Soulstice – dvě duše, jedno tělo, jeden osud

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Zdroj: Reply Game Studios

Opět zde máme téma pojednávající o životě, smrti a něčem mezi tím, což je poslední dobou, zdá se, oblíbený motiv nejen herních vývojářů. Tohoto „trendu“ se chopil tým z Reply Game Studios a představil svižnou akční adventuru Soulstice. Nenechte se mýlit, ač samotný název lehce svádí k myšlence, že jde o další přírůstek do stále se rozšiřující souls-like rodinky, opak je pravdou. Soulstice se spíše snaží inspirovat staršími tituly, jako je Devil May Cry či Berserk. Naše recenze vám prozradí, zda se titulu podařilo vydobýt si místo po boku těchto starých dobrých mlátiček, nebo jestli jeho snaha přišla vniveč.

Ať vám Světlonoška ozáří cestu

Jako vždy začnu příběhem, který v sobě skloubí brutalitu a silné emoce. Hlavními aktéry tentokrát není pouze jeden hrdina, ale rovnou dva… tedy hrdinky. Sestry Briar a Lute jsou již po smrti. To jim ovšem umožnilo znovuzrodit se jako takzvaná Chiméra, což je bytost stojící někde na hranici mezi životem a smrtí. Chiméry jsou vytvořeny pomocí silného pouta skrze spojení dvou duší vázaných na jedno fyzické tělo. Zatímco Briar disponuje obrovskou silou a odolností popelavé rytířky, Lute je naopak její spirituální druhá polovička schopná sesílat mocná kouzla. Úděl Chimér je pouze jediný, a to chránit nevědomé lidstvo před zplozenci Chaosu a existencí temné sféry.

Když se ve Svatém království Keidas nad městem Ilden objeví obrovská trhlina nevídaných rozměrů, Řád popelavé čepele, do něhož Briar s Lute patří, vysílá sestry do této oblasti, aby se připojily k dalším spolubojovníkům a situaci dostaly pod kontrolu. Trhlina se však začne rozšiřovat, z jejích útrob se na svět postupně dostávají stále silnější a hrozivější nepřátelé, a co je horší, Chiméry začnou mizet. Jak lze očekávat, Briar s Lute budou muset situaci vzít pevně do svých rukou a dokázat všem, že nejsou pouze neposlušné a vzpurné, ale že je jejich sesterské pouto dost silné na poražení temnoty… vnitřní temnoty. Briar, jak se dozvíte hned na začátku, je nakažená temnou silou, a pokud jí podlehne, změní se v monstrum stejně krvelačné jako ti, co přicházejí zpoza Opony.

Mezi sestrami je cítit silné pouto a jejich markantní odlišnost připomíná opačné póly magnetu, které se i přes svou rozdílnost tak či tak přitahují. Zatímco Lute je jemný, citlivý a křehký duch vznášející se poblíž své sestry, Briar naopak působí silně, ochranitelsky a občas tvrdohlavě. Příběh se nesoustředí pouze na přítomnost, ale občas zabíhá do minulosti, aby nám odhalil krutý osud obou dívek, jenž je zavedl až tam, kde jsou. Ať už z dialogů, animací či spádu děje jasně poznáte, že posilování už tak pevného vztahu mezi sestrami je jednou z klíčových mechanik titulu. Od toho se totiž odvíjí prakticky všechno ostatní.

Ať vám Soudce prokáže milosrdenství

Spolupráce obou sester je klíčová nejen v postupu hrou, ale především v boji. Briar jakožto majitelka fyzického těla na nepřátele útočí silou, zatímco Lute funguje spíše jako podpora. Dokáže blokovat útoky, úplně je rušit nebo sesílat různá očarování a kouzla, ale hlavně dokáže vyvolat modré pole Evokace a červené pole Vyhnanství. Ta se kolem Briar zobrazí jako poloprůhledné koule příslušné barvy. Někteří nepřátelé totiž nemohou být zasaženi vašimi útoky, pokud se v jednom z těchto polí nenacházejí. Problém však nastává v tom, že Lute toto pole neudrží delší dobu aktivní, a pokud zůstane vyvolané příliš dlouho, Lute dojdou síly a na pár vteřin se doslova rozplyne a zmizí. Přepínání obou polí během boje je zajímavým zpestřením, ale to si budete myslet pouze v prvotních kapitolách. Jak se křivka obtížnosti začne stále více stupňovat a na scénu přijdou odolnější protivníci v daleko větších počtech, začnete si spíše přát, aby tato noční můra neměla dlouhého trvání. Souboje jsou o to více náročné a vyžadují nutnou dávku strategizování, což ovšem moc nejde, když se na vás seběhne shluk agresivních přízraků.

