Dedukční deskové hry jsou jedním z mých nejoblíbenějších žánrů, a tak se není co divit, že jsem ze současného zájmu o ně nadšená. U mých spoluhráčů je to nadšení trochu proměnlivé, buď je milují, nebo nenávidí. Přiznejme si, že většina dedukčních her, jako třeba skvělý Turing Machine nebo A Message From the Stars, má pravidla poněkud obtížně uchopitelná. Já si pak při jejich vysvětlování méně zkušeným hráčům připadám jako při vysvětlování vysokoškolské matematiky. Pokud to máte stejně jako já, neměla by vaší pozornosti uniknout desková hra Máš pět?, kterou tento měsíc lokalizovalo vydavatelství MindOK.
Z pera mistra
Máš pět? je nejnovějším titulem mého milovaného Yoanna Leveta. Pokud vám to jméno nic neříká, nevadí, já vám ho mileráda představím. Yoann Levet kdysi v deskoherním dávnověku vydal skvělé mravenčí euro Myrmes, jen aby se vzápětí na deset let v podstatě odmlčel. Zpátky na scénu vtrhnul titulem Turing Machine, což je dokonalá, no, spíše aktivita než hra, zkrátka zábava pro všechny milovníky výrokové logiky. Poté mu vyšly taktéž skvělé tituly ArcheOlogic, Kronologic nebo Gamme Logic. Od dedukčních her (to byste podle toho „logic“ v názvu neuhodli, že?) si letos odběhl k minimalistické area control Dewan.
Hra Máš pět? vyšla pod původním názvem Got Five! pod křídly studia Blue Orange, které se specializuje na rodinné tituly (Kingdomino, Ovce: Boj o pastviny, Křečci v síti nebo Muzeum podezřelých. Tento titul je určen pro 2–4 hráče od 8 let a na jednu herní partii budete potřebovat jen přibližně 15 minut. O ilustrace se postarali Mathieu Clauss a Simon Douchy.
Co tam mám?
Váš úkol v Máš pět? je na první pohled velice jednoduchý – přijít jako první na to, jakých pět čísel máte před sebou. Svoje čísla nevidíte, všech soupeřů ale ano, a také se bude na stole vždy nacházet nabídka pěti čísel, která vidí všichni. Díky tomu máte hned od začátku nějaké informace a postupně se odhalí další.
Kdykoliv během partie, kdy si myslíte, že všech svých pět čísel znáte, zvoláte „Mám pět!“ a vyjmenujete, co před vámi je. Máte však jen jeden pokus a pokud se netrefíte, hra tím pro vás okamžitě skončila. A pravděpodobně jste u toho ještě dali nápovědu soupeřům. Tipovat má tak smysl jen, pokud si myslíte, že někdo z protivníků je už těsně před výhrou, a chcete ho předběhnout. Oceňuji, že i když jde o rodinnou deskovou hru, autor se rozhodl nedovolit při špatném tipu hrát dál. Ano, je to kruté, pokud vy jste ten chudák, který si spletl jedno číslo. Ale výrazně to urychluje partii a nutí vás to se pořádně rozhodnout, než „Mám pět!“ zvoláte.
Pět barviček
Pomoct odhalit čísla, která před sebou máte, vám má několik skvělých prvků. Čísla se nacházejí na šedesáti dílcích pěti různých barev: modrých, žlutých, růžových, červených a zelených. Každé číslo se na dílcích nachází pouze jednou, přičemž rozložení čísel v jednotlivých barvách neustále vidíte na své desce. Je tak naprosto jasné, že pokud se u soupeře nachází zelená 31, vy ji mít nebudete. Díky přehledové desce, na které si neustále odškrtáváte čísla, která nemáte, si nemusíte nic pamatovat, což velmi zvyšuje přístupnost Máš pět? pro občasné hráče.
Desku si budete zakrývat zástěnou, aby soupeři nemohli vidět, co jste si již vyškrtali. Před zástěnou přitom bude ležet stojan s vašimi pěti čísly otočenými na soupeře. Jeden z nich vám přitom na začátku partie čísla seřadí od největšího po nejmenší. A právě v tom tkví ta hlavní genialita Máš pět?, která je vlastně jedinou dedukční částí hry. Ono rozložení čísel totiž není tak, že by ta nejmenší čísla měla vždy červená a nejvyšší zelená. Možné hodnoty se mezi barvami střídají pravidelně a pokud se před vámi objeví červená na nejvyšším postu, je vám jasné, že čtyřka to být nemůže, neboť by před ní nemohly být čtyři další dílky.
