Očekávání jsem měl po předchozích dvou dílech remaku populární série Propast času vyhnaná do naprostých extrémů. Roman Bureš se s třetím dílem, nazvaným Impérium, jenž vyšel v nakladatelství Epocha, vrací, aby uzavřel svůj monumentální příběh. Předchozí knihy mě neskutečně pohltily a já se nemohl dočkat, s čím autor přijde tentokrát. Původní verzi románu jsem nečetl a po této zkušenosti asi ani nebudu, protože tento remake se povedl od prvního do posledního písmene a já byl po celou dobu čtení naprosto nadšený. Co jiného bych si tak měl od knihy přát?
Autor:
Kresba:
Autor obálky:
Vydavatel:
Svět:
Rozměr:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Roman Bureš
Jana Maffet Šouflová
Lukáš Tuma
EpochaEpocha
Propast času
160 x 213 x 62
640
černobílý
pevná vazba
březen 2026
978-80-278-0279-1
9788027802791
první
Zdroj: Epocha
Mapa, která vypráví vlastní příběh
Neskutečně kladně hodnotím fyzické zpracování knihy, protože jsme dostali do rukou detailní mapu, která rafinovaně slouží jako přebal. Přiznám se, že nad jejím studováním a zkoumáním jsem strávil pár hodin. Pomáhá to neuvěřitelně v orientaci v roztříštěném světě a dodává to celému epickému vyprávění na hmatatelnosti a geografické přehlednosti. Je to nádherný bonus, který nezanedbatelně umocňuje celkový zážitek z četby.
Kvalitní příběh navíc potřebuje kvalitní padouchy a v tomto ohledu autor naprosto exceluje. Proti našim hrdinům stojí perfektně vykreslená Anglie v době svého největšího imperiálního rozmachu, kdy reálně ovládala celý svět. Ještě více mě však fascinoval tajemný vůdce, který táhne s obrovskou armádou z dalekého Východu. Jakmile se v průběhu děje konečně odhalí, co je tento muž vlastně zač, nezbývalo mi, než uznale pokývat hlavou. Je to naprosto geniální tah, který do již tak napjatého konfliktu vnáší další, nečekaně mrazivou dynamiku.
Jednou z mých vůbec nejoblíbenějších částí knihy se překvapivě stala francouzská dějová linka. Dystopická Paříž, jež si představuju poskládanou jako několikapatrový tetris, přichází na scénu i s posledním árijcem na planetě (pravděpodobně). Od úvodního zaujetí mě tento motiv bavil až do samého konce. Jde o temnou, bezútěšnou a nesmírně poutavou část, která skvěle doplňuje hlavní válečný konflikt a ukazuje, jak různorodé ideologie dokážou v tomto zlomeném světě přežívat a bujet.
Zdroj: Epocha
Impérium a císařovna Toňa
Srdcem celého příběhu nadále zůstává Toňa, jež se dostává do čela Římské říše jako samotná císařovna. Pro mě osobně u ní autor neskutečně boduje. Je to zkrátka vyloženě kladná hrdinka, která se ze všech sil snaží, aby se roztříštěné lidstvo mělo dobře a dokázalo najít cestu k spolužití v míru. Její lidskost a zodpovědnost jsou mi nesmírně sympatické a vůbec nemám potřebu v její roli hledat nějaké skryté, temné motivy. Vede Řím i kult Gaii s grácií a obrovskou vnitřní silou. Byť tedy samozřejmě i lehkou falší, s lidmi se musí trošku manipulovat, aby věřili.
Po boku císařovny Toni samozřejmě nesmí chybět vynikající velitelé a tím nejdůležitějším je bezesporu moje láska už od díla Propast času, generál Laudon (jenž si jede svou vesnicí). Tonina Římská říše, opřená právě o jeho nezpochybnitelné taktické schopnosti, funguje na jedničku. Laudon se během čtení stal mým absolutním oblíbencem a literárním srdcařem. Jeho vojenský pragmatismus a oddanost říši dodávají bitevním scénám přesně ten typ hrdinství a profesionality, jaký od epické válečné sci-fi očekávám. Ani v jeho případě si proto nemohu na nic stěžovat.
