He-Man se znovu vydává na vesmírné dobrodružství. Film Vládci vesmíru navrací na velká plátna kultovní příběh dobra proti zlu. Od roku 1987 uplynula pořádná doba a tento návrat je něčím, co buď vykouzlí úsměv na tváři, anebo naopak zklame svojí prázdnotou.
Vládci vesmíru, nebo Strážci galaxie?
Žánrově spadají Vládci vesmíru přesně tam, kde byste je čekali. Jde o vesmírné dobrodružství, které se opírá jak o prvky sci-fi, tak fantasy. Sám o sobě film nevystupuje z komfortní zóny novodobých blockbusterů, a tak nepřináší nic, čím by se vyloženě odlišil od klasického mainstreamu. V tomto filmu dostanete jak vesmírné honičky a přestřelky, tak i nebezpečné lokace, které ve skutečnosti ale nejsou ani trochu nebezpečné. Napříč celou dlouhou stopáží si ale mohou mnout ruce milovníci akce.
Jsou to právě bojové sekvence, které Vládci vesmíru zvládají dobře. Tento fakt však z velké části těží z druhého velmi povedeného aspektu, kterým je design postav. Temnější záporné postavy mají hodně zubů, hodně rohů, hodně zbraní a působí různorodě (až na pěšáky zbytečně pobíhající kolem). To stejné platí o hrdinech, které film prezentuje na straně dobra. Jejich odlišnost a různé schopnosti dělají z většiny akčních sekvencí zajímavější momenty.
Mimo povedené vizuální zpracování ale Vládci vesmíru nepřináší nic extra unikátního. Celkovou prezentací a příběhem lze film jednoduše přirovnat například ke Strážcům Galaxie. Jde totiž o vesmírné dobrodružství, během kterého musí hlavní postavy chránit mocný předmět (Meč moci vs. Kámen moci (nekonečna)) před čistě zlým padouchem, posedlým destrukcí a mocí, kterého nelze změnit na dobrou stranu (Skeletor vs. Ronan). Snímek naráží také samotným dějem, který má tendenci se opakovat. Udržet si onen meč se několikrát nepovede a znovu povede, což vytváří repetitivní segmenty, ve kterých se opakuje ten samý scénář.
Zdroj: Falcon
Ty máš snad místo mozku biceps
Přesně takto zní jedna „vtipná“ hláška z filmu. Vládci vesmíru nabízí nekonečno možnosti, jak si udělat srandu ze sebe sama. Lehce hloupý Adam (He-Man) žije po vyhnání z Eternie na planetě Zemi, kde jeho původu nikdo nevěří. Jeho sebevědomí je nejnižší, co kdy bylo, a jeho jediná šance, jak se dostat zpět domů, je najít Meč moci. První třetina filmu se zabývá přesně tímto vysvětlením, které není složité na převyprávění, a i přesto si uvedení do tohoto magického světa ukrojilo značnou část stopáže.
Adam není unikátní jen tím, že je z něj šampion Grayskullu, ale i tím, že všichni v jeho okolí přizpůsobují svoji inteligenci té jeho. Kvůli tomu je pak valná většina postav zcela nekompetentních k dělání absolutně čehokoli. Ať už jde o jeho spojenkyni Teelu (Camila Mendes) s otcem Dunkenem (Idris Elba), nebo o komického Skeletora (Jared Leto), všichni se chovají hloupě. Jedinou lehkou výjimkou je právě zlosyn Skeletor, který má jako jediný jasnou vizi a koule na to si za tím jít. Přestože většina jeho prostoru je okamžitě doprovázena nevtipným, bezvýznamným humorem, jeho prezence je v rámci příběhu funkční.
To stejné se dá říct o Adamovi, kterého ztvárnil Nicholas Galitzine. Ten se nedávno objevil po boku Hugha Jackmana ve zvířecí komedii Béé team na stopě. Vládci vesmíru mu jistojistě sedli o něco více, neboť zvládá roli nevinného a starostlivého ňoumy úctyhodně. V případě, že se filmu podaří na sebe vydělat, je zde velká šance, že dostaneme jeho přímé pokračování. Potitulková scéna totiž napovídá, že bychom se do tohoto světa mohli ještě minimálně jednou vrátit.
Zdroj: Falcon
Barevná prázdnota
Když už zde padlo přirovnání ke snímku Strážci galaxie, je potřeba ho dotáhnout do konce. Tím rozdílem, který táhne Vládce vesmíru dolů, jsou postavy a jejich vztahy. Tam, kde James Gunn dokázal vykřesat naprosto skvělé chemie a vazby, se režisér Travis Knight pouze plácá na stejném místě. He-Man a jeho vztah k rodičům není relevantní a pouhých pět minut na začátku a pět minut na konci neudělá funkční rodinný vztah.
O něco lépe je na tom Teela a Dunken, jejichž vztah dostává trochu více prostoru, ale ultimátně se za celý film nikam nepohne. Koneckonců většina dialogů je pouze suché vtipkování a urážení, takže prostor pro reálný posun vztahů nehrozí. O to víc to mrzí, když postav je zde dostatek a prostor pro ně je tu také. Důkazem buď malé cameo herce Dolpha Lundgrena, který ztvárnil He-Mana ve verzi z roku 1987.
To je bohužel důvodem, proč je přestřelená stopáž dvou a půl hodin neodpovídající obsahu. Film nenabídne zajímavé myšlenky, protože zde nejsou žádné odbočky. Cíl je známý od samotného začátku a prostor pro scény, které by mohly mít reálný dopad na hlavní postavy, za celou dobu nepřichází. Vládci vesmíru pak ve finále působí pouze jako barevné, byť na venek zábavné dobrodružství, které ale nemá dostatečnou hloubku a potřebné srdíčko.
Vládci vesmíru nabízejí dlouhé a vizuálně lákavé dobrodružství napříč vesmírem. He-Man je dobře zahraný, byť jeho nakažlivý humor dělá z většiny postav hloupé karikatury. Záporáci i klaďasové mají unikátní design, který by mohl tvořit silné kontrasty, ale vývoj jednotlivých postav je zcela upozaděn zlehčováním a zesměšňováním všeho kolem.
