George R. R. Martin je jedním z těch spisovatelů, kteří dokázali úspěšně stvořit bohatý fikční svět kombinující fantasy a realismus. Když tedy přehlédneme fakt, že zůstal zaseknutý ve středověku po nějakých 8 000 let, a tím pádem se v něm technologie příliš nevyvíjí, stále svět Písně ledu a ohně nabízí spoustu místa pro fascinující a poutavé příběhy. Seriálová Hra o trůny a její úspěch tak otevřely cestu dalším projektům z Martinova světa. Rod draka přiletěl první, a ačkoliv už ve druhé sérii narazil na problémy v kreativním vedení a později se potýkal s kolísavou kvalitou scénáře, komerčně i divácky uspěl. A nyní na kolbiště dorazil Rytíř Sedmi království.
Velké dějiny proti malým
Hra o trůny i Rod draka (respektive jejich předlohy – sága Píseň ledu a ohně a kronika rodu Targaryenů jménem Oheň a krev) se soustředí primárně na velké dějiny. Líčí tedy osudy postav, jež byly pro historii svého světa od začátku důležité. Protagonisty jsou členové vládnoucích rodů a jejich potomci a děj se točí okolo vysoké politické hry, intrik a bitev. Rod draka dokonce vykresluje přímo občanskou válku, v níž obě strany využívají draky. Ovšem Rytíř Sedmi království na to jde jinak. Hrdinou příběhu se totiž stává obyčejný potulný rytíř Dunk a pozoruhodný chlapec Egg.
Téměř veškeré dění se odehrává na palouku poblíž města Ashford, kde se chystá rytířský turnaj. V porovnání s epickými bitvami zmíněných seriálů poměrně banální událost, o níž by se kronikáři zmínili jen v případě, že by došlo na nějaký výrazný incident. Ale pro Dunka na blátivém kolbišti buď skončí jeho starý život, nebo začne nový. Martin se zde pak projevuje jako obratný spisovatel-dějepisec, jelikož i z takto zpočátku nedůležitého „vedlejšáku“ zvládá vykřesat události, jejichž dopady by si málo kdo dovedl představit.
Figurky proti postavám
Milovníky velkolepé akce, bitev a působivého CGI tak Rytíř nejspíš zklame. Seriál se drží při zemi (mnohdy na ní vysloveně leží), přesto však zvládá vzbuzovat silné emoce – a to díky svým postavám. Zde vyniká největší rozdíl mezi Rytířem a Rodem draka. V Rodu sledujeme události hnané postavami, kdežto v Rytíři vidíme postavy hnané událostmi. A zatímco je Rod draka kvůli vysokému počtu hlavních postav nezvládá všechny náležitě propracovat, Rytíř Sedmi království dává všem ústředním postavám prostoru tak akorát. Dunk, Egg, Lyonel Baratheon ani Aerion Targaryen či jeho strýc Baelor nepůsobí jako pouhé figurky na šachovnici, které se musely střetnout, aby se děj posunul kupředu. Všichni jsou plnohodnotnými a sympatickými postavami s vlastními cíli, jež dohromady svedly nepředvídatelné okolnosti.
Je proto škoda, že se v příběhu objeví i pár vedlejších postav, které by si aspoň několik dodatečných scén zasloužily. I přesto však tyto postavy dostanou nějaké zapamatovatelné dialogy či momenty. A na druhou stranu, seriál se díky tomu nerozprskne do všemožných stran a pevně se soustředí na Dunka. Ten je totiž kromě několika málo výjimek v každé scéně.
Zdroj: HBO
Pomalé tempo proti rychlému spádu
Všech šest epizod seriálu se točí více méně okolo onoho turnaje. Divákovi jsou představováni klíčoví účastníci a jejich morální a společenské smýšlení. Do toho se Dunk a Egg sbližují a přemýšlejí nad svými životy. První polovina série se tak trochu táhne, ačkoliv díly mají jen kolem třiceti minut. Poté ale události naberou velmi rychlý spád a tempo se zrychlí, dokud nepřijde flashback.
Právě flashback v páté epizodě se stal terčem kritiky, neboť jeho umístění narušilo jinak skvělé hlavní utkání celého turnaje a příběhu. Flashback je ovšem z hlediska Dunkovy psychologie naprosto klíčový. Ukazuje a vysvětluje totiž všechny Dunkovy motivace, které si do té doby divák mohl jen domýšlet. Navíc se přímo vztahuje k současnému dění skrze zvukový můstek („Vstávej!“). Seriál následně tempo v poslední epizodě ještě více zvolní a na pokračování láká nenásilně.
Bahno proti zářivým barvám
Rytíř Sedmi království není jen skvělým návratem do světa Hry o trůny, nýbrž i skvělou ukázkou středověké turnajové kultury. Designy zbrojí jsou líbivé, nápadité a pomáhají rozeznat jednotlivé rytíře. Akce, když už na ni v pátém díle dojde, pak sahá na vrchol rytířských soubojů ve filmu. V páté epizodě dokonce seriál nápaditě zapojuje Dunkovu percepční subjektivitu. Vidíme jeho očima a slyšíme jeho ušima, což danému klání dodává neuvěřitelně silnou atmosféru. Zbroje, brnění a helmy pak skutečně zachraňují (či v jednom případě alespoň prodlužují) život, dílčí potyčky jsou surové, krvavé a zablácené. Bohužel se tím ovšem utvrzuje poněkud zavádějící představa o středověku. Ve skutečnosti tuto etapu dějin kromě špíny, bláta a nemocí provázely také pestré barvy. A těch na dobových turnajích díky všemožným praporcům a různorodým erbům nikdy nebylo málo.
