Když jsem procházel a hodnotil jinak vcelku sympatickou roguelite hříčku Knight vs Giant: The Broken Excalibur, říkal jsem si, jak strašně těžké je v dnešní době v tomto přeplněném žánru skutečně zazářit. Většinou dostanete fajn hratelnost, ale chybí tomu hloubka, která by vás přikovala k obrazovce na desítky hodin. A pak, v záplavě průměrnosti, dorazilo plnohodnotné vydání Hades II. Supergiant Games opět jasně dokazují, že pokud někdo umí vzít existující žánrovou formulku a přetavit ji v čiré herní zlato, jsou to právě a jenom oni. Ostatně, první díl z roku 2020 nebyl nominován na hru roku jen tak pro nic za nic, že?
Jak vylepšit něco, co už je dokonalé?
První Hades pro mě představoval absolutní zjevení a dostal by ode mě bez mrknutí oka deset z deseti. Nastává tu však onen klasický vývojářský oříšek: jak vůbec můžete vylepšit něco, co už tak hraničí s naprostou dokonalostí? Odpovědí vývojářů je měřítko a obrovská ambice. Zatímco první díl byl velmi intimním příběhem o tvrdohlavém útěku z domova, dvojka zvedá sázky na úroveň epického antického mýtu, ve kterém se doslova bojuje o osud samotného stvoření a času.
Zagreus si tentokrát vybírá zaslouženou dovolenou (tedy spíše nucenou, protože společně se zbytkem rodiny padl do zajetí) a hlavní role se naplno ujímá jeho sestra Melinoë, princezna podsvětí a nadaná čarodějka. Úkol, který před ní leží, je prostý, leč nezáviděníhodný. Musí se probojovat hordami nepřátel a zabít svého dědečka. Kronos, samotný Titán času, se totiž rozhodl, že důchod zkrátka trávit nebude, uzmul Podsvětí pro sebe a vyhlásil regulérní válku olympským bohům.
Jako obrovský milovník řecké mytologie si tu prostě musím trochu rýpnout: rodinné sešlosti v tomto panteonu musely být vždycky naprosté peklo. Váš největší nepřítel je zpravidla váš otec, dědeček nebo po moci bažící strýc, a to ani nemluvím o tom, že samotný vládce blesků Zeus pravděpodobně zase někde dole na zemi kouká, koho by svedl v podobě labutě nebo zlatého deště. Hades II tento antický bulvár trefuje s naprostou grácií a ukazuje božské i titánské rodinné spory s vtipem, ale také patřičnou hloubkou a vážností.
Hádes II a magie
Kde Zagreus spoléhal primárně na hrubou sílu a frenetické, nekonečné úskoky, Melinoë na to jde s čarodějnou elegancí a pečlivou taktikou. Souboje jsou tak zpočátku o něco metodičtější a možná o malý chlup pomalejší. Zásadní inovací je implementace magie a takzvaných Omega útoků. Podržením tlačítka můžete své standardní výpady nabít do devastujících magických variant, což naprosto mění celkovou dynamiku toho, jak vůbec přistupujete k čištění jednotlivých místností od nepřátel.
Fantastickou variabilitu pak zajišťují samotné zbraně, prozaicky zvané Nocturnal Arms. Od výchozí čarodějné hole, která nabízí solidní balanc pro začátečníky, přes nesmírně rychlé dýky až po obrovskou a pomalou obouruční sekeru. A pokud, stejně jako já, máte rádi naprostý chaos, zamilujete si magickou lebku, která funguje jako jakýsi antický granátomet. Ale než se k nim dostanete, chvilku to potrvá.
Na cestě vás samozřejmě opět vydatně podporují olympští bohové se svými dary. Staří známí se vracejí v plné síle, ale panteon se utěšeně rozrostl o jména jako Apollón, který vás oslní svým světlem, nebo Hestia, jež sežehne nepřátele plamenem. Samostatnou pochvalu si zaslouží bohyně měsíce Seléné. Její dary fungují jako nesmírně mocné ultimátní schopnosti, jež mají dokonce svůj vlastní strom vylepšení. Kombinování různých elementárních afinit bohů je silně návykové. Jen tedy k Seléné musím říct jednu podstatnou věc: zatraceně dlouho jsem si na ty její schopnosti zvykal.
