Někdy člověk nemusí podepsat smlouvu krví, aby přišel o vlastní duši. Mnohdy úplně stačí strach, samota a zoufalá potřeba někam patřit. Ďáblové totiž nikdy nehrají fér. Nechtějí jen smrt nebo vítězství. Chtějí pochybnosti, lži, nedůvěru a ten jediný okamžik, kdy člověk přestane věřit i vlastnímu srdci. Na tom všem Encantra stojí: na dohodách, které zní jako záchrana, ale připomínají rozsudek, a na zkouškách, v nichž nestačí pouze přežít, protože mnohem těžší je neztratit sám sebe. V okamžik, kdy do hry vstoupí city, přestávají totiž platit úplně všechna pravidla.
Autor:
Vydavatel:
Distributor:
Původní název:
Série:
Díl:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Smith Kaylie
Red
Knihy DobrovskýKnihy Dobrovský
Enchantra
Hříšné hry
2.
Šárka Králíková
384
černobílý
brožovaná s ořízkou
květen 2026
978-80-277-6148-7
9788027761487
první
Zdroj: Knihy Dobrovský
Zpečeťuji svůj osud s tvým
Genevieve Grimmová celý život vyrůstala ve stínu starší sestry. Zatímco Ofélie byla předurčena převzít nekromantské řemeslo, Genevieve zůstávala přehlížená. Právě proto je tak hlasitá, drzá, okázalá a občas až nesnesitelně teatrální. Ve skutečnosti za tím ale stojí obyčejná osamělost. Genevieve vždycky hledala místo, kam by mohla patřit, a někoho, kdo by chápal, jaké je být vyvrhelem ve vlastní rodině. Když proto dostane pozvánku do tajemné Encantry, neváhá využít šance získat odpovědi. Jenže místo nich najde sídlo nasáklé krví a ovládané pravidly, která napsal samotný ďábel, když sedm sourozenců uvěznil v nekonečné smyčce smrti.
Kniha Encantra není strašidelná tím hororovým způsobem, kterým oplývala Fantasma. Nečekají vás zákoutí skrývající duchy, vany plné krve ani zkoušky smrtelných hříchů. Druhý díl série Hříšné hry je o dost osobnější, protože nejde o cizince lapené v démonické soutěži. Proti sobě stojí sourozenci, kteří navzdory lásce musí v každoročním Honu svést bitvu na život a na smrt. Pouze vítěz na krátko získá svobodu, zatímco ostatní skončí jako poskoci ďábla, který celou tuhle groteskní podívanou pořádá pro pobavení a zisk.
Genevieve se do hry nešťastnou náhodou zaplete, a aby přežila, musí být součástí rodiny: přijmout nabídku Rowina Silvera, stát se jeho manželkou a spolupracovat s ním k cestě za vítězstvím. Domluvené manželství není romantická hra na zamilovaný pár, ale zoufalá dohoda dvou lidí, kteří nemají jinou možnost. Rowin může Genevieve snadno využít, jenže zároveň je jediný, kdo ji dokáže udržet naživu. Z nedůvěry tak vzniká zvláštní pouto postavené ne na milostném klišé, ale na snaze uprostřed chaosu všechny zachránit.
Když prohraju já, prohrají všichni
Encantra funguje na principu jednotlivých kol Honu, v nichž je vybrán vždy jeden lovec určující pravidla hry. Čekala jsem proto různé zvrácené strategie nebo úkoly, ale všechny jsou postavené na velmi podobném principu. Ve finále jde jen o útěk, schovávání nebo boj o přežití, čímž začnou jednotlivé hry splývat dohromady. Fantasma měla propracované zkoušky díky propojení se sedmi smrtelnými hříchy. Encantra oproti tomu sází na emoce a vztahy spíše než na originalitu s akcí.
Narazila jsem na názory, že Encantra je jen druhá Fantasma v jiném kabátu. Obě knihy sice spojuje koncept hříšných her a démonických pravidel, jenže atmosférou i emocemi fungují úplně jinak. Fantasma byla temnější, brutálnější a mnohem více hororová. Pracovala s paranormálními jevy, hříchy a strachem z neznáma. Encantra se oproti tomu více zaměřuje na prožívání různých pocitů, což ji dělá emocionálně těžší. Nepracuje se strachem z duchů, ale se strachem ze ztráty.