Trochu toho štěstíčka…
Ve svém tahu budete mít příležitost dozvědět se něco o dílcích před sebou. Nemůžete se zeptat na cokoliv, ale vždy otočíte nějaký dílek ze zásoby do nabídky (přičemž je jen na vás, jakou barvu bude mít) a pak si vyberete jeden ze šesti dílků v nabídce a ten použijete jako nápovědu.
Výběr ze šesti dílků, mezi které přidáte nejdříve nový, je zcela dostačující na to, abyste nebyli úplně svázáni náhodou. I tak ale nepříjemná náhoda svoji roli ve hře hraje. Dostanete-li samé dílky s vysokými nebo naopak jen nízkými hodnotami, máte nad soupeři velkou výhodu. Stejně jako když se vám podaří zvolit si jako nápovědu přesně ten dílek, který vám vyškrtá půlku možných čísel. Velkou výhodu, která není nijak dorovnaná, má samozřejmě také první hráč, který je před ostatními vždy tah napřed. Proto je nejlepší coby prvního hráče vybrat toho nejmladšího nebo nejméně zkušeného.
Tento vliv náhody znamená, že pro zkušené dedukční hráče může být hra až příliš jednoduchá a použijí ji „jen“ jako filler mezi většími hrami. Mně osobně to nijak nevadí, protože ačkoliv si užívám komplexní dedukční hry, těch pár minutek strávených příjemným přemýšlením se rozhodně vyplatí.
Zeptej se!
Jak vlastně můžete použít vybranou nápovědu? Máte dva způsoby: číslo a tečky. Použitím jako čísla se jednoznačně dozvíte, kam ve vaší řadě dílků by toto číslo spadalo. Můžete tak zjistit například, že všechna vaše čísla jsou vysoká nebo že nejnižší dvě jsou opravdu, opravdu malá.
Při použití teček z nápovědy si vyberete jeden dílek, na který ten nápovědní postavíte. Zeptáte se pak, zda s daným dílkem sdílí počet teček, nebo ne. Počet teček u jednotlivých čísel také vidíte na přehledové desce, a můžete si tak hned spočítat, co všechno daný dílek (i ty nad ním a pod ním) nemohou být.
Možností sice není mnoho, ale hra je díky nim opravdu přístupná a divili byste se, kolik toho správným výběrem jste schopni zjistit. Skvěle hra funguje také na výuku logiky, číselných řad a dedukce u dětí, což jsou dovednosti, které řadě lidí zoufale chybí.
Kuk!
Ačkoliv mě Máš pět? i přes svoji jednoduchost opravdu velmi baví, nebýt téměř perfektní produkční kvality od Blue Orange Games, nehodnotila bych hru tak vysoko, jak ji hodnotím. Jde o čistě abstraktní hru a tvůrci se klidně mohli spokojit s čísly na tenkých a čistě jednobarevných dílcích. Zde ale mají dílky pořádnou váhu a jsou potištěné roztomilými očky, přičemž každá barva má svůj výraz a osobnost. Stojany na dílky jsou také pěkně bytelné, s výřezy na dílky napovídající číslo a z materiálu, kterému nevadí ani vylití vody. Také přehledové desky, na nichž si odškrtáváte jednotlivá čísla, jsou zalaminované a v krabici najdete mazací fixy. Mnohem lepší než bloček 80 papírků a tužka z vlastních zásob!
Jedinou vadou na kráse jsou tak vlastně jen zástěny. Oceňuji, že na jejich vnitřní straně najdeme přehled kola. Jsou ale příliš malé a rády během hry padají, čímž soupeřům prozradíte mnohem víc, než byste si přáli. A druhou vadou je, že když hraje dítě, vždycky mu vyschne mazací fixa.
Máš pět? je skvělá dedukční desková hra, která nezavaří mozek ani občasným hráčům, ale jako filler si ji užijí i hráči zkušení. Přístupná pravidla, rychlé partie, milá cena, téměř bezchybná produkční kvalita a důraz na logické myšlení dělá z Máš pět? hru, která by podle mě neměla chybět v žádné poličce. Ať již hrajete s dětmi, méně zkušenými přáteli anebo jen hledáte titul, který během pár minut skvěle zapojí váš mozek.
