Na Zemi je jen málo živočichů, kteří by byli tak zvláštní jako chobotnice. Nejen že nemají kosti a dokážou se protáhnout škvírou menší než jejich vlastní hlava, ale zároveň patří mezi nejinteligentnější tvory v oceánu. Umí řešit problémy, otevírat složité mechanismy, maskovat se s až neuvěřitelnou přesností a některé experimenty a výzkumy naznačují, že mají dokonce i něco jako vlastní „osobnost“. Podle nedávných výzkumů je taktéž prokázána schopnost projevovat emoce, včetně náznaků „radosti“ (spokojenosti, zájmu) nebo „smutku“ (stresu, nepohodlí) a prožívání bolesti. Není tedy divu, že kolem těchto úžasný tvorů vznikla spousta teorií, od těch seriózních vědeckých až po lehce sci-fi úvahy, že jde vlastně o mimozemšťany, kteří se jen rozhodli žít pod vodou. Titul Darwin’s Paradox! naplno využívá všech fascinujících schopností chobotnice, od její neuvěřitelné inteligence a schopnosti řešit problémy přes dokonalé maskování až po pružné tělo, které se protáhne i tou nejužší škvírou.
Jistě, na papíře to sice může znít jako originální, až zvláštní nápad, který v praxi nemusí fungovat, ale nakonec to přineslo koncept hry, která zaujme na první pohled, a to nejen stylem a celkovým pojetím, ale také atmosférou a drobnými detaily, na které si blíže posvítíme v následujících řádcích.
Zdroj: KONAMI
Návrat poctivých cinematic platformer titulů
Darwin’s Paradox!, za kterým stojí vývojáři ze ZDT Studio pod taktovkou vydavatele KONAMI, spadá do kategorie cinematic platformer. Tedy specifický podžánr plošinovek, který klade důraz na specifickou realistickou animaci, atmosféru a „filmový“ zážitek spíše než na rychlou arkádovou akci. Jedná se o starší herní subžánr, který je pro většinu mladších hráčů znám především díky titulům jako Limbo nebo Inside. Zmíněné tituly neuvádím pouze náhodně, inspirace jimi je totiž více než patrná. Otázkou však je, zda se jedná jen o pouhou kopii nebo o vlastní originální interpretaci.
Hned při spuštění hry a následném cinematickém intru je zřejmé, že Darwin’s Paradox! pouhou kopií rozhodně není. Tam, kde jiné hry tohoto stylu často sází na temnotu, beznaděj nebo existenciální tíseň, přichází zde něco úplně jiného. Barvy. Pohyb. Lehký humor. Občas až absurdní situace, které vás spíše pobaví, než zneklidní. Přesto však titul nepřichází o napínavé momenty, nutnost logicky myslet a vyhýbat se možným nebezpečím. Z určitého pohledu se jedná o zvláštní a neotřelý mix, kdy na jedné straně pořád cítíte inspiraci vážnějšími tituly, na straně druhé má hra mnohem lehčí tón. Jako kdyby někdo vzal stejný základ, ale rozhodl se ho vyprávět s nadhledem.
Zdroj: KONAMI
Darwin’s Paradox! jako tichá cesta malého (ale šikovného) tvora
Příběh nezačíná žádným velkým dramatem. Spíš naopak. Sledujete chobotnici Darwina v jeho přirozeném prostředí, ve vodě, kde všechno působí klidně a přirozeně. Sem tam musíte použít vaše schopnosti, abyste se vyhnuli velkým predátorům, což je vlastně základní tutoriál, který vás elegantně, ale velmi přirozeně seznámí s mechanismy hry, jako schopnosti používat stealth nebo inkoust. Bez varování však přichází únos. Náhlý přesun do světa, který nedává smysl. Studený, kovový, plný technologií, které působí cize. A Darwin, malá chobotnice, se najednou ocitá uprostřed něčeho, co evidentně přesahuje jeho chápání.
Hra vám nic nevysvětluje. Kromě intro videa nedostanete žádné dlouhé cutscény ani dialogy. Místo toho si skládáte příběh z náznaků sami. Z prostředí. Z toho, jak na svět kolem reaguje samotný Darwin. Z pocitu nutnosti zachránit vaši společnici a hlavně dostat se zpět do oceánu. Tento jednoduchý koncept, někdy i s vtipnými grimasami malého Darwina, funguje překvapivě silně, protože právě absence vysvětlování vás nutí být pozornější, všímat si detailů a přemýšlet, co se vlastně děje.
Postupně začíná být jasné, že nepůjdejen o útěk domů, do oceánu. Malý Darwin je součástí něčeho většího – možná omylem, možná osudem – a je jasné, že jeho cesta bude mít dopad, který si ani neuvědomuje.
