Když dva autoři bez vzájemné vraždy zvládnou dotáhnout dvanáctidílnou sérii, a ještě u toho stihnou založit skutečnou rodinu, je jasné, že jim to spolu šlape. František Kotleta a Kristýna Sněgoňová si po Legii mohli dát nohy nahoru, jenže místo toho zplodili další monstrum. Menší, radioaktivnější a s chutí trhat lidem vnitřnosti. Jmenuje se Atomové šelmy. Ovšem tohle literární dítě nebude tak rozmazlené a tak epické jako Legie. Možná ho nebudete milovat úplně stejně, ale je vidět, že mu rodiče dali solidní genetickou výbavu, i když zatím neumí úplně chodit a občas si sere do plenek.
Autoři:
Autor obálky:
Vydavatel:
Distributor:
Série:
Díl:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
František Kotleta,
Kristýna Sněgoňová
Lenka Jandová
Fobos
Knihy Dobrovský
Atomové šelmy
1. ze 6
340
černobílý
brožovaná
listopad 2025
978-80-277-6211-8
9788027762118
první
Zdroj: Knihy Dobrovský
Sedm pravd a spousta sexu za naturálie
První díl Atomové šelmy: Základna čtenáře hází do světa, kde si lidstvo konečně splnilo sen a zmáčklo to červené tlačítko. Jaderná válka rozprášila civilizaci na atomy, města se změnila v hromady trosek a přeživší se stáhli do izolovaných osad obehnaných hradbami. Venku se totiž potulují atomové šelmy, zkráceně aťáci coby nemyslící, zmutované zrůdy, které kdysi bývaly lidmi. Bolest pro ně neexistuje a strach už vůbec ne. Radiace jim zdeformovala těla, vymazala mysl a nechala jen pud zabít, sežrat a jít dál. Jsou to vlastně takoví postapokaliptičtí ajťáci – agresivní, nepochopitelní, a když se vám dostanou do systému, je zle.
Svět Atomových šelem je krutý, bez sentimentu a neodpouští chyby. Jednou zaváháš a je konec. Každá osada si v podstatě hrabe na svém radioaktivním písečku a občas spolu vymění kukuřici, náboje či konzervy. Nad vším bdí církev Jaderné bohyně, která je tak trochu kostel, tak trochu zdravotní pojišťovna, a tak trochu nevěstinec.
Víra je v apokalypse tvrdá měna. Staré bohy jsme zabili, takže bylo potřeba najít si nové. Jaderná bohyně je ideální. Zničila svět, ale zároveň ho očistila. Alespoň to tvrdí její kněžky. Ty jsou v každé osadě, léčí, pomáhají, a taky poskytují sex každému, kdo přijde s obětinou, protože podle čtvrté pravdy nesmí nikoho odmítnout. Čím více za ní chodíš, tím jsi zdravější… a chudší. Říkejte si tomu, jak chcete, ale redefinice lehké děvy je jasná.
„STAŘÍ BOHOVÉ JSOU MRTVÍ.
VŠE, CO LIDÉ UDĚLALI, BYLO ŠPATNÉ A BUDE ŠPATNÉ.
JADERNÁ BOHYNĚ JE JEDINÝ ŽIVÝ BŮH.
KNĚŽKA NESMÍ NIKOHO ODMÍTNOUT.
ČLOVĚK MŮŽE ZABÍT POUZE ČLOVĚKA, KTERÝ MU CHCE UKRÁST KUKUŘICI.
NEPIŠ OPILÝ NA TWITTER.
JADERNÁ BOHYNĚ SE VRÁTÍ.“
Hrdina, co ještě smrdí po mlíku
Žádný svět nestojí na dogmatech a mutantních zrůdách. Potřebuje lidi a ideálně někoho, komu se to celé začne sypat pod rukama. Hlavnímu hrdinovi nikdo neřekne jinak než Keksík, protože jména jsou v tomhle světě luxus. Některé možná překvapí (mile či nemile), že je jiný než klasický kotletovský hrdina. Není to ostřílený veterán, ale kluk, který se teprve učí, že život je svině. Leon je sedmnáctiletý zástupce šerifa a mladé nezkušené ucho s hlavou plnou ideálů a kalhotami napěchovanými puberťáckými hormony. Chce získat holku svých snů. Problém je, že randění není zrovna priorita a už vůbec ne ve chvíli, kdy musíte vyrazit za hradby lovit a riskovat setkání s aťákem.
Jak už to tak bývá, stačí jeden blbý výstřel a všechno jde do hajzlu. Lov, který měl být rutinní záležitostí se zvrtne a aťák se dostane tam, kam neměl. Základna je napadena. Lidé umírají. Spojenectví se ruší a ti, kterým jste věřili celý život, vám s klidem podrazí nohy. Leon je nucen dospět rychleji, než by chtěl. Buď se přizpůsobí, nebo skončí roztrhaný na kusy.
Největší síla Základny je souhra autorů. Je cítit Kotletova přímočarost, zbraňová posedlost a akční tah. Když už někdo umře, tak to bolí. Ne proto, že by se tlačilo na city, ale proto, že smrt znamená prázdné místo, které už nikdo nezaplní. Práce s atmosférou, postavami a náboženským podtextem Kristýny Sněgoňové zase vše drží hezky pohromadě.
Zdroj: Knihy Dobrovský
Aťáci nejsou ajťáci (ale skoro)
Teď ale trochu přibrzdíme. Atomové šelmy: Základna je až překvapivě krátká. Svět je zajímavý, postavy mají potenciál, ale není moc času se v tom všem rochnit. Než se pořádně rozkoukáte, je konec. Chápu, že je to první díl ze šesti, ale klidně by snesl více prostoru. Dvojnásobná délka by vůbec nebyla na škodu, protože svět zatím působí trochu ploše. Pravidla známe, hrozby taky, ale chybí hlubší ponor. Atomové šelmy jsou děsivé, ale zatím je vidíme hlavně jako nástroje chaosu. Přestože mluvíme o Kotletovi, absence erotiky zarazí. Možná je to záměr. Možná si autoři schovávají munici. Možná přijde orgie v dalším díle… uvidíme.
Postava Leona je sice sympatická, ale ne úplně vše u ní funguje. Dělá chyby, pochybuje a učí se, jen občas působí až moc schopně na to, jak je mladý a nezkušený. Jeho dynamika s kněžkou Kris mě baví, i když to lehce zavání alter egy autorů. Ostatní vedlejší postavy se buďto zatím nestihly pořádně ukázat, nebo už čichají k fialkám zespoda, takže netřeba bližšího komentáře.
Atomové šelmy: Základna je dobrý start. Ne dokonalý, ne přelomový, ale čtivý a zábavný. Má atmosféru a slibný potenciál. Zatím více slibuje než doručuje, ale to je u prvního dílu série vlastně v pořádku. Pokud máte rádi postapokalyptické světy plné krve, víry a mutantů, budete spokojeni. Jestli hledáte něco zásadně nového a převratného, zde nepochodíte. Není to špatné, ale zatím to není ani WAW.
Ať radiační situace zůstává stabilní a příště přijdou šelmy blíž!
Atomové šelmy: Základna není kniha, která by vás hned přetáhla po hubě lopatou z olova, ale rozhodně vám ji položí na dosah ruky. Kotleta se Sněgoňovou umí psát tu bezvýchodnost, jen tentokrát drží prst těsně nad spouští a čekají, až to bude bolet víc. Pokud chcete okamžitý masakr, možná budete brblat, ale pokud máte trpělivost a chuť sledovat, jak se svět pomalu rozkládá zevnitř, tohle čtivo vás jen tak nepustí.
