Tohle je přesně ta hra, u které jsme dostali naprosto unikátní možnost osahat si ranou alfu ještě před oficiálním předběžným přístupem. Moc si této důvěry od samotného tvůrce vážím, protože nahlédnout pod ruce vývojáře v takto rané fázi se nepoštěstí každý den. Ačkoliv má titul Unknown Operations: The Habitus před sebou ještě dlouhou cestu, boj za české vojáky v dějinách má prostě něco do sebe a už teď v něm vidím obrovský potenciál.
Počáteční zadrhávání a létající náklaďáky na Prvního máje
Úvod do hry doprovázely poměrně pochopitelné technické nedokonalosti. Ze začátku se mi docela dost nepříjemně sekala a chvíli trvalo, než se herní engine vůbec srovnal a dovolil mi plynulejší pohyb. Teprve poté začala ta pořádná jízda. Glitchů je v aktuálním buildu pochopitelně stále dostatek a občas se postarají o vyloženě komické situace. Během průchodu se mi například povedlo pouhou vůlí odsouvat těžké kamiony, které kolem mě následně zcela bezostyšně poletovaly vzduchem, jako by se zrovna vesele slavil První máj a ignorovala se gravitace.
V momentě, kdy ale tyto úvodní technické úsměvnosti ustoupily a začala ta pravá akce, jsem si začal užívat. Zcela mě pohltila nekompromisní realističnost samotné střelby, která vám nedá absolutně nic zadarmo. Zapomeňte na nějaká zjednodušující automířidla; tady se musíte do zbraně pořádně opřít a vážně pečlivě ostřit, abyste si ten úspěšný zásah na bojišti vůbec zažili. Z každé přestřelky je cítit poctivá a surová hratelnost, která odměňuje pevnou ruku a soustředěnost, což je v dnešní záplavě zjednodušených stříleček nesmírně osvěžující pocit.
Možná to bude znít zvláštně, ale při hraní mi Unknown Operations: The Habitus obrovsky připomínal starý dobrý Vietcong 1. Nemyslím tím samozřejmě samotnou grafickou stránku, ale tak nějak v celkovém pojetí a hratelnosti jasně vidím ten specifický a povědomý rukopis. Právě díky tomuto silnému pocitu jsem si k dílu vybudoval už od úplného začátku jisté osobní sympatie. Ostatně, kdo by neměl rád poctivé české hry, které se nebojí zpracovávat osudy našich vlastních vojáků a nabídnout pohled na národní vojenskou historii, na kterou můžeme být právem hrdí.
Zdroj: JenTakStudioGames
Unknown Operations: The Habitus má obrovský potenciál
Během průzkumu prostředí je na každém kroku naprosto jasně vidět, že hra je stále silně rozpracována a mnoho prvků na své finální dotažení teprve čeká. Tento fakt ale vůbec neberu jako negativum, protože z celého projektu čiší obrovský a nepopiratelný potenciál do budoucna, který se, jak pevně doufám, naplno rozvine. Navíc hlavní postava v odboji se jmenuje Eduard Pěnkava, a to jméno je prostě boží.
I přes mé celkové vlastenecké nadšení a radost z poctivé střelby ale musím otevřeně přiznat jednu věc, která mi tak trochu kazila dojem. Vzhledem k silnému zaměření na tuzemskou historii mi zde totiž opravdu hodně chybí plnohodnotný český dabing. Informace ze Steamu sice prozrazují, že stávající dialogy jsou zatím jen zástupné (což jsem nutno podotknout neskutečně rád) a v budoucnu by je měli namluvit reální herci, ovšem v současné chvíli to vtažení do děje mírně sráží. Pokud se tento aspekt podaří dotáhnout a vojáci promluví rodným jazykem, získá ta syrová dobová atmosféra absolutně dokonalý šmrnc.
Zdroj: JenTakStudioGames
Jednoduše a upřímně řečeno, mě Unknown Operations: The Habitus před samotným vydáním dokázal spolehlivě pobavit a jeho celková atmosféra mě pevně zaujala. Je ovšem zcela evidentní, že na hře je ještě obrovská hromada těžké vývojářské práce, spousta mechanik vyžaduje důkladné leštění a létající náklaďáky musí zkrátka zaparkovat zpátky na zem. Než se titul dostane do oficiální fáze zvané předběžný přístup, bude to stát ještě spoustu sil. Jsem si ale jistý, že jakmile do sebe všechny tyto slibné dílky zapadnou, mnoho hráčů (včetně mě) na samotném konci tuto tvrdou dřinu nesmírně a rádi ocení.
