Kreslené světy komiksů a animací nikdy nebyly jen o superhrdinské akci nebo předání politické satiry tam, kde to jinak nešlo. Přesto ve mně tato představa dlouho zůstávala. Když se řekne komiks, vidím Supermana nebo krátké novinové anekdoty vlastně dodnes. Ale ráda tuto představu rozbíjím pravidelně jak sobě, tak ostatním. A o to víc si všímám, že kreslená média se těší nebývalému zájmu a často se jim daří jít s dobou lépe než jejich hraným a prozaickým kolegům. A čtenářům teď můžu nabídnout plnohodnotný důkaz toho, že komiksová sféra oplývá díly neuvěřitelné kvality – a tím důkazem je kniha Runy: Stvůra tisíce tváří od španělského ilustrátora Carlose Sáncheze.
Autor:
Původní název:
Vydavatel:
Jazyk originálu:
Kresba:
Překlad:
Počet stran:
Formát:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Carlos Sánchez
Rune: The Tale of Thousand Faces
Paseka
angličtina
Carlos Sánchez
Martina Knápková
160
165 x 225
barevný
brožovaná
18. března 2026
978-80-7637-647-2
9788076376472
první
Zdroj: Paseka
Roztomilé království ve spárech temnoty
Děj tohoto fantasy komiksu je vskutku jednoduchý a prakticky pohádkový. Jde tu o klasický boj dobra se zlem, přičemž stranu dobra zastupují dva hlavní dětští hrdinové a stranu zla takový klasický temný pán. Dívka Chiri a chlapec Daj, nejlepší přátelé, vyrůstají v sirotčinci při okraji lesa, v místě zvaném Údolíčko. Jednoho dne v lese zabloudí a následují podivnou vránu, která je dovede na zvláštní místo plné rozvalin a kamenných ruin. Ty na sobě nesou dětmi dosud neviděné znaky, a než se Chiri a Daj rozkoukají, ocitnou se v jiném světě.
Čím je však podle mého názoru příběh jiný, je fakt, že se v určitých momentech stává až neuvěřitelně dospělým a realistickým. Kupříkladu – a to je pro tento titul velmi podstatné – Chiri je neslyšící. Ač nosí naslouchátko a je schopna odezírat ze rtů, preferuje užívání znakového jazyka. Ten do jisté míry ovládá i Daj a pak i ostatní postavy z nového světa. Jak je to možné? Inu, první díl Runy: Stvůra tisíce tváří vám tuto informaci přesně nepodá, ale pro začátek stačí vědět, že runová magie se zde kombinuje s čaroznaky, gesty, která se znakovému jazyku Chiri velmi podobají. A já mám takový pocit, že hlubší vysvětlení nám Sánchez podá v dalších dílech.
Kromě toho, průvodce po magickém světě dělají našim dvěma hrdinům dospělí lidé, kteří mají vlastní, hlubší minulost, cíle a širokou škálu vztahů. Přesto si s dětmi rozumí a přeberou jakousi roli mentorů/starších sourozenců. Druidka Sophie a ogří válečník Oki jsou nerozlučnou dvojkou, která se jeví jako vidina toho, čím by jednou Chiri a Daj mohli být. Přidáme-li pak do této skupinky takového dědečka-hříbečka, jak se říká, Jaju a jeho kocoura Roberta, krásně spojíme tři generace v boji za stejnou věc, a to navíc bez zbytečných cavyků.
Ovšem nic není tak jednoduché, temný pán zvaný Stínokrál nebo také Stvůra tisíce tváří už kuje pikle, které hrozí rozvrátit nejen tento nově nalezený svět, ale dost možná i samotné Údolíčko a vše, co je za ním. A protože ani legenda království Pišingr, druidka Magareth, v boji s ním neobstála, stát se může cokoli…
Když autor překypuje fantazií, ale umí se inspirovat
Nemohu si odpustit srovnání titulu Runy: Stvůra tisíce tváří s teď už docela známou animovanou sérií Soví dům (The Owl House). V něčem se tyto dva příběhy až nápadně podobají. Hlavní hrdinka tohoto seriálu, Luz, se z lidského světa přenese do prazvláštního, přirozeným koloběhem života inspirovaného světa na kostech pradávného titánního monstra. Z jejího chování a minulosti pak pozorný divák vyčte když ne autismus, tak alespoň jeho náznaky, a protože Luz nedokáže používat přirozenou, divokou magii, osvojí si magické symboly, v mnohém podobné runové magii Sánchezových druidů.