Tato pole jsou také důležitá k získávání krystalického materiálu, s jehož pomocí vylepšujete nebo rovnou odemykáte nové schopnosti obou sester. Briar své dovednosti vylepšuje díky pozůstatkům karmínové trhliny, které lze získat ze zabitých nepřátel, rozbíjením beden a dalšího nábytku po lokacích a ničením karmínových krystalů, což můžete provést pouze za pomoci pole Vyhnanství. Schopnosti Briar se odvíjejí od toho, jakou zbraň má aktuálně v držení. Od meče s kladivem brzy budete mít možnost využívat rukavice, luk a další zbraně, které do vašeho arzenálu budou postupně přibývat v rámci příběhu. U obchodníka si lze pořídit maximálně spotřební předměty, jako například životy obnovující smaragdové kousky. Ukazatel Briariných životů se po zásahu sám neobnoví do plného zdraví, a právě proto je výhodné mít po ruce léčení.

Schopnosti Lute jsou daleko více rozšířené a dělí se na čtyři základní kategorie – útok, obrana, pole a vytržení. Záleží už pouze na samotném hráči, zda bude schopnosti vylepšovat rovnoměrně, nebo se zaměří například pouze na obranu. Upgrady pro Lute nevyžadují rudé krystaly, nýbrž modré pozůstatky kobaltové trhliny. Ty jsou důmyslně skryté po lokacích a nalézt je vyžaduje právě pole Evokace. V menší míře je lze získat i ze zničeného nábytku. Všechna kouzla však není hned možné získat, protože se dělí do jakýchsi mezistupňů, které hráč musí odemykat.

V Jednotě je síla

Pokud jsou Briar s Lute během boje synchronizované, tedy neobdrží zásah a hráč zavčas blokuje příchozí útoky, naplňuje se ukazatel Jednoty. Jeho úplným nabitím se nejen zvýší poškození a další bojové mechaniky, ale časem se sestry naučí temné Zkaženosti ve svém nitru využívat ve svůj prospěch. Plná Jednota znamená možnost aktivovat ultimátní „démonickou“ formu, během které se Lute plně soustředí na posílení útoků Briar, a ta rozdává daleko silnější smrtící rány. Mimochodem aktivace této formy má zatraceně cool animaci. Nejen odtud, ale i ze sbírání krystalických úlomků, bojového systému a dalších náznaků můžeme vypozorovat, že si autoři skutečně vzali jako hlavní předlohu sérii Devil May Cry.

Za jednotlivé kapitoly a dílčí souboje jste hodnoceni. Podle toho jak dobře jste si vedli, obdržíte náležitou odměnu, která jen tak mimochodem ani za ten nejlepší možný výkon není nic moc. Výsledek je součtem dosaženého počtu bodů, spotřebovaných předmětů, počet komb, zásahů a času. Ano, čtete správně, času. Zde nastává dilema – proběhnout celou kapitolou co nejrychleji, abyste na jejím konci dostali co nejlepší odměnu, nebo prošmejdit každý kousek lokace pro nalezení lootu? Soulstice se snaží být rychlou akční mlátičkou, ale přesně to zabíjí potřeba, nebo spíše nutnost, zaseknout se u rozbíjení předmětů a hledání skrytých odměn, abyste mohli odemknout nové schopnosti. Ty rozhodně nejsou zrovna levné a bez nich se ve druhé polovině hry budete značně trápit.

Jinou možností, jak získat měnu a vzácnější předměty, jsou výzvy různě roztroušené po jednotlivých kapitolách. V nich většinou jde o splnění úkolů omezených časovým limitem, jako je zabití nepřátel, provedení dokonalých protiútoků, vyváznutí bez jediného zásahu apod. Tyto výzvy nejsou povinné a můžete si je spustit z menu, pokud jste našli příslušný portál.

Ať vám Tvůrce dopřeje štěstí v tomto životě

Samotný boj je především díky nutnosti používat obě pole poměrně zábavný, nutí vás k nepřátelům přistupovat strategicky a podle toho měnit váš herní styl. Poloprůhledné přízraky i rudými krystaly porostlá monstra vyžadují individuální přístup, což je zábava jen do chvíle, než před vás hra postaví kombinaci obojího, ještě k tomu ve větším počtu. V ten moment alespoň pro mě byly souboje dost vynucené a i jejich stupňující se výskyt mi z radosti rychle přerostl přes hlavu. Na druhou stranu musím ocenit snahu vývojářů přicházet s novými typy nepřátel, i když jsou to ve většině případů pouze zrecyklované obdoby těch předešlých. Jinou písničkou jsou však bossové. Ne každá kapitola končí střetem se silným oponentem a s některými se setkáte dokonce vícekrát, což bossy učiní dobře zapamatovatelnými.