Kudy kam já dát se mám
Vaším bezpečným přístavem mezi jednotlivými výpravami je Křižovatka, kde vás cvičí a mentoruje samotná bohyně magie Hekaté. Zde můžete pěstovat plodiny na malé zahrádce, míchat mocné lektvary v obřím kotli a klábosit se spoustou fascinujících postav. Jde o naprosto skvělý prostor pro odpočinek a oddech mezi infarktovými souboji, který výtečně prohlubuje atmosféru a dává vám pocit, že někam ve světě skutečně patříte. Navíc se tam dají vylepšovat pasivní schopnosti, které vám několiksetkrát můžou zachránit život.
Je tu totiž jedna věc, která tempo tohoto díla mírně sráží, a vy jako hráči to určitě nepříjemně pocítíte. Titul na vás chrlí obrovské množství nejrůznějších surovin a měn, od popela a psyché přes kosti až po měsíční prach. Pro spoustu vylepšení musíte zdlouhavě a cíleně sbírat konkrétní materiály pomocí krumpáče či lopaty, což občas působí spíše jako zbytečná práce navíc, která nepříjemně odvádí pozornost od samotné plynulé akce. Naštěstí to hra plně kompenzuje fantastickým budováním vztahů a přidáním zvířecích společníků. Můžete si vzít na pomoc zvířátka, dokonce i neuvěřitelně roztomilou kouzelnou žábu!
Samotné rozhovory s NPC jsou napsané naprosto brilantně, protože přirozeně reagují na vaše úspěchy i selhání. Postavy s vámi probírají vaši výbavu a díky nim antický svět působí neskutečně živě, uvěřitelně a vtahujícím dojmem, což je na Podsvětí docela ironie, nemyslíte? Ale kdo by si nechtěl udělat chvilku na pokec s Odysseem.
Hades II prostě vypadá skvěle
Když se podíváme na vizuální stránku, Hades II je zkrátka neskutečnou pastvou pro oči. Umělecký styl dvorní ilustrátorky Jen Zee (čtěte jako dženzí) se vrací v plné síle a design každého boha či titána je naprosto úchvatný, s jemnými a moderními animacemi, které statickým portrétům vdechují tolik potřebný život. Modely postav, nasvícení magických bojišť i samotné rozhraní jsou zpracovány na absolutní jedničku.
Audio stránka je pak kapitolou sama pro sebe. Skladatel Darren Korb opět jasně dokazuje, že je hudebním géniem, a jeho mix melancholických melodií s drsnými kytarovými riffy je zkrátka bezkonkurenční a dodává soubojům neskutečnou šťávu. Když narazíte na bossfight, ve kterém proti vám stojí bájná Scylla se svou kapelou Sirén a přímo během boje vám zpívá dynamickou pop-rockovou pecku, budete s úžasem sbírat čelist ze země a zjistíte, že ten souboj si ještě tak čtyřicetkrát zopakujete. Přidejte k tomu špičkový dabing a máte před sebou dokonalý audio zážitek, na který prostě jen tak nezapomenete.
Hades II je úkazem, který dokazuje, že blesk může uhodit dvakrát na stejné místo a napodruhé s ještě větší a ničivější parádou. Ačkoliv mi zpočátku dělalo menší potíže zvyknout si na nové, metodičtější tempo a občas mě štval ten proklatý sběratelský grind, celkový zážitek je natolik ohromující, že jakákoliv negativa rychle blednou. Vývojáři stvořili nezapomenutelnou výpravu, která ctí svůj původ, ale nebojí se riskovat a přidávat komplexní vrstvy, o kterých se nám v prvním díle ani nesnilo. Běžte hrát, Podsvětí už na vás čeká!
