Jsou příběhy, které prosvištíte během jednoho odpoledne a druhý den už ani nevíte, o čem vlastně byly. A pak jsou tu díla jako Vzdálené sousedství od fenomenálního mangaky Džiróa Tanigučiho od nakladatelství Host. Tahle manga je hluboce intimní, emocionální sonda do lidské duše, která vás chytne pod krkem a nepustí, dokud nepřečtete poslední stránku a neutřete si slzy z tváří. Pokud jste navíc otec od rodiny, který zná ten ubíjející kolotoč povinností – práce, domů, práce, domů, vše pro ty vaše, ale bez chvilky pro sebe – garantuji vám, že vás tento příběh zasáhne s drtivou přesností přímo do nejzranitelnějšího místa. Je to příběh o tíze dospělosti, nevyřčených otázkách a té nejbolestivější touze ze všech… touze vrátit čas a udělat věci jinak.
Autor:
Kresba:
Lettering:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Počet stran:
Rozměr:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Džiró Taniguči
Džiró Taniguči
Tereza Bellanová
Nakladatelství Host
Vzdálené sousedství
Igor Cima
400
177 x 245 x 36
černobílý
měkká
prosinec 2025
978-80-275-2759-5
9788027527595
první
Zdroj: Nakladatelství Host
Omyl, který odemkl dveře do minulosti
Vše začíná naprosto prozaicky a uvěřitelně. Osmačtyřicetiletý Hiroši Nakahara se po pracovní večeři a pár skleničkách navíc vrací domů ze služební cesty. Udělá ale chybu a nastoupí do špatného vlaku. Když vystoupí, s překvapením zjišťuje, že ho osud nezavál domů k manželce a dcerám, nýbrž do jeho rodného města. Nohy ho podvědomě, snad vedeny nějakou vyšší silou nebo hluboce potlačeným žalem, donesou až na hřbitov k hrobu jeho matky. Zde, uprostřed tichých vzpomínek omdlí, a když znovu otevře oči, svět je jiný.
Zmizely vrásky a zmizela únava středního věku. Hiroši se probouzí ve svém vlastním, čtrnáctiletém těle. Je opět žákem střední školy, jeho matka je naživu a rodina je kompletní. Tento šokující moment není podán s žádnou sci-fi pompézností. Je to tichý, osobní zázrak, který na vás dýchne neuvěřitelnou nostalgií.
To, co dělá Vzdálené sousedství tak naprosto geniálním, je psychologický rozpor hlavního hrdiny. Hiroši je sice fyzicky puberťák, ale jeho mysl, zkušenosti a uvažování zůstaly uvízlé ve věku téměř padesátiletého muže. Sledovat ho, jak s touto dospělou perspektivou znovu prožívá své dětství, je fascinující a zároveň srdcervoucí. Věci, které jako kluk přehlížel nebo jim nerozuměl, najednou vidí v ostrém světle. Najednou vnímá únavu své matky, drobné nuance v chování dospělých, a dokonce i školní lásku prožívá se zvláštní, melancholickou dospělostí, přestože ví, že někde v „budoucnosti“ na něj čeká jeho skutečná manželka. Pro své okolí se stává podivínem, nepochopeným chlapcem s pohledem starce, je to taková zvláštní tenze.
Nicméně jak se Hiroši pomalu zabydluje ve své vlastní minulosti, uvědomí si jednu naprosto děsivou skutečnost. Blíží se léto, kdy mu bylo čtrnáct. Léto, které navždy rozbilo jeho svět na kusy. Léto, kdy jeho otec zničehonic, bez vysvětlení či jediného slova, sbalil kufr a opustil rodinu. Právě tento nezacelený šrám na duši, toto trauma z dětství neúprosně formovalo celý Hirošiho dospělý život a jeho vlastní vztah k rodině.
A najednou má šanci s tím něco udělat. Taniguči zde mistrovsky pracuje s fenoménem motýlího efektu. Hiroši stojí před neřešitelným dilematem. Má se pokusit zastavit otcův odchod, a přepsat tak historii? A pokud to udělá, co se stane s jeho vlastní budoucností? Tato tíseň a bezmoc tváří v tvář blížící se tragédii, o které dopředu víte, je vykreslena tak realisticky a s takovou empatií, že vám to doslova svírá hruď.
Zdroj: Nakladatelství Host
Vzdálené sousedství otevírá trauma
Kniha však není jen osobním dramatem jednoho muže. Je to i nádherně prokreslená sonda do japonské společnosti a její kultury. Děj, do kterého se Hiroši vrací, nám dává možnost nahlédnout do tradiční japonské rodiny a pocítit, jak tehdejší společnost dýchala a jak se postupně měnila. Co je však ještě silnější, je jemná, ale vytrvalá linka reflektující následky prohrané války. Otec, který nese břemeno přeživšího a tíhu poválečných let, reprezentuje celou jednu generaci ztracených japonských mužů. Taniguči tyto společenské a historické souvislosti nevnucuje násilím, ale nechává je přirozeně prosakovat do rodinných rozhovorů a každodenních situací, čímž příběhu dodává obrovskou historickou hloubku a uvěřitelnost.
Emocionální dopad celé mangy by nebyl ani poloviční, nebýt naprosto úchvatné, detailní a nesmírně jemné kresby Džiróa Tanigučiho. Každý panel dýchá atmosférou malého japonského městečka. Způsob, jakým autor dokáže zachytit stíny v úzkých uličkách, pohled do prázdna u večeře nebo jemné gesto ruky, je mistrovský. Rodné město, do kterého se Hiroši vrátil, se stává plnohodnotnou postavou. Jsou to právě ty drobné vizuální detaily. Staré střechy, školní uniformy, prach ve slunečních paprscích – to vše funguje jako spouštěče našich vlastních vzpomínek. Kresba nekřičí, netlačí na pilu akčními sekvencemi. Vypráví tichým, konejšivým hlasem, který se vám nenápadně, ale spolehlivě zadře pod kůži.
Zdroj: Nakladatelství Host
Vzdálené sousedství dokázalo něco, co jsem nevěřil, že se může stát. U mangy jsem si trošku začichal cibule a přišel i moment, který mě neskutečně zdrtil. Závěrečné scény jsou natolik emocionálně odzbrojující a plné tichého smíření i nevýslovného smutku, že vás prostě musí dostat. Titul je geniální v tom, jak neúprosně, ale zároveň něžně ukazuje, že ačkoliv bychom všichni někdy chtěli vrátit čas a vymazat své chyby, minulost nelze přepsat. Učí nás, že ztráta je nevyhnutelnou součástí života a že to jediné, co má skutečný smysl, je vážit si toho, co máme teď a tady, dokud to ještě máme. Je to nádherná, těžká a hluboce univerzální manga, která ve vás bude rezonovat ještě velmi, velmi dlouho po zaklapnutí desek.