Tady se do světa sice nedostává sama Chiri, ale rovněž je jiná než ostatní děti v sirotčinci (ostatně ani Daj není oblíbený), hrdinové projdou portálem, ke kterému nemá skoro nikdo další přístup, a runové symboly jsou důležitou složkou magie, přestože nejsou do detailů probádané.
Vůbec i styl komiksu se v mnohém podobá tomuto dílu Dany Terrace. Srovnání se nabízí ve způsobu zjednodušení proporcí postav, předmětů, budov, nebo třeba právě ve vyobrazení runových kouzel. Ale to určitě nebude všechno. Navíc sama anotace se zmiňuje o inspiraci ze světa Čas na dobrodružství (Adventure Time), a i když jsem neviděla více než pár dílů, přiznám se, že i tento inspirační zdroj jsem odhalila na první dobrou.
Ale víte co? Runy vůbec nejsou nějaké sprosté vykradení cizích nápadů a estetiky, ba právě naopak! Inspirace jinými kreslenými světy je dobře vyvážena autorovou vlastní fantazií, která tu pracuje na plné obrátky. Jinak si nedovedu vysvětlit, že žádná postava není generická, odlišíte od sebe každého jednoho člověka v díle. Zároveň mají všichni takovou tu speciálnost, kterou má v jiných médiích jen hlavní charakter nebo jeho rival.
Nový svět je navíc přesným opakem toho, s čím nás seznámil Soví dům. Království Pišingr, ve kterém konkrétně se děti objeví, je skutečně snové místo, na kterém by se nejedno dítě tetelilo blahem. Malebné městečko Snídaňovice je postavené na estetice jídla a sladkostí, žijí tu podivuhodná zvířata s různými schopnostmi, dopravním prostředkem je krunýř želvy a Stínokrálovými posluhovači jsou hračky na klíček.
Jestli jste tedy fanouškem přesně takových animáků, komiks Runy: Stvůra tisíce tváří se jeví jako další místo, které musíte navštívit. V mnohém se tu ukazuje i něco z Disney. Znáte třeba Raubíře Ralfa? Jo, tak na toho si taky vzpomenete…
Zdroj: Paseka
Skvěle provedená inkluze
A jak už pomalu začíná být v kreslených médiích – a snad i médiích obecně – pravidlem, ani Runy se nebojí inkluzivity.
Obzvláště celý nápad se znakovou řečí musí člověk ocenit. K tématu neslyšících je tady přistoupeno citlivě a s dostatečnou oporou odborníků a neslyšící komunity. Kniha obsahuje i různé vysvětlivky, třeba právě k tomu, na čem je znakový jazyk Chiri a pak i systém čaroznaků založen a jak funguje.
Musím zároveň pochválit i přístup nakladatelství Paseka při překladu. Nejen, že překladem se zabývala zkušená překladatelka komiksů, Martina Knápková, ale pro konzultaci byla vybrána i jedna z členek České unie neslyšících, Ivana Hay Tetauerová. A to zaručuje, že i v české verzi byla tato problematika skvěle zvládnuta.
Ač postava ogra Okiho zatím nebyla nijak hlouběji prozkoumána, dá se předpokládat, že „smrdutý ogr“ má mezi lidmi nějaké vlastní, pravděpodobně komplikované postavení, protože z představy, že by šel na návštěvu, nebyla jedna taková čarodějnice úplně nadšena. Naznačen byl i Dajův souboj s odvahou, kterou by sice rád disponoval, ale jaksi mu to úplně nejde. Velice slabou milostnou zápletku, věku čtenáře plně úměrnou, zastupuje Sophie a její fascinující talentovaná a zároveň bývalá přítelkyně.
Takto však inkluze vůbec nepůsobí jako něco, co by v příběhu bylo na sílu. Je to spíše krásná ukázka rozmanitosti světa obecně, kde nikdo není stejný a každý má své vlastní bitvy a radosti. Navíc je vše podáno s přihlédnutím k tomu, že komiks je především pro děti. Ovšem právě tato vrstva mu dodává možnost oslovit i staršího čtenáře.
V záři pastelových reflektorů
Kde však Runy: Stvůra tisíce tváří bodují nejvíce, je umělecká stránka. Říct, že je to „pastva pro oči“, je docela vážné podcenění situace. Carlos Sánchez má vlastní, poměrně výrazný styl, který je autentický i tam, kde se viditelně inspiruje.
Design postav je skvěle zvládnutý. Není šance, že byste si někoho mohli splést ani v periferním vidění. Různé tvary a barvy mu perfektně pomáhají vystihnout nejen osobnost a charakter hrdinů, ale i momentální atmosféru.
