Po masivním úspěchu a zaslouženě kultovním statutu předchozích dvou dílů došlo, vcelku logicky, na další zářez do franšízy. Pokud jsem si však u druhého dílu povzdechl, že změny oproti prvnímu dílu v podstatě nejsou, tak ve třetím díle nazvaném BioShock Infinite je jich pro změnu možná až příliš.
Začátek hry vyvolá dojem, že tahle trojka se bude držet při zdi a znovu dojde na art deco prostředí s problémem s vlhkostí. Rozbouřené moře, tajemný maják, to je přímý odkaz na jedničku a její ikonický začátek. Nicméně je to pouze pomrknutí a vše se tentokrát odehrává značně jinak. Namísto batyskafu a cesty mezi clickery, je tu v pravdě nanebevzetí a zcela nová utopie. Zvláštní utopie, která mi prostředím zrovna dvakrát nesedla.
Jack a kouzelná pistole
Při pohledu na pompézní město v oblacích se mi vybavil klasický animák o kouzelné fazoli, po které se hrdina vyšplhá až do opuletního sídla z kamene, jež pevně dlí v oblacích. A kouzlo je asi lepším vysvětlením, než je to, které je představeno zde. Mohutné kamenné stavby s vrtulí v základech působí spíš dojmem parodie ala Inspector Cadget a jeho vrtule v čepici. Veškerá tajuplnost Rapture, jeho chátrání i odkazy minulé slávy zde prostě nefungují. Město v oblacích je totiž zcela obydleno lidskou společností. Je samozřejmě naznačeno, že obyvatelé nechodí v neděli do běžného kostela a město je tak spíš kombinace místa, kam se chodí modlit Tom Cruise, a militantní sekty z akčního spektáklu se Slyem. Prostě začátek vlny nadšení u veteránů nevyvolá.
Dále je hratelnost více méně podobná jako tomu bylo dřív. Je to tedy kombinace svižné FPS s RPG prvky. Jen místo plazmidů jsou zde lektvary, jejichž účinky a použití jsou uvedeny hezkým kinematografem. Na samotných efektech použití se dost zapracovalo, stejně jako na variabilitě. Ve chvíli, kdy začnete z rukou vypouštět krvežíznivé hejno vran, si na má slova jistě vzpomenete. Speciální schopnosti i poměrně solidní krvavost rozhodně hodnotím jako plus. Ona se totiž atmosféra nebezpečí ve sluncem zalitých ulicích a soubojích s lidskými protivníky buduje mnohem hůře než u čekání na útok stvůry v temném vodním hrobě. Rovněž platidlo se změnilo a při průchodu hrou tak sbíráte regulérní mince v tvrdé měně. Prostě tady je svět ještě, no ne v pořádku, ale plně funkční.
Zdroj: igdb.com
Četnické humoresky
Právě změna protivníka je i velkou změnou tempa a průchodu hrou. Mate proti sobě lidské protivníky, byť posílené lektvary či palnými zbraněmi. Proto se podobně jako v jiných FPS boj přesouvá na delší vzdálenosti, musíte se trochu krýt a dávat pozor na palebná postavení, která však můžete se správnou schopností hacknout a dost si tím v průchodu ulevit. Protivníků je také větší počet, čímž kompenzují své nevysoké IQ. Zatímco u zmutovaných potvůrek se toto dalo do jisté míry tolerovat (navíc si uměly například doplňovat zdraví, takže zase tak hloupé nebyly), u lidí, nadto bezpečnostních složek, to docela bolí. Žádné sofistikované taktické manévry tak nečekejte. Prostě řvou a nabíhají.
Pokud si po předchozích řádcích mnete skráně a říkáte si co se asi mohlo stát, že to celé za moc nestojí, dovolte mi vyvést vás z omylu a pochválit, co si pochvalu zasluhuje. Tím je rozhodně grafika. Graficky hře není moc co vytknout, vše je na pohled krásné a detailní. Animace jsou hladké a plynulé. Na Bioshock Infinite se i po dvanácti letech kouká opravdu moc příjemně a s trochou nadsázky budu tvrdit, že ani dnes by si hra neudělala ostudu. Dále je tu zmiňovaná hratelnost, která je prostě parádní. Svižné, nekomplikované ovládání a jasný postup hrou, což je zase důkazem příkladného level designu. Po této stránce prostě nemám co vytknout a Bioshock Infinite funguje téměř perfektně. Hudební motivy trochu ustoupily a hudba není tak výrazná jako tomu bylo u minulých dílů, nebo jsem ji tolik nevnímal. Nicméně stále je tu PŘÍBĚH, který je jednoduše super.
Zdroj: igdb.com
High society
Příběh se tentokrát točí kolem únosu dívky Elizabeth, přičemž její hledání nešťastného detektiva DeWitta zavede do tajuplného města v oblacích, Columbie, které ovládá Prorok Zachary Comstock se svými ovečkami. Děj samotný, jak jsme v sérii již zvyklí, představuje to nejlepší na celé hře, tedy nebudu spoilerovat, pokud by se někdo rozhodl zkusit si vše takříkajíc na vlastní kůži. Zmíním jen, že se týká cestování časoprostorem, různých realit a při pohledu na současnou produkci Marvelu bych se je nebál obvinit minimálně z inspirace. Pokud se vám líbilo proskakování různých realit a zkoumání jejich možností s doktorem Strangem, máte velmi slušnou šanci, že vás dostane i tady. Některé postavy tak budete potkávat opakovaně a pokaždé trochu jinak. Hrátky s časoprostorem ostatně předjímají i příběhové finále. Prostě si užijete perfektní dějovou linku, která vás uchvátí.
Co říci na závěr? Inu je to jiné. Skoro jako kdyby značka Bioshock téhle hře vlastně ubližovala, protože odkaz původního Bioshocku byl natolik silný, že prostě není možné nesrovnávat. Zároveň si nemohu pomoci, ale původní prostředí mi prostě sedlo více a lépe. Bioshock Infinite nicméně je skvělou hrou, jen ne úplně skvělým Bioshockem.
