Kočičí deníky – úvodka

Kočičí deníky – když kočky ovládnou váš život (a srdce)

14. 9. 2023
 

Jestli mě má tříletá zkušenost ze soužití s kočkou v jedné domácnosti něco naučila, pak je to schopnost přizpůsobit se a činit kompromisy větší, než jsem kdy byla ochotná přijmout v milostném vztahu. Bydlet pod jednou střechou se stvořením tak nevyzpytatelným a k zulíbání zároveň převrátilo můj život vzhůru nohama. A víte vy co? Nikdy bych to za nic nevyměnila ani se nerozhodla jinak. Jsem hrdým otrokem černého kocourka, se kterým není lehké vyjít, ale náš společný život stojí za to. Přesně tyto strasti i radosti soužití s kočkou popisuje autobiografická novinka jménem Kočičí deníky od mistra hororové mangy.

Autor:
Kresba:
Autor obálky:
Vydavatel:
Žánr:
Překlad:
Redakce:
Lettering:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:

Džundži Itó
Džundži Itó
Shilin Huang
Crew
Humorné
Anna Křivánková
Andrea Nekvapilová
Jiří Hrbek
132
černobílý
vázaná
srpen 2023
9788076794153
první

Zdroj: CREW

Miloval jsem psy, dokud jsem neobjevil kočky

Autor Džundži Itó je mezi pravidelnými čtenáři českého nakladatelství Crew poměrně známé jméno, které je spojeno s temnými a mnohdy morbidními kousky, jako je například Spirála, Tomie či Ryby - Útok z hlubin. Jeho další do češtiny přeložený počin se však nese v trošičku jiném duchu než to, na co jsme doteď byli zvyklí. Tato autobiografická manga vystihuje jeho vztah s kočkami v jedné domácnosti i jejich typické vylomeniny a chování, kvůli kterému to páníčci mnohdy nemají zrovna jednoduché. Kočičí deníky si zachovávají autorův autentický styl kresby, hororovou stylizaci i místy děsivé výjevy, ale obstojně je kombinují s nemalou dávkou humoru. Manga není pouze pro majitele koček – i když ti ji ocení daleko více, protože se v daných situací sami zhlédnou –, ale potěší také ostatní čtenáře, ať už tyto šelmičky mají rádi, nebo ne.

Zdroj: CREW

Manga je rozdělena na několik kratších kapitol, během nich se na více než sto stranách setkáte s potrhlým kočičím chováním, s jejich zlozvyky, s jejich návyky i s jejich nepředvídatelnou povahou v kontrastu s postřehy, dojmy a emocemi Džundži Itóa jakožto milovníka psů. Budete sledovat jeho přerod v naprosto oddaného kočkomila po tom, co si projde intenzivním očistcem. Kocourci jménem Jon a Mú do jeho nového, navoněného a neposkvrněného domu vnesou chaos, kterého se zprvu bude obávat, ale brzy jej přijme za samozřejmost až do takové míry, že se mu po něm bude stýskat, jakmile se od koček na chvíli odloučí.

Od chaosu k lásce jako hrom

Co se mi na manze obzvláště líbí, je snaha ukázat kočičí chování z té dobré, ale i z té špatné stránky ve vtipně pojatém díle. Kočky s člověkem sice nejsou svázány tak dlouho jako psi, zato mají hromadu předností a vlastní styl komunikace, o němž většina lidí ani neví. Kočka se k vám splašeně nevrhne po delším odloučení ani vám nebude skákat po nohách a olizovat obličej, ale svou lásku dává najevo jinými, méně nápadnými signály. Kočičí deníky zachycují proces vzájemného poznávání řeči těla a způsob soužití s člověkem. Zachycují učení se porozumět jeden druhému, což vede k budování silného vztahu, který započal na bitevním poli a skončí v láskyplném objetí.