Děj nás však zavede i do Konstantinopole, kde sledujeme spletité osudy Neffiho a neznámého malého chlapce, jehož identitu vám nevyspoileruji. Jejich příběh se postupně rozplétá ruku v ruce s tím, jak se chlapec snaží Neffiho najít. Je to parádně napsané, avšak s veškerým respektem k autorovi musím přiznat, že právě linka s Neffim mi trochu bránila udělit knize absolutní hodnocení. Očekával jsem od ní zkrátka trošku něco jiného a možná i něco velkolepějšího, co by více rezonovalo s mými původními představami.
Obrovskou pochvalu si ale zaslouží čistokrevná sci-fi rovina. Konečně je jí tu absolutní dostatek a dozvídáme se více i o vedlejších účincích samotného propadu času. Už od druhého dílu Císařovna jsem měl bradu dole v momentě, kdy jsme zjistili, proč k této katastrofě vlastně došlo, a třetí díl tyto myšlenky rafinovaně rozvíjí a uzavírá. Nejde jen o bezduché střety historických armád s moderními zbraněmi, ale o promyšlený koncept s logickými důsledky pro všechny zúčastněné epochy. Navíc když si k tomu člověk domyslí, že všichni ti lidé se napříč různými kulturami vážně pozitivně obohacují, je to prostě paráda. Skoro tam vypadáme jako lehce nihilistický, ale funkční výplod evoluce. Myšleno lidstvo.
Zdroj: Epocha
Pestrý ansámbl vedlejších postav
Vedlejší postavy celkový epický zážitek jen umocňují. Selena je naprosto parádní od samotného začátku a její přítomnost děj vždy příjemně oživí. Skvělý je také Viktor, kyborg z budoucnosti, jehož naprostá oddanost neandrtálcům tvoří jeden z nejzajímavějších paradoxů celého vyprávění. Opět, bez námitek. Brity a Francouze chválit nechci, tedy kromě Winstona Churchilla. Frajer každým coulem. Nebo jak mi nedávno řekl jeden student, hrozné hovado, ale fajn.
Jestli mi v průběhu čtení něco mírně překáželo a bránilo v udělení plného počtu bodů, byla to občasná útržkovitost vyprávění. Děj neustále přeskakuje mezi mnoha místy a nespočtem protnutých staletí, což je sice obdivuhodné, ale narušuje to plynulost děje. Obzvláště v kombinaci s výše zmíněným nenaplněným očekáváním u Neffiho linky to jsou ty jediné drobné kazy na jinak naprosto blyštivém klenotu. Je to ale logická daň za to, že autor rozehrál mocenskou partii doslova na celosvětové šachovnici. Jen tak pro úplnost, abyste měli představu: Dálný východ, Konstantinopol, Řím, Paříž, Londýn, páté přes deváté. Ano, autor to pohledem z ptačí optiky umí srovnat, ale vy to stejně musíte přečíst.
Samotný závěr trilogie od nakladatelství Epocha plně respektuji a vysoce jej cením. Příběh se uzavírá natolik logicky a uspokojivě, že si vlastně ani nepřeji, aby kdy vzniklo nějaké další pokračování. Co je čtenářům v tuto chvíli do osudu tehdejší Ameriky nebo Austrálie? Nechť má zmučené lidstvo konečně zasloužený mír. A pokud to má být pod nadvládou jedné z největších civilizací, která se kdy na planetě objevila, tedy pod Říší římskou s milovanou Toňou v čele, pak je to zakončení velkolepé a naprosto důstojné.
Impérium je monumentální a objemné dílo, které s přehledem posouvá českou literaturu na světovou úroveň. Autor dokázal ukočírovat nesmírně složitý děj, plný různorodých kultur a odlišných historických etap, takovým způsobem, že kniha dává neustále perfektní smysl. Navzdory mým drobným osobním výhradám k útržkovitosti celého vyprávění a lince s Neffim jde o natolik epické finále, že by si jej neměl nechat ujít žádný fanoušek dobrého sci-fi. Bylo to čtenářské dobrodružství par excellence a já jsem za něj nesmírně vděčný.
