože se jen přesouváte blíže a nic jiného nezkoumáte.
Ale teď k velkému otazníku, který poslední dobou u deskovek vyvstává – mobilní aplikace. Technologie Scan & Play není samozřejmě novinkou, skvěle využita je například v sérii Kroniky zločinu. Her s aplikací přibývá a v některých se bez ní neobejdete – Panství hrůzy, Cesty osudu nebo Pán prstenů: Putování po Středozemi. Má to své nesporné výhody. Digitálního obsahu můžete vytvořit daleko víc, aplikace za vás řeší spoustu obsluhy a teoreticky můžete tvořit nový obsah a hráči si nemusí kupovat nové komponenty. Ale! Pokud jste samozřejmě odpůrci digitálních technologií u deskovek, tahle hra není pro vás. V této hře vás aplikace provázet bude a budete v ní číst příběhy, rozhodovat se o možnostech a bude vás posouvat dál. Výhodou je (a to byl i můj případ), že texty jsem stejně četl já, takže dcera jen skenovala karty, s mobilem moc nepracovala a byla to moje práce. Podobně to máme třeba u naší oblíbené dětské hry Hladové příšerky, ve které se skenují karty a hráči se dívají, jak se příšerky zbarvují. Ale jak říkám, pokud jste odpůrci, tak hru nehrajte, mobilní aplikaci opravdu potřebujete. Mně aplikace u her nevadí, a naopak mi to poskytuje zajímavý rozměr hraní.
Druhým problémem bude znovuhratelnost, která je v podstatě nulová. Toriki je jednorázový příběh. Jakmile jednou kampaň dokončíte, odhalíte všechna tajemství ostrova a otevřete všechny zapečetěné obálky, hra vám už nemá co nabídnout. Nemusíte splnit všechny achievementy a objevit všechno hned napoprvé, ale druhý průchod vám nenabídne žádné zvraty, takže to bude spíše o hledání dosud neobjeveného. Ztratí se ale kouzlo objevování, otevírání obálek, přidávání nových pravidel a myslím, že druhý průchod si dopřeji až povyroste za pár let druhá ratolest. Nicméně hra nemá dramatickou cenovku a několik hodin skvělé zábavy vydrží.
Toriki: Ostrov trosečníků je fantastickým rodinným dobrodružstvím, které velmi elegantně propojuje svět deskových her s digitální aplikací. Pokud hledáte hru s podmanivou atmosférou, která vás netrestá za každou chybu, ale naopak vás odměňuje za zvědavost a kreativitu, pak je to skvělá volba. Psaní do Encyklopedie divoké přírody a postupné objevování dává hře jedinečné kouzlo, které si rodiny s dětmi užijí. Musíte však počítat s tím, že se jedná spíš o jednorázový zážitek a cílovou skupinou jsou děti zhruba od pěti do dvanácti let. Pro rodiny je to ale naprostá pecka, kterou můžu doporučit.
