S videohrami přišel poprvé do styku díky bratrovi, který ho seznámil nejen s klasikami jako Posel Smrti, Mafia, ale i s LEGO hrami. Jeho herní kroky začaly ale na konzoli PS2, kde nejvíce času trávil hraním God of War či sérií Harry Potter. Dodnes rád hraje hry, které formovaly herní průmysl a nejraději tráví čas u starších titulů než těch novějších. Mimo jiné nemá rád kompetitivní hry, mainstream a Netflix. Rád čte knížky a komiksy všeho druhu a zajímá se o kinematografii 20. století.
Jak už to u velkých a výdělečných značek bývá, je potřeba z nich vytěžit co nejvíce. Některé herní společnosti nebo filmová studia toto rozhodnutí ale dost často zneužívají a navzdory slibům fanouškům naservírují něco, o co nikdo nestál.
„Pomsta je sladká,“ říká jedno slavné přísloví. Nakolik je to pravda, záleží na každém, kdo v sobě nosí nějakou křivdu a rozhodne se ji vyrovnat. O křivdách, zradě a šrámech na duši by mohl vyprávět starý dobrý Logan, aka Wolverine.
Vytvořit bizarní dílo není v dnešní době velký kumšt. Na filmových plátnech tyto výtvory většinou nesklízejí ovace, zato na monitorech nacházejí uznání u kritiků i hráčů. Videohry si totiž mohou dovolit něco, s čím filmaři často bojují – svobodu improvizace.
Můj odstup k manze není nutné znovu rozebírat. Popularita tohoto média mi stále zůstává záhadou. I když už jsem nějaké ty kreslené japonské příběhy přečetl, stále v nich nenacházím zalíbení, natož pochopení.
Legendárních příběhů od Marvelu je nepřeberné množství. Ať už jde o sólovky nebo týmovky, některé z nich se neodmyslitelně zapsaly do dějin díky své originalitě a schopnosti čtenáře okamžitě pohltit.
Příběhy o vztazích, lásce a přátelství mají své kouzlo. Zvláště ty, jež propojují motivy osamělosti, ztráty, nedůvěry i násilí. Mezi taková díla patří chystaná manga Večeře s vrahem Lewellynem 1, v níž zdánlivě obyčejný život jednoho mladíka narušují znepokojivé události.
Série Predátor v posledních letech zažívá renesanci. Po nedávných, poměrně úspěšných, filmových adaptacích se maskovaní mimozemšťané vrací do hledáčků diváků, především těch komiksových.
Ve světě literatury bychom jen těžko hledali neobvyklejší autorskou dvojici než Nicholase Sparkse a M. Night Shyamalana. Populární autor dojemných románů pro ženy (Zápisník jedné lásky, Milý Johne) a indický režisér a mistr nečekaných zvratů (Šestý smysl, Vyvolený) spojí své síly v literárním počinu o tajemstvích života, smrti a mezilidských vztazích – Co po nás zůstane.
Nová komiksová série, nesoucí název Hvězdná Crew, přinesla zatím tři povedené tituly: Královny Impéria, Pod korunami stromů a Chrononauti. Zmíněná trojice se může pochlubit působivým a zároveň svébytným stylem, zaměřením na dospělé publikum a komplexními tématy.
Science fiction se vyhýbám, jak jen můžu. Příběhy o vzdálené budoucnosti, létajících strojích, plazmatických zbraních či technických vymoženostech zachraňujících nebo ohrožujících svět jsou pro mě španělskou vesnicí.
Sliby vývojářů je potřeba brát s rezervou. Herní průmysl nám už nejednou ukázal, že mezi vizí a skutečností je obrovský rozdíl. Stačí si vzpomenout na ódy Todda Howarda o originalitě a výjimečnosti titulů Fallout 76 a Starfield, které ve finále nabízely úplně něco jiného.
Po poměrně úspěšné hře Middle-earth: Shadow of Mordor stáli vývojáři z dnes již zaniklého studia Monolith Productions před úkolem dokázat, že jejich začínající série má skutečný potenciál.