Zajímavá je i „kostýmová“ stránka postav. Sophie nosí dlouhý plášť s ptačím zobákem místo kápě, který nápadně připomíná morové doktory ze středověku. Čarodějnice není prostě vyobrazena se škaredým kloboukem, děti jsou oblečeny v pestré barvy a ohlédnutí do minulosti druidky Magareth ji vyobrazují jako někoho, kdo si i při ovládání magie stále raději nasadí důmyslnou, starověkou zbroj. Podobně originální jsou i postavy vedlejší, dokonce i lidé ze Snídaňovic, kteří už se pravděpodobně ani nikdy neobjeví.
Ve čtení a orientaci v příběhu nemálo pomáhají barvy, kdy hlavní dění Sánchez zachycuje v širší barevné paletě než zbytek strany, především pozadí. To je typicky zahaleno, pokud zrovna není potřeba jinak, v příjemném, pastelově modrém odstínu. Kontrast červené a modré hraje roli dokonce i v dialozích. Všimla jsem si, že červeným, hřejivým odstínem byli podbarveni hrdinové a modrým, studeným pak hračky a Stínokrál jako jejich nepřátelé.
Ilustrace jsou opravdu důkladné, velice detailní a čtenáře odmění různými náznaky děje a historie světa, pokud je ochoten si kresbu déle prohlížet. Skvělým příkladem jsou například letáky s hledanými dětmi, jež unáší Stínokrál.
Sám tento temný pán stojí za zmínku. Scény s ním jsou opravdu děsivé a působí na vás neklidným dojmem, což v pastelovém světě není úplně jednoduché vyjádřit. Sánchezovi se to přesto daří na výbornou. Akorát tedy musím poznamenat, že když se Stínokrál měnil v draka, možná se trochu moc podobal lišce…
Místy snad nepozorného čtenáře překvapí zvýšená absence panelů. Některé scény jsou vyobrazeny jaksi širokoplošně, přes stránku či celou dvoustranu, a tam si pak pohyb postav a následnost děje musíte vydedukovat sami třeba právě z faktu, že se tam jedna postava nachází víckrát a směr její chůze naznačují jen šipky. Šipky tu zobrazují i pohyby při znakování. To, co je však vyznakováno, šikovně označují hranaté bubliny místo kulatých, jež náleží typické přímé řeči. Mimochodem, právě ony velké ilustrace jsou skutečnou třešničkou na dortu celé umělecké stránky komiksu.
Možná to bylo až příliš lehké
Následující výtka souvisí ostatně i s předpokládaným čtenářem, kterým by mělo dle mého názoru být ideálně starší dítě. Právě to docení nejen stylizaci a kresbu, ale i příběh samotný. Staršímu publiku může totiž místy chybět akce.
Přesto je dobré si říct, že některé momenty můžou naopak pro mladší děti být složitější a možná i podstatně děsivější. Stínokrál má určitě potenciál záporáka, kterého si budete pamatovat i v dospělosti. Souboje se sice obejdou bez krve, ale některé rány mečem jako kdyby ji naznačovaly. A důvod, proč z ran tečou jen jakási temnota a tmavá tekutina, bych spíš hledala ve faktu, že nepřáteli jsou tu hračky a stíny.
Celkově je pak příběh koherentní a v tomto dílu dotažený do konce. Ten ale zůstává otevřený a anticipuje další díly série. Trošku mě však překvapilo, jak jednoduše se hrdinové s hrozbou vyrovnali. Abyste věděli, že vyhrají, na to nemusíte být věštec, je to přece pohádka! Ale možná to měli – i v dětském díle – trochu moc zadarmo.
Tak či onak, tahle novinka by lidem s láskou pro komiksy všech žánrů a stylů neměla chybět, obzvláště pak, pokud doma mají dobrodružné děti lačnící po nových příbězích.
Runy: Stvůra tisíce tváří jsou skutečnou ukázkou toho, že dětská komiksová tvorba si vede skvěle a umí překvapit i starší čtenáře. Úžasná výtvarná stránka rozhodně nikoho nezklame a dá zavzpomínat na velké množství jiných populárních titulů. Přesto si však Carlos Sánchez zachovává vlastní styl a přináší pozoruhodný příběh, který sice funguje v zajeté šabloně typické pohádky, ale umí ji okořenit o skvělé postavy, příjemně podanou inkluzivitu a originální nápad s využitím znakového jazyka.