Soubojový systém je koncipován na klasické bázi zaútoč, uskoč a zaútoč znovu. Právě v těchto chvílích máte jedinečnou šanci ovládat kameru, protože ta se jinak ani nehne. Soulstice si bere od starších titulů to, co jsme na nich tolik milovali, ale jestli je právě statická kamera tím dobrým příkladem, těžko říct. Když už se autoři v dnešní době pokročilých technologií rozhodnou oživit nějakou starší mechaniku, měli by tak učinit bez toho, aniž by ji zkopírovali i s chybami. Moc dobře si všichni pamatujeme na starý dobrý Resident Evil, u kterého jsme občas neviděli, kam běžíme a na co míříme, těžko šlo odhadnout vzdálenost nebo jsme se zasekli o sebemenší překážku. Soulstice dělá přesně to samé a kamerové úhly jsou často přesně tak nervy drásající a zabírají zcela nesmyslný pohled, ze kterého nic nevyčtete.

Co mě ovšem velmi mile překvapilo, bylo rozšířené nastavení hry. Nejenže na vás po prvním zapnutí vyskočí čeština, což především u menších projektů cením nad zlato, ale kromě pevného základu si můžete aktivovat například režim barvosleposti. V případě, že neholdujete násilnostem a brutalitě, i zobrazení krve či tříštění nepřátelských těl na kaši lze zcela vypnout. Určitě se do nastavení podívejte a přizpůsobte si hru přesně vám na míru.

Co je nesmrtelné, se musí znovu narodit

V pění ódy na staré adventury pokračujeme i nadále. Soulstice rozhodně nepostrádá správně temně gotickou atmosféru, čemuž dopomáhají stavby svým středověkým vzhledem. Přece jen tato doba byla temná sama o sobě. Protože je Soulstice striktně lineární záležitost, která vás vede za ručičku přesně tam, kam chce, nepotřebujete zde mapu. I tak občas může nastat menší bloudění. Dle mého názoru pohyb po lokacích znepříjemňují nesmyslná omezení pohybu v podobě neviditelných zdí a opakující se „hádanky“, v nichž musíte zničit krystaly blokující výtah. Titul vám zkrátka pevně vytyčí cestu, ze které nemůžete uhnout. Když tak například chcete naskočit do výtahu přes nízké zábradlí nebo prozkoumat zajímavě vyhlížející odbočku, máte smůlu.

Soulstice nenabídne tu nejrealističtější grafiku pod sluncem, ale drží se hesla „méně je více“. Design prostředí se kolikrát opakuje, že máte až pocit, jako byste tudy probíhali pár kapitol nazpátek, ale autoři se tuto skutečnost snaží vykompenzovat novými prvky a překážkami. Cutscény slouží jako přechod postav do další lokace/kapitoly a společně s příjemným dabingem a výbornou hudbou dokáží motivovat k dalšímu objevování. Na středověké prostředí je kombinace s elektronickou hudbou poměrně zvláštní, ale funguje to skvěle. Jak skončí příběh Chiméry, která ještě nezískala plnou moc a patřičné zkušenosti pro boj s tak nebezpečnými zplozenci Chaosu? Během patnácti až dvaceti hodin herní doby to zjistíte.

Soulstice také vychází ve fyzické Deluxe Edici, která obsahuje navíc objemný digitální artbook, strhující digitální soundtrack a balíček předmětů „Ashen Blade“, napěchovaný jak mocnými předměty vhodnými ke konzumaci, tak i penězi, které na jejich nebezpečné cestě přijdou Briars Lute dozajista vhod.
GP uvozovky

Soulstice se snaží vydobýt si na poli akčních mlátiček své místo, což se mu daří tak půl na půl. Přestože hlavní zápletka neoslní ničím originálním, na jejím pozadí se odehrává zajímavě tragický příběh dvou sester, jejichž pouto bylo natolik silné, že od sebe nebyly odděleny ani po smrti. Je škoda, že se autoři tak moc snažili kopírovat starší tituly, až se nevyvarovali některým nepříjemnostem, které je už tehdy sužovaly. Máte-li však chuť upustit trochu páry, Soulstice vám nabídne přesně ten správně brutální boj, temnou atmosféru a nelehkou výzvu.

Klady

správně temná atmosféra
brutální soubojový systém
hudební složka
česká lokalizace
podrobné nastavení

Zápory

často nesmyslné kamerové úhly
souboje se později stanou otravné
opakovatelnost prostředí
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn