Jedné noci si panda hověla v bambusovém háji, cpala se výhonky a zadumaně pozorovala hvězdnou oblohu. Mezi dvanácti souhvězdími čínského zvěrokruhu však své místo nenašla. Také chtěla, aby se o ní mluvilo ve spojitosti s drakem, tygrem i opicí. Z této myšlenky vznikla karetní hra Rok pandy od vydavatelství Mindok. Hra přichází s kombinací čínské mytologie, štychového mechanismu a obrovské dávky všemožných číselných kombinací. Ale pozor, cesta k věčné bambusové slávě není tak zenová, jak by se mohlo zdát.
Panda mezi legendami
Rok pandy je karetní hra pro dva až šest hráčů, v níž se setkáte se zvířaty čínského zvěrokruhu, přičemž každému je přiřazen i jeden ze čtyř živlů. Štychový mechanismus je zde okořeněn neotřelým nápadem: i když štych prohrajete, karty se vám vrátí zpět do ruky, jen otočené vzhůru nohama. Díky tomu jejich hodnota vzroste. Z prohry vás tedy nutně nečeká jen smutek, ale spíše příslib budoucí síly a otevření cest k novým kombinacím.
A právě tohle dělá hru tak chytře nejednoznačnou. Někdy je výhodné vyhrát, jindy zase schválně prohrát a připravit si silnější balíček na další kolo. Navíc se hraje na body, bambusy pro pandy, takže kromě správy ruky musíte sledovat i to, kolik bodů už který hráč nasbíral. Přesně ten typ hry, u níž se za překrásnými ilustracemi a pandím kukučem skrývá překvapivě mnoho možností.
Barevné karty a bambusové body
Musím pochválit a opravdu vyzdvihnout vizuální stránku. Ilustrace jsou překrásné, barvy jasné a celá hra působí atraktivně. Karty mají přehledné ikonky znázorňující jednotlivé barvy živlů, které pomáhají při orientaci. Zpracování bodových žetonů je v podobě čtverečku s ilustrací bambusů v pozadí. Mně osobně by se víc líbila podoba lístků bambusu, ale to je jen takový detail.
Oceňuji také, že hra funguje v různém počtu hráčů. Ve dvou je taktičtější a přehlednější, protože dokážete lépe odhadnout, jaké karty a jejich kombinace mohou do hry vstoupit. Ve více lidech je naopak chaotičtější a živější. Čistě herně mi připomněla kombinaci štychových klasik jako Čaroděj nebo Štycholov s moderními prvky správy ruky. Jenže…
…a teď přichází ta výjimka
Co mi ale upřímně vadilo, a víc, než bych chtěla, byla pravidla. Ne že by byla sama o sobě složitá, ale jsou prošpikovaná výjimkami a drobnými pravidly, na která se až příliš snadno zapomíná. Naučíte se, že karta živlu vždy přebíjí běžné kombinace. Jenže ouha, nesmí být ve štychu bomba. Naučíte se, že můžete zahrát libovolnou formaci… dokud nezjistíte, že postupka nesmí být delší než pět karet a že čínská dvojka do ní nesmí patřit.
A když už si konečně zapamatujete, že panda vám může sebrat bod nebo otočit kartu, přijde další zádrhel, záleží na tom, jak je otočený žeton pandí nálady. A hádejte co? Ten zůstává po celou partii neměnný. Upřímně, na pandu jedinou jsme nikdy nezapomínali, to nám přišlo dostatečně jasné.
Až v průběhu hry zjistíte, že právě kartu živlu smíte zahrát jen tehdy, pokud někdo použil modrou i bílou stranu ve své kombinaci; jinou zas jen tehdy, když někdo zahrál symbol pandy. Další zase pouze pokud vám v ruce zbude nejvýš šest karet.
Zejména pro nováčky to může být vyloženě frustrující a dovedu si představit, že spousta nehráčů hru znechuceně vrátí zpátky do poličky, protože se jim nebude chtít znovu studovat pravidla. Já sama jsem četla pravidla několikrát a během prvních partií jsem se k nim musela opakovaně vracet. Rok pandy (v originále Panda Spin) si žádá nejen herní, ale i mentální přípravu a trpělivost s každou další „drobností“, která může plynulost partie zbrzdit. Mně osobně velmi pomohl gameplay od Xzone, dostupný na YouTube, byť i oni udělali drobnou chybu a dávali čínskou dvojku do postupky, což je v pravidlech výslovně zakázáno.
Taktika vs. přetížení
Přesto nelze hře upřít, že pod tím vším se skrývá chytré herní jádro. Možnost ovlivnit svou ruku nejen vítězstvím, ale i prohrou, je originální a nutí přemýšlet. I to, že každá barva živlu přináší jiný herní styl, dodává partiím větší rozmanitost a zvyšuje celkovou znovuhratelnost.
Přemýšlím, zda by si člověk přál, aby těchto asymetrií bylo o něco méně. Nebo by stačilo jen elegantnější sjednocení pravidel? Osobně si myslím, že ani jedno. Jde prostě jen o to, hrát hru znovu a znovu. Zkušenější hráči si na zvláštnosti zvyknou, a dokonce je mohou začít oceňovat. Ale pro běžné hráčské skupiny může být první dojem trochu chaotický. Zkrátka, Rok pandy není hra, kterou byste chtěli vysvětlovat unaveným kamarádům po desáté večer.
Přijde mi, že hra relativně brzy zapadla, což je podle mě velká škoda. Možná za to může právě její pravidlová rozbíhavost. V jádru Rok pandy nabízí něco svěžího, promyšleného a taktického, co by si zasloužilo rozhodně více pozornosti.
Rok pandy je vizuálně atraktivní a herně neotřelá štychová hra, která kombinuje téma čínského zvěrokruhu se zajímavými herními kombinacemi. Panda si rozhodně zaslouží místo mezi legendami, ale cesta k jejímu vítězství vede skrz bambusový háj plný drobných výjimek a pravidlových zákrut. Pokud se nebojíte naučit se trochu složitější systém, hra vás odmění zajímavými rozhodnutími a napínavým soubojem o každý štych. Ale pokud od „pandí hry“ očekáváte především klid a zen, možná budete překvapeni, kolik pravidlových smyček se v tomhle háji skrývá.