Přestože jsou Kočičí deníky humorné autobiografické dílo, naleznete v něm hned celou řadu hororových ilustrací, tak jak je od tohoto autora dobrým zvykem. Skvěle vystihují atmosféru a vyobrazují kočky jako malé zplozence pekla… ostatně přesně tak je Džundži Itó zprvu vnímá a drží si od nich náležitý odstup. Kromě něj a kočičáků zde vystupuje autorova manželka, jejíž prázdné oči, pruhované legíny a občasné výrazy masového vraha mně osobně naháněly husí kůži. Pár si skrze celou mangu projde kvůli kočkám hned několika strastiplnými situacemi opírajícími se o typické kočičí vlastnosti, jako je jejich roztomilost, vychytralost, touha po pozornosti a mnoho dalšího. Manga je tak plná příhod zaznamenávajících mazlení, hru, útěk z domu, krmení, stesk z odloučení nebo první zdravotní potíže. Jakožto kočkomil jsem se v mnohých situacích zhlédla a musela se vtipně pousmát, jak moc mi tyto příhody přišly známé a kolik už jsem jich zažila na vlastní kůži. Džundži Itó dokázal skvěle popsat život začínajícího nezkušeného páníčka, který kočičímu kouzlu propadá každým dnem víc a víc.

Čím víc koček máš, tím dýl žiješ

Celá manga je vyvedena v typickém výtvarném stylu autora, jehož kresba se vyznačuje výraznou šrafurou. Díky tomu jsou jeho ilustrace velice osobité, atmosférické a vnáší do příběhu skvělou dynamiku. Když jsem například viděla jeho výraz při silném nutkání kočku pomazlit, říkala jsem si, jestli v té samé situaci vypadám stejně děsivě. Kombinace hororu s komedií zde funguje naprosto skvěle. Příběh netlačí na pilu a polehoučku čtenáři předává odlehčený humor. Z mého pohledu tak manze nemám v podstatě co vytknout až na fakt, že bych si přála, aby byla naducanější. Velkou část z ní totiž tvoří různé bonusy jako rozhovory, barevné fotografie obou kočiček a silně emocionální finále, u něhož nejedna tvář nezůstane suchá.

Právě proto, že mě Kočičí deníky tolik bavily, bych si přála, aby se autor ještě více odvázal a prozradil nám ze svého soužití s kočkami další příhody. Ostatně, pokud máte doma tuto roztomilou šelmičku, o nudu ve vašem životě rozhodně není nouze, protože kočka je synonymum pro chodící katastrofu. Jak už jsem zmínila výše, Kočičí deníky se neorientují pouze na omezenou skupinu zarytých kočkomilů, ale zajisté pobaví i všechny ostatní čtenáře.

Kočičí deníky jsou humorným autobiografickým dílem, které zachycuje život mistra hororové mangy v přítomnosti dvou koček. Autor svým autentickým stylem kresby a humorným přístupem přibližuje kočičí chování v jeho dobrých i špatných stránkách a pomalu si s nimi buduje pevné pouto navzdory tomu, že je zpočátku moc rád nemá. Kniha kombinuje hororovou stylizaci s komedií, což ji činí zajímavou nejen pro majitele koček, ale i pro všechny ostatní čtenáře. Navzdory příjemnému bonusovému obsahu bych osobně uvítala více podrobností a vtipných příhod z autorova soužití s těmito roztomilými ďáblíky. Přesto Kočičí deníky nabízí skvělý zážitek pro všechny, kdo mají rádi kočky nebo se s nimi chtějí lépe seznámit.

Klady
  • atmosféra
  • odlehčený humor v kombinaci s hororovou stylizací
  • dynamická kresba
  • bonusy
  • majitelé koček se v manze zhlédnou
Zápory
  • škoda, že příhod v manze není více
Infobox
0.0

Doporučujeme

Nikola Erlebachová

Indie a RPG hry jsou její slabostí a rozhodně se tím netají. Jako prcek nakoukla do pootevřených dveří herního světa díky Mariovi na starých žlutých kazetách. Dovnitř ji úplně vtáhla až její druhá polovička a od té doby si svět bez her neumí představit. Umělecká duše, která nevyhledává jen nejnovější kousky, ale občas sáhne také pro starší tituly, nejlépe s pořádným metalovým soundtrackem.

Sledujte nás:

© 2024 Gaming Professors, Všechna práva vyhrazena.