Literární díla z červené knihovny nejsou zrovna mým šálkem kávy. Přestože k nim nechovám averzi, vyhýbám se jim, jak jen můžu. Sladké, nadějné a pozitivně naladěné příběhy o zamilovaných lidech s dobrým koncem na mě působí tak přehnaně idealisticky, až je pro mě těžké je brát vážně. Někdy se ale stane, že narazím na dílo, které mě svou myšlenkou, provedením nebo nápadem zaujme. Tím pro mě zpočátku byla kniha Co po nás zůstane od neobyčejného dua mistrů svého řemesla – spisovatele Nicholase Sparkse a režiséra M. Night Shyamalana, která se ve finále ukázala jako naprosto obyčejná.
Autor:
Původní název:
Vydavatel:
Distributor:
Žánr:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Nicholas Sparks,
M. Night Shyamalan
Remain
Ikar
Euromedia Group
romantická
Simona Klára Kučerová
344
černobílý
vázaná
duben 2026
978-80-249-5987-0
9788024959870
první
Zdroj: Euromedia Group
Vidím mrtvé lidi podruhé
Newyorský architekt Tate přijíždí na Cape Cod za dvěma účely: navrhnout pro svého přítele letní dům a začít nový život po ztrátě milované sestry, která údajně vídala duchy. Na poloostrově se Tate setkává s tajemnou ženou Wren, jež převrátí jeho racionální život vzhůru nohama. Přestože mezi sebou mají pevné pouto, Wrenin život ukrývá jednu nehezkou skutečnost – je mrtvá. Jedině Tateova snaha zachránit její život a odhalit pravdu o její minulosti prokáže, zda láska dokáže překonat hranici mezi životem a smrtí.
I když je mi literární tvorba Nicholase Sparkse cizí, o jeho vypravěčském umu a schopnosti zachytit komplexní postavy něco málo vím. O to bližší je mi filmová tvorba uznávaného režiséra M. Night Shyamalana, proslulého svými nečekanými, byť často kontroverzními filmovými zvraty. Jak tato neobvyklá spolupráce ve finále dopadla? Přinesla originální vyprávění plné lidských, chybujících hrdinů a narativních zvratů? Spíš ne.
Shyamalane, kde jsi?
Ačkoli jsem od knihy Co po nás zůstane neměl vysoká očekávání, doufal jsem v tajemné vyprávění plné záhad se špetkou hororu. A to se mi splnilo, jenže z poloviny. Titul je od první stránky ztělesněním toho pravého, po čem Sparksovy čtenářky touží – čiré romantiky. Nepochybně v něm ihned najdou zalíbení, kdežto milovníci Shyamalanových filmů nikoli. Nemyslete si však, že společná tvorba těchto autorů je novým Šestým smyslem, protože není. Román Co po nás zůstane je obyčejný zamilovaný příběh, který se moc neliší od jiných, podobně založených děl. O to víc je zarážející, jak moc se indický režisér na tvorbě příběhu podílel. Jeho rukopis ani typické nápady tu nejsou příliš patrné a pokud je znáte aspoň trochu, poznali byste je na první pohled.
Problém tkví rovněž v samotné struktuře příběhu. I když se v knize stane řada věcí, ve skutečnosti se v ní nestane nic důležitého, co by příběh výrazně ovlivnilo. Životní osudy hrdinů spíš přešlapují na místě a neustále čekají na nějaký zázrak, který by je posunul dál. To ale není to nejdůležitější. Kniha Co po nás zůstane míchá několik žánrů natolik nepřehledně, že ve finále nevíte, jestli jste četli duchařinu s nádechem romantiky, nebo milostný krimi thriller, hrající si na horor.
Když Tate potkal Wren
Výhodou románu je, že se v něm nevyskytuje moc postav. Dokážete je jednoduše spočítat na prstech obou rukou a rychle vám utkví v paměti. Žádná z nich tu není zbytečně. Všechny tu hrají specifickou roli, na níž příběh knihy stojí. Máme tu kladné, neutrální a vyloženě zlé aktéry, kteří náhodou či úmyslně zasahují do života našich dvou hrdinů a ovlivňují jej. Ovšem pozornost si pro sebe krade hlavní hrdinské duo – Tate a Wren.
Zlomený architekt Tate po smrti své milované sestry nenachází smysl života. Žije ze dne na den a svou depresi léčí workoholismem, který mu ze života krade to nejdůležitější – lásku. Když mu cestu zkříží Wren, jeho existence se otočí o sto osmdesát stupňů, a stejně tak ta Wrenina. Ústřední dvojice hrdinů je beze sporu sympatická. Sice nejde o bezchybné postavy, ale ihned si k nim najdete cestu. Společně tvoří nerozlučné duo, které nerozdělí ani smrt. Nicméně tento krásný vztah kazí jedna skutečnost – postavy se do sebe až moc rychle zamilují. Místo toho, aby autoři mezi nimi postupně budovali vzájemné pouto, vytvoří jej prakticky okamžitě. Ve výsledku jejich vztah působí předurčeně už od samého začátku, což oslabuje narůstající napětí mezi nimi.
Ačkoli vám protagonisté přirostou k srdci, nic vás nemotivuje k tomu, abyste jim fandili. Jistě, prožíváte s nimi chvíle radosti i smutku, ale společně také počítáte čas, který jim zbývá. Jejich osud je totiž zpečetěn od první chvíle, kdy se poznají, a pokud už máte nějakou Sparksovu knížku přečtenou, víte, jak skončí. Autor romantických příběhů své karty odhaluje nepříjemně rychle a nesnaží se si své trumfy ponechat až do poslední stránky. Zbytečně se tak připravuje o moment překvapení, protože to nejpodstatnější na vás vychrlí během několika prvních sto stránek.
Zdroj: Euromedia Group
Romantika bez duše
Titul Co po nás zůstane je příjemnou jednohubkou, z níž si čtenář moc neodnese. Nicholas Sparks je nepochybně mistrem svého oboru, ale tady mu pero trochu ujelo. Jeho novinka ničím nepřekvapí, nezaujme a místo melancholického zážitku nabízí nudnou jízdu o dvou zamilovaných hrdličkách. Jméno indického režiséra sice láká na mysteriózní zážitek, ale ve finále jde spíš o marketingový tah. Prvky, motivy a témata z Shyamalanových filmů tu nejsou znát a jediné, co se jim aspoň trochu podobá, je nepovedená napodobenina tématu z Šestého smyslu. Jestli tedy toužíte po pravé duchařině s trochou romantiky a emocí, podívejte se na snímek Duch s Patrickem Swayzem a Demi Moore. Ve srovnání s ním ve Sparksově a Shyamalanově počinu chybí nejen atmosféra, ale také emoce.
Knižní projekt Nicholase Sparkse a M. Night Shyamalana nesoucí název Co po nás zůstane míchá několik žánrů, které spolu ve výsledku příliš dobře nefungují. Chvílemi je kniha poklidnou, romantickou duchařinou, pak zase temným krimi thrillerem. I když má Sparks ve zvyku svá díla dramaticky a srdceryvně ukončovat, zde se mu to nepodařilo. Už od začátku je jasné, jak příběh Tatea a Wren skončí, tudíž v něm chybí výraznější moment překvapení a silnější emocionální dopad. Kniha Co po nás zůstane je žalostně suchá, pomalá a místo utírání očí kapesníkem vás nutí mnout si unavené oči a počítat, kolik stránek vám do konce zbývá.
