Borderlands 2 - cover

Borderlands 2 – návrat na Pandoru

25. 6. 2026
Zdroj náhledu: Gearbox Software

Pandora je planeta plná šílenství a chaosu, na níž se také nachází bájný Vault, který by měl být plný pokladů a mocných mimozemských technologií. Děj Borderlands 2 se odehrává pět let po událostech prvního dílu. Na Pandoru míří nová čtveřice dobrodruhů, kteří se snaží Vault najít. Krátce po přistání jsou však zrazeni a málem zabiti Handsome Jackem, šéfem korporace Hyperion. Hyperion terorizuje celou planetu a Handsome Jack se snaží Vault také najít, aby získal neomezenou moc. Hráči tak nezbývá nic jiného než vybrat si jednoho z dobrodruhů a přidat se k odboji bojujícímu proti Jackovi.

Příběh Borderlands 2 není příliš obsáhlý, a už vůbec v něm nečekejte nějakou hlubší myšlenku. Děj ani prostředí se neberou vážně a pracují s absolutní nadsázkou. Skoro by se až dalo říct, že hra v některých případech připomíná spíše grotesku – pořádně krvavou a šílenou grotesku. Z nějakého důvodu většina lidí žijících na Pandoře totálně zmagořila, nebo alespoň částečně zmutovala. Planeta je plná bordelu, pouští i toxického odpadu a zbývající fauna i flóra vás chce zabít. Naštěstí zde funguje jeden ostrov relativního klidu. Město Sanctuary, ve kterém se ubytujete a které budete využívat jako svou základnu. Celou scenérii podkresluje atmosférická ambientní hudba, která připomíná sérii starých Falloutů.

Neustálé střílení

Borderlands 2 je synonymum pro neustálé střílení. Je jedno, jakou postavu si vyberete nebo jaký vedlejší úkol právě plníte. Vždy si můžete být jisti, že se nepřátelé znovu objeví a každý metr postupu musíte vykoupit neustálou střelbou. Akce se ještě více zintenzivní při hraní ve více lidech a ve čtyřech hráčích už jde vyloženě o řežbu. Oproti prvním Borderlands je v pokračování spousta věcí rychlejších. Například svižnější pohyb nebo rychlejší respawn nepřátel. U samotného postupu je to však naopak. Často jsem měl pocit, jako kdybych narážel do zdi, přes kterou musím neustále přelézat. Neustálá konfrontace s nepřáteli je jednou ze základních charakteristik druhého dílu.

Borderlands 2 je žánrem looter shooter FPS akce, což znamená, že obsahuje také výrazné RPG prvky. Za zabité nepřátele získáváte zkušenostní body a z jejich mrtvol náhodně vypadává výbava. Čím vyšší úroveň nepřátel, tím lepší kořist. Pořádná zbraň se určitě hodí, ale každá postava má také svou speciální schopnost, bez které se v těžších pasážích hry přežívá jen obtížně. Samotné zbraně nejsou příliš silné, ale v kombinaci se speciální schopností už jde o jinou kávu.

Axton je voják a můj favorit. Umí vytvářet turret, který je silný a strhává na sebe pozornost nepřátel. Taktika odlákání pozornosti a následného oběhnutí protivníka se mi často vyplácela.

Maya je siréna, která umí léčit a ovládá elementární magii. Její specialitou je zvedání nepřátel do vzduchu.

Salvador je dost silný na to, aby mohl používat dvě zbraně najednou. Navíc je velmi odolný a ideální do role tanka.

Zer0 je tichý zabiják a odstřelovač. Díky schopnosti zneviditelnění rád ničí nepřátele i na blízko. Navíc umí vytvořit svůj holografický klon.

Zdroj: Gearbox Software

Evoluce v hratelnosti

Titul Borderlands 2 se po prvním díle vydal cestou nenásilné evoluce. Některé otravné prvky vylepšil nebo nenápadně upravil. Jiné lehce doladil tak, aby měla hratelnost lepší dynamiku a spád. Systém zbraňové specializace je tentokrát více rozdělen mezi jednotlivé postavy. Zbraňová třída se už nevylepšuje pouze tím, že z ní právě střílíte. Každá postava má jasně danou zbraňovou specializaci na dvě zbraňové třídy, při jejichž používání se mu neklepou ruce. V prvním díle se mi stávalo, že jsem delší dobu používal brokovnici, která však po čase zastarala, a přechod například k útočné pušce byl následně bolestivý, protože jsem s ní neměl tolik natrénováno. Do podobné situace se v Borderlands 2 nedostanete. Střídání dne a noci už není tak výrazné. Autoři z Gearbox Software pochopili, že hratelnost nezlepší tím, že hráč skoro nic neuvidí.

Design Borderlands 2 vypadá mnohem přímočařejší a dynamičtější. V prvním díle hra rozdávala vedlejší úkoly v jednom z centrálních hubů a vysílala vás do okolních lokací. Často jsem měl pocit, že zdlouhavě chodím tam a zpět. Ve druhém díle vycházíte z jedné izolované základny – Sanctuary – k menšímu množství úkolů, které jsou však rozvětvenější a mají lepší návaznost. Ve hře tak mám menší pocit zdlouhavosti. Všechno lépe odsýpá a může za to kombinace rychlejšího pohybu, menších lokací a jejich lepšího návrhu. Jinak jde stále o hodně podobný koktejl, který nenudí a hlavně ve více hráčích stále skvěle funguje.

