Ani si nedovedete představit, jak jsem šťastný, že naše česká herní tvorba neupadá. Jen za poslední rok mi proběhly pod rukama Lords and Villeins, Someday You´ll Return a loňský skvost Last Train Home, kde jsme se nejen dojímali před vypuštěním hry do světa, ale samozřejmě přinesli i plnohodnotnou recenzi. Naneštěstí žijeme v době remástrů, a tam nemohu opomenout Mafii: Definitivní edici. Dáte dohromady ještě nějakou kultovní hru či sérii, co by si zasloužila úpravu do moderní podoby? Přece Polda! V Zima Software proto vznikl Polda 2 Remástr, a jak ten si vede na dnešní poměry?
Troška poldovského pseudofilozofování
Když loni vyšel Polda 7, bylo jasné, že domácí publikum na tuto značku stále slyší, a to nejen to starší, do něhož se dnes už bohužel počítám i já. Co jsem tedy očekával od remástru? Facku nostalgie, kde se budu smát u stejných vtipů a užiju si naprosto geniálního Luďka Sobotu. Mohlo se tak něco pokazit? Rozhodně. Počin nemusel fungovat, základ by mohl být i přes veškeré sliby překopaný, a to hlavní, jedná se o graficky jednoduše udělanou adventuru, takže co kdyby se tento model upravil? Nebojte, nic z toho se nestalo, vše funguje. Někde ty problémy ale přece jen jsou.
Než se nepořádně pustíme do hry, zeptal jsem se sám sebe: Jak přistupovat k něčemu, co jsem hrál poprvé tak před dvaceti lety? Dokáži vůbec napsat recenzi na Poldu 2 remástr, aniž bych se nechal ovlivnit devadesátkovým dílem? Ta struna nostalgie totiž může být natolik silná, že i když by se jednalo o tragédii, nikdy si tu nekvalitu nemusím připustit. Takový Warcraft 3: Reforged by dokázal vyprávět (prosím minutu ticha). A já na otázky odpovím, že budu postupovat střízlivě, ale budu díla srovnávat.
České point-and-click adventury totiž mají obrovskou tradici. Vždyť u nás vyšlo Tajemství Oslího Ostrova (1994), Dračí historie (1995), Horké léto (1998–2005) nebo samozřejmě Brány Skeldalu 2 (2002). Přesto dle mého mezi nimi vyniká série Polda, kde legendární policista Pankrác řeší jeden případ za druhým. Polda 2 remástr je tu tak před hráči v novém a elegantním vizuálním kabátku, který nejenže stylizací udržuje už desítky let starou hru naživu, ale oprostil se od pixelového vyobrazení původní hry. A to nejlepší? Mezi novým a starým vizuálem i audiem jde přepínat!
To je ale krásný nový kabát
Remástrovat cokoliv není nic jednoduchého. Nemůžete vzít jen štětec a starý obrázek a jako magickou hůlkou je přetřít. Vše děláte skoro od píky, a tak jeden krok za druhým doslova oblékáte svůj výtvor do nové podoby. A já musím uznat, že se zde podařilo něco neuvěřitelného. Animace i hra jsou tak krásně předělány, že jsem nabýval pocitu, jako bych hrál Poldu 2 poprvé. Říct „z pixelů do čistoty“ zní možná hloupě, avšak tady se musí jen smeknout klobouček. Nová grafika respektuje originál, ale zároveň jej předbíhá a ukazuje, že je tu nová technologická generace. Graficky tak remástr předčil všechny mé představy.
Jelikož jsem začal hodnocením vizuálu, je nyní na řadě zvuk. Zde mohu říct, že jsem byl místy překvapen i zklamán. Přišla zde odlehčená úprava, jen bych neřekl, že byla natolik citlivá. Zvuky jsou rozhodně bohatší, sice jen o pár tónů, přesto pokud jste hráli starý titul, bude vám to zachovalejší audio chybět. Je tu sice možnost přepnutí, ale ty pocity se zde oddělit nedají. Tím neříkám, že je to špatně, ale možná je zde menší promarněná příležitost, jak všechnu tu hudbu nějak lépe využít. U originálu to přece jen také nebyla žádná sláva.
Oproti dabingu. Na Luďka Sobotu se nešahá! Tak jednoduše by se to dalo říct. Jasně, nahrávky z devadesátých let zní k moderní grafice prostě zvláštně a co si budeme, Pankrácovi nesedí do tlamky, jak bychom si všichni mohli přát. To ale v závěru vůbec nevadí, nemohla se přece celá hra namluvit znovu. Dabing je však stále tahounem, neboť se na něm podílely i další známé „tváře“. Nadržený hlas Petra Nárožného? Boží. Jiří Lábus s hlasem Marge Simpsonové? Skvost. Dabing je tahounem a především kvůli němu stojí za to, titul odehrát. Znovu.
Polda 2 remástr a Pankrác, Pankrác a Pankrác
Nyní se konečně dostáváme k hratelnosti. V hlavní roli je policista Pankrác, kterého mají skoro všichni na stanici za joudu. Podaří se mu ale chytit v popelnici jednoho známého zloděje, a tak mu připadne případ, který změní celý jeho život. Vydává se vyřešit jednu velkou hádanku.
Osobně řeknu, že jsem měl obrovské štěstí, že jsem hrál klasického Poldu 2. Díky více přehledné grafice už se mi sice nestávalo, že bych byl zoufalý při hledání na obrazovce něčeho, co nejde pořádně vidět. Opět se však objevily momenty, kdy jsem trpěl, protože mi nějaký ten detail nedocházel. Viz ten hloupý pes ihned na začátku. Doslova blbej buřt ze svačiny od šéfa. Nicméně zde platí zlaté pravidlo adventur, že co vidím, seberu, jednou se to bude hodit. Naštěstí je dostupná i nápověda pro „zoufalce“ (zářící oprsklé ultra fízly a lehce cynické experty), kde máte krásně popsáno, co dělat, když jste úplně v háji.
Reálně se ale počin povedl i v ovladatelnosti a hratelnosti. Klikat a přemýšlet je možná dnes už málo, ale při té krásné plynulosti a zároveň ve srovnání se starším dílem je ten remástr skvělý. Pro neznalce série se určitě bude jednat o naprosto parádní detektivku, kde vám hra nedaruje skoro nic a všechny ty jednotlivé detaily si budete muset vymyslet ve své hlavě, protože hlavním hrdinou nejste vy, ale Pankrác, a ten má na každý problém řešení, jen bohužel po svém.
Polda 2 remástr je skvost. Hra mě i po letech neuvěřitelně baví a jeho nový vizuální kabátek je nádherný bonus, který z něj udělá nezapomenutelný titul. Humor je sice dneska možná trošku zastaralý, ale Luděk Sobota s Petrem Nárožným ve svých rolích nikdy nestárnou a toto je jen další krásný případ. Polda si zachoval to, co na něm fanoušci milovali a milují, a kromě pár hloupostí si není na co stěžovat.
