Rád vystupuji ze své komfortní zóny, tedy alespoň pokud jde o literaturu. Snažím se být maximálně otevřený. Osobně nepohrdnu žádným žánrem a s oblibou skáču do neprobádaných vod. Člověk si totiž musí neustále rozšiřovat obzory, aby jako čtenář nezakrněl na místě. K prvnímu dílu série Given jsem tedy přistupoval otevřeně. Nevěděl jsem, co mám čekat. Jistě, téma znělo lákavě a bylo mi blízké. O hudbu se totiž aktivně zajímám a nedám na ni jen tak dopustit. Nemohu opomenout ani specifickou stylizaci, která mě opravdu zaujala. Jinak jsem ale do příběhu šel úplně po hlavě. Jak nakonec nová série od nakladatelství Crew dopadla? Stojí za pozornost, nebo byste se jí měli vyhnout obloukem?
Autor:
Kresba:
Autor obálky:
Vydavatel:
Svět:
Žánr:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
EAN:
Vydání:
Nacuki Kizu
Nacuki Kizu
Nacuki Kizu
Crew
Given
Romantické
Lucie Uhlířová,
Pavlína Paraiová
200
černobílý
brožovaná
duben 2025
9788076797475
první
Zdroj: Crew
Kluk a kytara
Romantická série ze školního prostředí Given, kterou napsala a nakreslila Nacuki Kizu, pojednává o chlapci Uenojam, který druhým rokem studuje střední školu. Věnuje se basketbalu a rád hraje na kytaru. Jednoho dne úplnou náhodou potká kluka jménem Mafuja, který by chtěl také hrát na kytaru, ale vůbec nic o tom neví. Dokonce ani netuší, jak se vyměňují struny. Uenojam se ho proto ujme a vezme ho na zkoušku své kapely. Od tohoto momentu se následně začne odvíjet sled všemožných událostí, během nichž se různé postavy sblíží mnohem více, než byste zprvu čekali.
Hudba je můj život
Na Given 1 v prvé řadě musím ocenit celkové vizuální zpracování. Kresba se primárně zaměřuje na realistické, ačkoli výrazně stylizované, ztvárnění ústředních postav a emocionální prvky, ať už výrazy v obličejích nebo přímé reakce na všelijaké humorné situace. Nacuki Kizua využívá různé expresivní výrazy, ze kterých hned na první dobrou poznáte, jestli se daný člověk cítí vesele, trapně, znepokojeně nebo seriózně. Tyto vizuální prvky umí hezky zakomponovat do vyprávění. Nepůsobí rušivě, naopak se jedná o zcela přirozenou součást děje. Stejně tak musím pochválit dynamiku panelů a jejich celkové rozložení. Různé dějové momenty díky tomu vyzní o poznání lépe a čtenářům se více zaryjí pod kůži.
Někdo by samozřejmě mohl namítat, že kresba není kdovíjak detailní a že si autorka nedává moc záležet s prostředím. Ano, lokace místy nejsou příliš propracované. Na druhou stranu, mně osobně to během četby nijak nepřekáželo. Navíc je zcela pochopitelné, že v rámci žánru primárně zaměřeném na každodenní život a obyčejné příhody studentů bude mnohem větší pozornost směřovat na lidské postavy než na konkrétní místa.
Dále musím pochválit svižný styl vyprávění. Scénář příjemně odsýpá a zbytečně nepřešlapuje na místě. Zároveň se ale nezapomíná ani na klidnější, místy intimnější pasáže, během nichž se může čtenář ponořit do charakterů ústředních protagonistů. Konverzační scény jsou příjemné, přičemž k dialogům nemám sebemenší výhrady.
Humor, kam se podíváš
Manga se však neobešla bez vad na kráse. Nejprve se musím pozastavit u humorné složky. Nemám nic proti komediálním prvkům ve fikci, pokud mají svůj smysl a zbytečně nenarušují děj. Zároveň uznávám, že vnímání humoru je ryze subjektivní záležitost. To, co někomu může přijít skvělé, jinému může případat naprosto směšné. Bohužel v případě Given mi přehnané snahy o humorné vyústění různých momentů připadaly spíše na škodu. Některé scény, kde hrdinové reagovali přehnaně komicky v banálních situacích, mi často lezly na nervy a připadaly mi směšné.
Zdroj: Crew
Studentská kapela za všechny prachy
Kromě toho jsem si nemohl zvyknout na postavy. Neberte mě špatně, vzájemná chemie mezi nimi fungovala zcela bez problémů a každý člen kapely dostal svou chvíli na to aspoň trochu zazářit. Nemohu se však ubránit dojmu, že většina postav působí jako jednotvárné postavičky, které se liší spíš v maličkostech. Více než propracované hrdiny mi připadaly jako chodící archetypy, kvůli čemuž jsem se na ně nedokázal pořádně emocionálně napojit. Postrádal jsem u nich výraznější charakterové odlišení, díky kterému bych si je mohl ještě více oblíbit. Zároveň nebyl prozatím využit potenciál různých zajímavých postav a chybí mi nějaký výrazný tahoun. Všichni mi tak nějak splývají dohromady, což je velká škoda.
V příběhu také můžeme zaregistrovat hned několik zajímavých linek, ale autorka s nimi zatím příliš nepracovala. A když už ano, nedokázala je zatím příliš kreativně zakomponovat do vyprávění, byť se o to snaží. Uvedu jeden příklad za všechny. Jeden z kluků má sestru, která v ději přímo figuruje a hraje poměrně důležitou roli. Jenže její linka ještě nebyla efektivně využita. Podobně bych se ovšem mohl vyjádřit i k dalším dílčím zápletkám.
V neposlední řadě manga Given 1 doplácí na fakt, že se jedná pouze o jakýsi úvod, který má položit základní kameny pro budoucí směřování. Hlavní dějová linka sice pěkně odsýpá, postrádá ovšem zapamatovatelnou sekvenci nebo moment, k němuž by se člověk mohl opakovaně vracet. Pomyslný „highlight“ chybí jako sůl, ale věřím, že v příštích dílech se zcela určitě napraví.
Bonusy, které potěší
Na závěr bych ještě milerád vyzdvihnul doplňkový materiál. Kromě hlavní dějové linky, rozdělené do šesti kapitol, kniha rovněž obsahuje vtipné jednostránkové příběhy, které rozhodně stojí za pozornost. Milovníci concept artů a skic pak jistě ocení nákresy hlavních hrdinů, které naleznete na konci každé z hlavních kapitol. Podle mého názoru se jedná o hezké bonusy, jež fanouškům udělají radost.
Given 1 není vůbec špatná manga. Podle mého názoru se jedná o nadprůměrný počin, který oplývá skvělým vizuálem a příjemným scénářem, který neurazí, ale ani nenadchne. Na sérii určitě ještě nezanevřu a dalším dílům stoprocentně dám šanci. Závěrečný zvrat mě totiž skvěle navnadil.
Given 1 vnímám jako nadprůměrný počin, který zaujme jak solidním scénářem, tak kvalitním vizuálním provedením. Navzdory drobným nedostatkům jsem si jej užil a věřím, že další díly už budou mnohem lepší.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Daniel Palička.
