Všechno jednou končí. I ta nejdelší kalba, i ten nejlepší film, i ta nejšílenější vesmírná série, ve které se nadávky sypou rychleji než patrony a hrdinství se zaměňuje s totálním šílenstvím. A tak i český vesmírný epos o odvaze, humoru a nezkrotném vzdoru po letech dorazil do cíle. Dvanáctý díl nese prostý název Legie, a přestože zní nevinně, je to finále, které stojí za každou vystřelenou kulku, prolitou slzu (či jiné tělní tekutiny) i litr krve, co se po cestě utrousil.
Tahle série byla dojemná a geniálně praštěná jízda, kterou byste jen těžko popsali někomu, kdo ji nezažil. Po dvanácti dílech plných mrtvol, sarkasmu, explozí, mezirasového sexu a nespočtu podrazů se tahle krasojízda převalila do cílové rovinky a k poslednímu zúčtování.
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Žánr:
Edice:
Série:
Díl:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Velikost:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
František Kotleta
Lenka Tarwari Jandová
Epocha
Sci-fi, akční
Fantastická Epocha
Legie
12. z 12
344
černobílý
brožovaná
110 × 180 mm
září 2025
978-80-278-0255-5
9788027802555
první
Zdroj: Epocha
Z idiota hrdinou, z hrdiny legendou
Byla to zatraceně dlouhá cesta. Od chvíle, kdy lidstvo zjistilo, že není ve vesmíru samo, až po okamžik, kdy si uvědomilo, že mimozemšťani nejsou osvícení tvorové, ale pěkní zmrdi. Modří zmrdi s komplexem nadřazenosti. Zdecimovaní lidé se poslušně zařadili do pyramidy Společenství a většina z nich byla připravena políbit jakýkoli modrý zadek, který šel kolem. Jenže každý inteligentní druh si projde obdobím tyranie a právě tam, kde je tyranie, se vždycky najdou ti, kdo proti ní povstanou.
Aby si člověk připomněl, že svoboda není sprosté slovo, musela kraksní parta šlohnout chepit, zdevastovat emzáckou ZOO, zaplést se s drůbeží mafií, projít rádoby Hvězdnou bránou a prokázat svou užitečnost, vypít hektolitry růžového kafe, ovládnout rutašskou technologii, rozdýchat hambatý komiks, unést důchodce z luxusního rezortu, brodit se v hovnech, přežít arénu smrti, kývnout na manželství s nejnebezpečnější (a nejúžasnější) ještěrkou ve vesmíru, zatančit si petragun, projít zkouškou trav, pomstít se špionské ex, u Labužníka si vychutnat větrník, oplakat Fifinku i dědka, rozšířit do vesmíru komunismus, odsvědčit stejnopohlavní svatbu, povraždit nespočet vesmírných druhů a získat si armádu spojenců. Někdy to bylo o koule, jindy o život, ale vždy zafungovalo staré dobré přísloví: kdo uteče, ten žije dost dlouho na to, aby mohl nakopat do zadku někoho dalšího.
Je dobré mít přátele
Kde jinde to zakončit než tam, kde to celé začalo? Na Zemi. Kapitán Bouchač a lord Mrdák spouští poslední akci a tentokrát jde skutečně o všechno. Žádná úniková cesta, žádné finty, žádné, co když. Jen čisté zúčtování. To, co přijde, je bitva o poslední zbytky svobody, o poslední kousek lidské hrdosti a o to, aby se modří bastardi konečně dozvěděli, jak chutná porážka.
Od první až do poslední stránky se děj bez záchranné brzdy a bez slitování žene vpřed. Krev teče proudem, bitvy jsou intenzivní, dialogy nešetří nadávkami a mezi tím vším se občas mihne scéna, která vás zaskočí svou emocionální hloubkou. Poslední Legie není pouze finále. Je to pocta celé té cestě. Připomíná to tak trochu velké rodinné setkání, jen s větším množstvím zbraní, menším počtem přeživších a spoustou diskutabilních příbuzenských vztahů. Objevují se staré tváře, ať už přímo, nebo formou vzpomínek, a vy si s každou z nich uvědomujete, kolik toho posádka Kraksny zažila. Pár nových ksichtů do příběhu zapadne jako prdel na hrnec a drzé, vyčůrané a neuvěřitelně zábavné potkaňáky si okamžitě zamilujete, i když máte chuť jim někdy šlápnout do úsměvu za ten přelofasovaný slovník.