Zdroj: HBO
Seriál však využívá spíše skromnější a šedivější barevnou paletu. Řada scén je tudíž možná až zbytečně tmavá a vizuálně nevýrazná. Podobně je na tom soundtrack, jenž většinu čase zkrátka pouze hraje v pozadí, aniž by na sebe poutal nějakou výraznější pozornost. Což zamrzí, ale je to logické, protože se na hudbě již nepodílel Ramin Djawadi.
Ironie proti upřímnosti
Rytíř Sedmi království se však identity Hry o trůny odmítá tak úplně vzdát, a proto v něm ve dvou okamžicích zazní ona ikonická znělka původního seriálu. Jenže poprvé je hrubě přerušena záběrem na Dunka, jak vykonává velkou potřebu. Tím se projevuje dvojí tón prvních asi čtyř epizod. Ty totiž balancují mezi odlehčeností/ironií a upřímností/vážností. Takto využitý humor (kadění a prdění, hlasitě si odplyvávající pořadatel turnaje či dlouhý „meč“ sera Arlana) někdy působí rušivě, jelikož rozbíjí vážnost daných scén. Protipólem tomuto ironickému tónu je pak snaha prezentovat upřímné a cnostné cíle a myšlenky. Ukázat rytířství nejen jako drsné souboje v blátě před po krvi prahnoucím davem, nýbrž také jako čestný boj proti bezpráví.
Avšak i mírně rušivý humor má v seriálu své místo. Znázorňuje prohnilost šlechty a její pohrdání oněmi vznešenými ideály, za které Dunk bojuje. Zůstává ovšem otázkou, zda to nešlo s lepším načasováním a nějakou důmyslnější formou.
Náznaky proti přednáškám
Další předností seriálu je jeho přívětivý worldbuilding. Rytíř totiž rozšiřuje svět Hry o trůny velice dobře stravitelným způsobem. Nezahlcuje expozicí a na svoji historii spíše nenápadně odkazuje skrze letmé zmínky a náznaky. Svět tak působí zase o něco bohatší a živější – navíc jej ani nebylo potřeba až tolik znovupředstavovat, jelikož se do něj vracíme už potřetí. Seriál pak v podstatě variuje postup Hry o trůny. V ní hrály roli dětské postavy, jež svět poznávaly spolu se čtenářem/divákem. Egg ovšem historii a rody dobře zná, a tak příležitostně poučuje Dunka. Takové dialogové výměny ale působí přirozeně a nenuceně.
Zdroj: HBO
Dealer proti rytířovi
Rytíř Sedmi království ve své druhé polovině přináší podobně srdceryvné a napínavé momenty jako ze Hry o trůny. Několik dialogů dosahuje hloubky rozprav Varyse a Malíčka a skvěle vybraní herci do toho dávají vše (zejména Eggův představitel Dexter Sol Ansell si nakonec zaslouží velikou pochvalu). Nelze se tedy divit, že si jedna epizoda seriálu vysloužila velice vysoká hodnocení. To se ale z nějakého důvodu nelíbilo fanouškům Perníkového táty. Ti začali bombardovat pátou epizodu nízkými hodnoceními místo toho, aby si užívali oba nadprůměrně kvalitní seriály. Diváci Rytíře pak s odvetou dlouho nečekali.
Výsledkem bylo překvapivé svržení epizody Perníkového táty s názvem Ozymandias z trůnu perfektního 10/10 hodnocení na IMDB, jenž si epizoda udržovala dlouhých 13 let. Podobně nesmyslných komunitních válek však internet zažil už mraky, a tak je lepší jim nevěnovat přílišnou pozornost.
Sedm proti sedmi
Stejně jako se Říše v Západozemí skládá i neskládá ze sedmi království, Rytíř Sedmi království disponuje i nedisponuje sedmi kvalitami. Jako celek ovšem obratně a věrně přistupuje k předloze a balancuje mezi příběhem obyčejného rytíře a příběhem následníků trůnu. Každý milovník Martinova světa a stylu psaní jistě bude mít radost, že se do jeho světa zase může vrátit, a to navíc v takto příjemné a nenáročné oddechovce, k jejímuž pochopení nepotřebuje příliš znát sáhodlouhé rodokmeny.
Rytíř Sedmi království nenuceně obohacuje fascinující svět Písně ledu a ohně. Sledujeme v něm velmi sympatické postavy překonávat zdánlivě obyčejné překážky, které ale mohou přerůst v nečekané tragédie. Zasazení čerpá z atraktivního rytířského prostředí turnajů – na žádné velkolepé bitvy ani draky nedojde. Nejslabšími stránkami seriálu tak zůstává mírně nevyvážené tempo a humor, jenž nemusí svojí povahou a umístěním sednout každému.