Zdroj: Gearbox Software

Osvědčené komiksové zpracování

Když v roce 2012 vyšel Borderlands 2 na konzole sedmé generace, byl to v té době skvělý způsob, jak dostat pohlednou a zapamatovatelnou grafiku na již zastarávající konzole. Základní textury Unreal Enginu 3 se pokryly cel-shade technologií, čímž se ušetřil výkon, a díky komiksové stylizaci hra vypadala k světu. Původní verze běžela ve třiceti snímcích za sekundu. S PlayStationem 4 přišel update na šedesát snímků za sekundu. Na PlayStationu 4 Pro si můžete do edice Borderlands: The Handsome Collection zdarma stáhnout HD/Ultra HD texture pack a s ním hra vypadá pořád výborně i na PlayStationu 5 v roce 2026.

Sám jsem sice trochu slepý a na televizi už hůř ostřím, ale na PlayStationu Portalu zblízka vypadá hra malebně. Jedinou výtku bych měl ke zpožděnému načítání textur. Po vstupu do lokace vždy pár sekund trvá, než se načtou. Jinak je všechno hezky nasvícené a běží v krásně plynulých šedesáti snímcích za sekundu. Až si od střílení v Borderlands 2 dostatečně odpočinu, jsem moc zvědavý, kam se posunul vizuál ve třetím díle. Odpočinek myslím potřebuji vzhledem k délce a velikosti hry, která je snad dvojnásobná oproti prvnímu dílu, a to i počtem nejrůznějších DLC přídavků.

Zdroj: Gearbox Software

Hrozící stereotyp

Slušný pocit ze střelby a odměny v podobě neustálého přísunu nového lootu po čase dožene padesátihodinová herní doba. Hratelnost, která je postavena na neustálém střílení a brutálně rychlém respawnu, nemusí být pro každého. Borderlands 2 už hraji delší dobu a pořád mě baví, ale hru si musím dávkovat a občas jí proložit jiným titulem. V multiplayeru tuplem, protože čím víc hráčů, tím víc tuhých nepřátel a střílení. Pokud hra patří do žánru looter shooter, potřebuje neustálý přísun nepřátel kvůli lepšímu vybavení. S tím se nedá nic dělat.

Sehnat ultimátní zbraň bez nutnosti kompromisů je docela těžké. Z nepřátel padají samé nepoužitelné šroty. Nedají se zabít jen tak, jsou hbití a se zastarávající výbavou i odolní. Borderlands 2 není hra, ve které by se vyplatilo jít jen po hlavní příběhové linii. V takovém případě vás může dostihnout slušná frustrace z vysoké úrovně nepřátel. Celkově obtížnost hry oproti předchůdci stoupla a vyžaduje lepší herní dovednosti. Na pomalejším gamepadu jsem byl často rád, že můžu položit svůj stacionární kulomet, který za mě odvede práci, zatímco se mi za rohem dobije štít.

Borderlands 2 - Boj proti fauně

Zdroj: Gearbox Software

Borderlands 2 přinesl evoluci prvního dílu. Pokud máte tuhle sérii rádi, připravte se na vyladěnou hratelnost, vylepšenou grafiku a dvojnásobnou hrací dobu, včetně dvojnásobného počtu DLC. Neustálé střílení se znásobí ve výborném kooperativním multiplayeru, ve kterém by se asi hra měla správně hrát. Fanoušci série dostali přesně to, co chtěli: šílený a brutální komiksový svět plný černého humoru. Pokud vás nezaujme jednoduchá zápletka, je tady ještě porcování robotů, kteří hlásí své poškození, a to je sakramentsky dobrá, i když pokleslá zábava. Navíc je to všechno perfektně ozvučené.

Klady
  • vylepšená hratelnost
  • lepší dynamika
  • propracovanější vedlejší úkoly
  • skvělý kooperativní multiplayer
  • variabilita herních postav
  • grafický update zdarma
  • šílený černý humor
  • hudba
Zápory
  • pravděpodobnost stereotypu
  • loot by mohl být vstřícnější
  • rychlý respawn nepřátel
Platforma PS5
  • Datum vydání 18.09.2012
  • 0.0

    Doporučujeme

    Vizuál

    Audio

    Příběh

    Znovuhratelnost

    Technické zpracování

    Obtížnost

    Milan Koubský

    S počítačovými hrami nebo videohrami na konzole jsem přišel poprvé do styku ve druhé polovině devadesátých let. Tituly jako Half-Life, Resident Evil 2, Diablo, Worms, Fallout nebo Myth: The Fallen Lords formovaly můj vkus. Zaměřený jsem spíše na akční tituly, ale nepohrdnu prakticky žádným žánrem. V každém koutu herního světa lze narazit na něco dobrého. Ať už jde o nové věci na PlayStation či na PC, nebo třeba o retro hry.