Krev s růžovou vůbec neladí
Genevieve mi sedla výrazně více než Ofélie možná právě proto, že působí mnohem svobodomyslněji, trochu jako anděl, ale s pořádně ostrým jazykem, slovníkem i lokty. Neřídí se pravidly, ale vytváří si vlastní. Je ukecaná, dramatická, vtipná a čtenář si ji zamiluje jako ztřeštěnou hrdinku, která sice někdy dělá unáhlená rozhodnutí, zato ze všech problémů umí bravurně vybruslit. I ve chvílích, kdy jí jde doslova o život, dokáže brečet kvůli zacuchaným vlasům nebo řešit, jestli její šaty stále vypadají dobře. Nedělá to z ní fiflenu, ale osobitou potížistku s vytříbeným smyslem pro humor a na muže.
Zdroj: Knihy Dobrovský
Není proto divu, že ji bere tajemný a odtažitý Rowin. Ze všech sourozenců působí nejvíce odděleně, protože si stůj co stůj jde za vlastními cíli, což ho emocionálně vzdaluje od rodiny, kterou se přitom zoufale snaží zachránit. Je tajemný a občas pěkná osina v zadku, ale to, co dělá, dělá z dobrého důvodu.
Co by to však bylo za Hříšné hry bez nějakého toho hříchu? Emocionální propojení mezi Genevieve a Rowinem funguje velmi dobře. Jejich vzájemná důvěra se buduje postupně a dává smysl. Jenže fyzická chemie se přede mnou zřejmě schovávala stejně úspěšně jako Silverovi před lovcem. Občasné erotické scény jsou napsané vášnivě a autorka se rozhodně nebojí explicitnějších momentů, ale jsou na jedno brdo. Místy dokonce působí zvláštně svým načasováním: možná by bylo lepší se schovat místo svlékání se někde uprostřed lesa, když jste uprostřed Honu. Chyběla mi tam zkrátka nějaká jiskra.
Zachráníme se navzájem
Oproti Fantasmě se příběh nebojí stavět na vedlejších postavách. Každý ze sedmi sourozenců Silverových je úplně jiný a s prokletím se vyrovnává po svém. Dohromady působí jako dokonale nefunkční, hlučná, brutální, a přitom semknutá a zvláštně milující rodina. Přestože ne každému se dostane stejného prostoru, oblíbila jsem si všechny, ale nejvíce Sevina s Gravem.
Kniha několikrát mezi řádky naznačuje, že historie Silverových je mnohem komplikovanější, než se na první pohled zdá. Autorka nenápadně naznačuje další tajemství a střípky dřívějších pokusů se z Honu vyvléct, ale ty zůstávají bez vysvětlení. Čtenář tak dostane jen útržky, které vyvolávají ještě větší zvědavost, která ovšem není uspokojena. Kaylie Smith tím sice pootevírá dveře dalším dílům série, ale nemusela být natolik tajemná. Už teď víme, že třetí kniha Daemonica bude zasazená do prostředí několikrát zmíněného elitního pekelného klubu a bylo by upřímně zvláštní, kdyby Silverovi v dalších knihách nehráli větší roli. Encantra totiž uzavírá příběhy sester Grimmových, zároveň však působí jako začátek něčeho většího.
Trochu rozporuplně na mě působil také ďábel, který celou hru vede. Zatímco Salem měl obrovské charisma a pokaždé, když vstoupil na scénu, dokázal okamžitě změnit atmosféru celé kapitoly, u Knoxe mi něco podobného chybělo. Sice drží všechny nitky pevně v rukou, jenže z něj nejde takový strach ani respekt. Genevieve si ho totiž doslova maže na chleba, čímž mu sráží i ten malý kousek dominance. Místy Knox skoro splývá s okolím, než aby scénu ovládl už jen svou děsivou přítomností.
Přestože mě Encantra bavila, závěr nemusel být tolik uspěchaný. Po poměrně pečlivém budování vztahů, pravidel i atmosféry jsem čekala emocionální explozi, jenže poslední kapitoly utekly překvapivě rychle, jako by autorka v samotném finále šlápla na plyn a snažila se všechny události uzavřít co nejrychleji. Happy end sice funguje, ale nepůsobí tak silně.
Pod vrstvou krvavých her, ďábelských dohod a růžových šatů se ukrývá překvapivě osobní příběh o osamělosti, důvěře a zoufalé potřebě někam patřit. Encantra je temná, romantická a bolestivě osobní fantasy, která možná není bezchybná, ale dokáže vtáhnout natolik, že se od knihy jen těžko odtrhává. V Encantře nakonec nejde o to, kdo přežije, ale o to, nakolik člověk zůstane sám sebou.