Zdroj: Epocha
Zab a znič
Copak by byla Legie bez svého typického humoru? Tenhle díl je možná drsnější a vážnější, ale pořád se smějete, když se zrovna někdo mění v kosmickou kaši. Ironie, cynismus a pořádná dávka černého humoru nechybí ani v nejvypjatějších momentech. Všechna ta sprostota, reference a krutopřísné hlášky nejsou jen ozdobou, ale součástí DNA celé série. Legie nikdy nebyla uhlazená. Byla sprostá, syrová, upřímná a naprosto návyková. Kotleta a Sněgoňová se nesnaží dělat z hrdinů supermany, ale ukázat, že i obyčejní lidé, co občas řvou, občas brečí, občas se pomočí a občas prostě potřebují fláknout někoho do ksichtu, jsou schopni zachránit svět. A v té poctivé lidskosti, která smrdí potem, kouřem a trochou naděje, je ono kouzlo.
Když dojdete na poslední stránky, dopadne to na vás jako pořádná vesmírná mrda. Najednou vám dojde, že už to opravdu končí. Že už nebude žádný další díl. František Kotleta přesně věděl, co dělá. Nepřehnal to, nepřekombinoval a ságu uzavřel důstojně, silně a tak, jak si zasloužila.
Všechno, nebo nic
Legie byla a je něco výjimečného. Tahle česká sci-fi série se nikdy nebála sešlápnout pedály až na zem a být poctivě ujetá ve všech směrech. Dokázala nám, že hrdinství může mít tisíce podob, že přátelství má cenu i v galaxii plné zrady a že i chlápek ve středních letech může změnit svět, když má dost kuráže (a dost munice). Možná je ten největší zápor posledního dílu ten, že je poslední, ale tak to má být. V tom nejlepším se má přestat, a přestože po Kraksně zůstane prázdno, je to prázdno naplněné hrdostí.
Jak je již tradicí, na závěr si dovolím to největší vesmírné moudro: vždycky záleží jen na tom, abyste všichni močili do stejného rohu. I když svět zrovna padá na hubu, pokaždé se najde někdo, kdo se postaví, potáhne z divaku a řekne: „Nastal náš čas.“ Právě proto Legie nikdy doopravdy neskončí. Jen přestane být knihou a stane se legendou… ale ještě předtím komiksem.
Přestože příběh Legie nám dává sbohem, není to konec jeho rodičů. František Kotleta a Kristýna Sněgoňová si totiž pořídili druhé literární dítě. Jiný vesmír, jiný styl, ale DNA udělat z chaosu umění zůstává. Možná budou Atomové šelmy divnější a možná méně ujeté a sprosté (i když o tom pochybuji), ale vsadím zásobu serynčoků, že stejně nakažlivě čtivé. Nebudete ho mít sice rádi stejně jako to první, protože první láska se prostě neopakuje, ale i tak mu dříve nebo později podlehnete. Jestli se těm dvěma podaří i tohle děcko vychovat bez toho, aby vybuchl vesmír, klobouk dolů.
LEGIE NENÍ KNIŽNÍ SÉRIE, LEGIE JE ŽIVOTNÍ STYL!
Legie skončila, ale v našich srdcích bude kraksní parta dál nadávat, pít růžový kafe a nakopávat modrý zadky. Byla to jízda plná krve, humoru a erotiky zalitá překvapivě větším množstvím tělních tekutin, než kdo čekal. Jestli tohle není definice legendy, tak už nevím, co je.
Legie: Amanda – rychle dovnitř, rychle ven
Legie: Šprti & frajeři – tanec mezi vejci
Legie: Rudý vrabčák – nic než petragun!
Legie: Aga – show musí pokračovat
Legie: Pán hor – jako neřízená střela
Legie: Mrtvá schránka – nikdy se nevzdáme
Legie: Operace Petragun – makat se musí
Legie: Na konci vesmíru – díra všech děr
Legie: Plameny války – zkouška trav
