Muzeum 3 je konečně tady. Nejděsivější případ detektiva Sawamury se blíží ke svému vyvrcholení. Nakladatelství CREW vydalo třetí a zároveň poslední díl hororové trilogie Muzeum. Dnešní článek se proto zaměří na otázku, zda se jedná o kvalitní závěr, či nikoliv. Zároveň se pokusím poukázat na to, v čem série vynikala a proč ji považuji za skvělý detektivní kousek.
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Žánr:
Překlad:
Redakce:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rozměry:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Rjósuke Tomoe
Rjósuke Tomoe
Crew
Detektivní
Jan Hromek
Anna Křivánková
240
černobílý
brožovaná
128 × 182 mm
leden 2024
9788076794917
první
Zdroj: Crew
Krátká, ale intenzivní akce
Co se mi na manze Muzeum 3 opravdu líbilo, byly dvě úvodní stránky, které stručně vysvětlovaly a znázorňovaly předchozí události. Pokud jste tedy nečetli nebo zapomněli, o čem předešlé dvě knihy pojednávaly, máte to zde stručně shrnuto. Je to sice drobnost, ale pro čtenáře je to vynikající pomocník, jak pochopit děsivé události tohoto příběhu. Děj přitom navazuje na závěr druhého svazku, v němž byl detektiv Sawamura chycen vrahem v žabí masce a uvězněn v malé místnosti, odkud se pokouší utéct, aby našel svou unesenou rodinu. Mezitím po něm pátrají jeho kolegové, kteří jsou blíže, než si může myslet. Pravdou však je, že oproti předchozím mangám byly odstraněny psychologické aspekty a nahrazeny akčními sekvencemi, neboť jde o přímou konfrontaci s vrahem. Tato změna stylu vyprávění může být pro některé čtenáře zklamáním, jelikož se jedná o odlišný přístup, než na který byli zvyklí z dřívějších dílů.
Co mě na tom ale mrzelo, byla délka, která je bohužel opravdu krátká. Netvrdím, že předchozí dvě mangy byly bůhvíjak dlouhé, ale díky bravurně zpracované atmosféře, k níž byly přidány psychologické prvky, jste nevědomky hltali každou stránku a s napětím jste čekali, co bude dál. Jenže Muzeum 3 o tyto prvky přišlo. Netvrdím, že zde jistá dávka atmosféry či nechutenství není, jenom ji zažijete pouze na prvních stránkách. Zbytek příběhu je pouze naháněčka, vzpomínkové úryvky a samotný závěr. Celkově se těch pár stran dalo vmísit do druhého dílu. Právě proto, že mě trilogie bavila, jsem zkusil jít na to úplně jinak. Pokud chcete vytěžit z této premisy úplné maximum, doporučuji přečíst všechny tři díly po sobě. Díky tomu získáte ucelenější emoce a mnohem více oceníte práci autora Rjósukeho Tomoa, a to jak z vyprávěcího, tak ilustračního hlediska.
Obálka získala šmrnc
Když jsme zmínili ilustrace, pojďme si o nich něco říct, a začněme u obálky. U předchozích dílů jsem opakovaně upozorňoval na to, že titulní strana byla vždy nejslabším článkem. Muzeum 1 nabízelo pouze černé pozadí s dominující žabí maskou – na první pohled nic moc poutavého. Oproti tomu Muzeum 2 mělo mnohem pestřejší a barevnější úvodní obrázek, kde antagonista seděl v koženém křesle mezi květinami. Člověk by tak neměl dojem, že půjde o atmosférický horor. Recenzovaný díl přistoupil k obálce jinak. Na pozadí je interiér připomínající galerii s patrnými krvavými skvrnami na podlaze. V popředí stojí postava v šedé mikině s kapucí a zelenou žabí maskou. Vrah stojí se založenýma rukama a působí poněkud hrozivě. Na levé straně jsou vidět části dvou těl – jedno trhají psi, druhé visí zavěšené na háku v mrazicím boxu. V pravém horním rohu je obrys jiné osoby zabalené do plastové fólie. Nad tímto vším je tmavá stropní plocha se svítidly, která osvětlují scénu. Celkově má obrázek ponurou a tajemnou atmosféru… konečně. Kresba jinak zůstává černobílou a detaily postav nejsou nijak propracované do detailů. Přesto ale vizuál zůstává geniálně vykreslený a dokonale zachycuje děsivost příběhu, který si zaslouží vaše ocenění.
Zdroj: Crew
Konečné psychologické zakončení
Úplně nechci tvrdit, že nahrazení temné atmosféry za akční je chyba, protože když se na to zpětně podívám, veškeré psychologické turbulence, které autor v trilogii představil, směřovaly k tomuto zakončení. Od prvního dílu jsme sledovali, jak se detektiv Sawamura různými způsoby mění. Prožili jsme s ním doslova emoční jízdu, kterou by nikdo z nás nechtěl zažít. Pravda, měl sice osobní spory se svou rodinou, která ho opustila, ale pořád věděl, že je v bezpečí, což ho přivádělo k úsměvu. Jenže radost a štěstí postupně nahradil pocit nenávisti, zoufalství, úzkosti a deprese, až to vedlo ke konečné agresi. Když pominu téma mangy, naleznete zde otázku ohledně důležitosti rodiny. Sawamura byl klasickým příkladem workoholika, který kvůli práci přicházel o drahocenný čas se svým malým synkem a milující ženou. Teprve až díky vrahovi v žabí masce si začal postupně uvědomovat, o co všechno přišel. Takže, pokud máte rodinu nebo alespoň svou drahou polovičku, vypněte si alespoň na den svůj telefon, vykašlete se na projíždění sociálních sítí a věnujte se jí. Přece jen na světě není nic lepšího než mít vedle sebe osoby, pro něž jste důležitý.
Právě díky těmto aspektům považuji tuto sérii za skvělou, neboť se odlišuje od typických scénářů. Ačkoliv mám rád fantasy a jiné žánry, mnohem více mi imponuje titul, který přináší realističtější pohledy, z nichž si člověk může něco odnést. Tím pochopitelně nechci nabádat, abyste si brali žabí masky a vyváděli zvěrstva. Jen poukazuji na otázku rodiny, kterou manga otevírá. Jiná knižní série, kterou u nás můžete znát jako Brutal: Zpověď detektiva z oddělení vražd, v jednom díle poukazuje na to, jak nebezpečné může být rozesílání intimních fotek a že byste měli být obezřetnější na to, kdo je po vás chce. Zda je Muzeum 3 skvělým zakončením, není jednoduché říci. Rozhodnutí bude totiž stát na každém z vás. Abych odpověděl, musel bych vyzradit příběhové části, což se mi nechce. Přece jen nebudu kazit skvělý zážitek, jejž série přináší.
Muzeum 3 bohužel přináší zakončení hororové trilogie s kvalitní atmosférou a zajímavým vývojem hrdiny. I přesto, že zkrácená délka a snížený důraz na psychologické prvky mohou být pro některé čtenáře mírným zklamáním, série stále vyniká svým realističtějším přístupem a schopností dotknout se důležitých témat. Mangu doporučuji především čtenářům, kteří preferují hororové příběhy s hlubším emocionálním podtextem.