Zdroj: KONAMI
Když fyzika není omezení, ale nástroj
Jedna z největších deviz hry je v tom, jak přirozeně dokáže využít samotnou podstatu hlavního hrdiny. Hrát za chobotnici znamená přemýšlet jinak. Nejste omezeni klasickým „běž a skoč“. Místo toho se přichytáváte, přelézáte, kloužete, plavete, běháte a to vše za pomoci vašich chapadel . Každé chapadlo jakoby bylo nástrojem a vy se postupně učíte, jak s ním pracovat. Tohle je moment, ve kterém Darwin’s Paradox! opravdu vyniká, protože hratelnost není jen o překonávání překážek, ale o objevování možností.
Navíc se mechaniky postupně rozšiřují. Maskování, práce s prostředím, drobné stealth prvky. Najednou nejde jen o to, dostat se z bodu A do bodu B, ale o to, jakým způsobem to uděláte. Nicméně se sluší zmínit i určitá úskalí. Někdy není přesně jasné, co po vás hra chce nebo jakým způsobem si představuje, že překonáte překážky. Určitým paradoxem je pak právě i fakt, že ač dokážete lézt po různých površích a přichytávat se téměř na cokoliv, najdete pak i cestu, kde vám vaše chapadýlka kloužou, a tak musítě cíleně využít sud, na který vylezete a následně skočíte. Paradox je pak v tom, že o pár metrů před nebo dál jste ten samý povrch pohodově zvládli zdolat bez větších problémů.
Tím se dostáváme k puzzlům. Jejich design stojí na jednoduchém principu, kdy vám hra dá jasnou situaci a nechá vás hledat adekvátní řešení. Oproti žánrovým vrstevníkům zde není extrémní obtížnost, a pokud jste hráli zmíněné Limbo nebo Inside, tak budete hned vědět, co se od vás očekává. Darwin’s Paradox! v tomto ohledu není hra, která by vás chtěla potrestat za každou chybu. Spíš vás jemně postrkuje správným směrem. A právě to z ní dělá příjemný zážitek. Hádanky dávají smysl. Když je vyřešíte, máte pocit, že jste na to přišli vy a ne, že jste jen uhodli správnou odpověď. Nicméně občas se objeví momenty, kdy by šlo jít víc do hloubky. Některé nápady a mechanismy nejsou využity naplno, jak by se rozhodně dalo, ale celkový puzzle design funguje jako celek velmi dobře a přirozeně zapadá do hratelnosti.
Hra je v tomto ohledu přístupná, intuitivní a nesnaží se vás zahltit různými kombinacemi kláves a hlubokými ovládacími prvky. Na druhou stranu právě tahle jednoduchost někdy působí trochu svazujícím dojmem. Během hraní máte podvědomý pocit, že by to šlo ještě trochu dál, že by celý systém mohl být trochu hlubší. Přeci jen, máte zde originální pojetí hraní za chobotnici. Chobotnici! Když si zhruba v půlce hry uvědomíte tento samotný fakt, tak se prostě nemůžete ubránit nutkání chtít víc. V rámci hratelnosti se najdou lehké drobnosti ve smyslu občasné nepřesnosti, lehké „zadrhnutí“ při manipulaci s objekty, ale nikdy se nejedná o problém, který by hru ohrozil, nicméně si toho v určitých pasážích hry občas všimnete.
Zdroj: KONAMI
Darwin’s Paradox! si vás svým vizuálem získá
Grafické zpracování, nebo tedy vizuální stránka hry, je bez debat jedním z nejsilnějších prvků celého titulu. Darwin’s Paradox! působí jako kombinace realistického světa a stylizovaného animovaného filmu. Prostředí má váhu, texturu, uvěřitelnost. Postavy, hlavně Darwin, přinášejí naopak lehkost a emoce. Je to kontrast, který funguje. Studené, mechanické prostředí proti živé, pružné bytosti.
A právě animace Darwina je kapitola sama pro sebe. Každý pohyb, každé zaváhání, každá reakce – všechno působí přirozeně. Bez jediného slova dokáže hra vyjádřit emoce, které by jinde potřebovaly dialogy.
Zvuková stránka se nesnaží být dominantní. A dělá dobře. Hudba přichází nenápadně, ale přesně ve chvíli, kdy má. Podtrhuje atmosféru, podporuje tempo, ale nikdy nepřebíjí samotnou hru. Zvukové efekty pak dotvářejí svět, mechanické zvuky, pohyb, interakce. Všechno má své místo. Výsledkem je celek, který nepůsobí rušivě, ale přirozeně. A to je přesně to, co tahle hra nabízí.
Darwin’s Paradox! není hra, která by se snažila ohromit za každou cenu. Nepřichází s revolucí, nesnaží se přepsat pravidla žánru. Místo toho dělá něco úplně jiného, a sice bere známý a osvědčený základ, na kterém staví vlastní osobitý zážitek s originálním pojetím chobotnice v roli hlavního hrdiny. Staví na nápadu, atmosféře a detailu. Nechá vás objevovat, nechá vás přemýšlet a občas vás i nenápadně rozesměje.
