Že už vás nudí simulátory běžného života? Že byste nejradši zmizeli v národním parku a nechali lidstvo za sebou? Nebo vám v životě prostě jen chybí roztomilý prvek? Pokud souhlasně pokyvujete alespoň na jednu z těchto otázek, herní svět vám nabízí řešení: a tím je titul Adorable Adventures!
Boris už to nějak vymyslí…
Celá tato adventura od vývojářů ve Wild Sheep Studio se příběhem točí kolem malého selátka prasete divokého, které se ztratilo v přírodní rezervaci. Při útěku z části přírodního parku, jež zasáhl požár, se maličký Boris ocitl na dosud neznámém místě, bez maminky i sourozenců. Je to však po čertech mazaný divočák, co si s novou situací hravě poradí. Tedy, jak moc hravě, to už je na vás.
Vaším úkolem je nejprve nalézt maminku. Avšak situace se brzy změní – matka selátek je uvězněna v jakési kůlně, ze které ji může Boris osvobodit jedině tak, že mu pomůžou jeho sourozenci. Jenže kde jsou oni?
Začíná tak výprava za nalezením všech šesti sourozenců, přičemž jediným vodítkem je jejich pach. Snadné, říkáte si? Možná pro dospělého divočáka, avšak Boris toho o okolním světě zatím moc neví. A tak kdykoli se objeví dosud nepoznaný pach, přebije rychle stopu vašeho sourozence. Nezbývá, než se se světem začít seznamovat, očuchat vše, co můžete, a zkoumat okolí zrakem jestřába, nakolik je to v prasečím tělíčku možné.
Zdroj: Gaming Professors
Svět zvířat s lidským otiskem
Je potřeba si říct, že pokud se chcete vyhnout jemnému environmentálnímu podtónu, tento simulátor pro vás možná není. Pokud si však myslíte, že budete interagovat s lidmi a všude uvidíte zničenou přírodu, jste na omylu.
Přírodní rezervace není plně dotčena. Nabízí se vám tak úžasná scenérie lesů, vysokých skalisek, vodopádů, lučin, jeskyň a tak dále – to bychom tu byli ještě dlouho. Avšak jedná se o místo, kam mohou turisté. Občas se tak Boris potká se starou plechovkou, rozbitou hračkou, lavičkami nebo odpadkovými koši. Když se s titulem chcete hodně vyžít, můžete takové předměty odnést do koše – za to je pochvala! – nebo je třeba užít pro sebe.
Na druhou stranu vás ale nečeká jen to pěkné. Jak už jsem naznačila, část parku podlehla lesnímu požáru. Co ho způsobilo, Adorable Adventures neodhaluje, ale i když jsou lesní požáry někdy přirozenou událostí, v turistické oblasti to působí jako nevyřčené varování před nedbalostí i změnou klimatu. Pohled na spáleniště, kde tu a tam ještě plápolá oheň, opravdu není veselý. O to víc, že se Boris i jeho sourozenci občas o oheň mohou popálit, byť vám hra nestrhne žádný život. A taky že vlastně celá Borisova situace pramení z toho, že kvůli ohni musel opustit domov.
Zdroj: Gaming Professors
Strážce parku, který boří čtvrtou stěnu
Boris ani ostatní zvířata samozřejmě nemluví. Hra je z hlediska zvířecího simulátoru poměrně realistická. Sice se tu klade důraz na rodinnou vazbu, která je u různých zvířat jinak silná, ale nenajdeme zde vcelku nic, čemu bychom nebyli schopni uvěřit. Snad jen to, že ač jsou všechna selátka stejně velká, Boris si příliš nepamatuje jednu ze svých sester (a stejně ji najde, zajímavé), za to si dobře pamatuje bratra–jedlíka. Z hlediska hratelnosti jsou pak zvířata samozřejmě dostatečně chytrá, aby mohla využít různých předmětů, ale to už k tomu patří.
Narativní prvek tak musí být obstarán jinak. Příběh je zčásti vyprávěn obrazem, malými vedlejšími úkoly, ale hlavně strážcem parku, Maxem. Tato adventura je totiž zarámována jako taková pohádka, kterou strážce vypráví hráči (trochu jako dítěti), o divočákovi Borisovi. Strážce tak boří čtvrtou stěnu, přidává komentáře (ne však příliš často, atmosféru nenarušuje) a poradí, nebo spíše vysvětlí, jak bude hra vypadat a probíhat. Seznámí vás i s postavami, když vám říká, co si Boris myslí a pamatuje.
Jako skvělá vsuvka působí jak jeho pochvaly za splněné úkoly a interakci s prostředím, tak jeho vtipy o různých místech, která navštívíte. Komunikuje s vámi přitom jako s hráčem, ale zároveň i s Borisem. Když naleznete jeho chatu, říká vám: „Tak, tahle chata je moje. Moc pěkná, že? Borisi, žádné vylomeniny!“ To je místy trochu v rozporu s rámcem „vyprávění příběhu“, protože to naznačuje, že se vše už odehrálo, ale strážce většinou mluví, jako kdyby události teprve sledoval. Nicméně to příběh příjemně odlehčuje a místo nervydrásajícího osamocení v neznámém prostředí to vytváří jakýsi pocit nadšeného objevování.
Zdroj: Gaming Professors
Ségra, brácha, máma a – houba!
Takhle nějak vypadá reálný gameplay. Ucítíte pach maminky či sourozence, běžíte, následujete ho – a najednou stylizované žluté nebo růžové puntíky pohybující se po obrazovce ve směru pachu vystřídají ty bílé. Označují tedy něco, co jste ještě ani jednou neočmuchali. A občas se objeví jiná barva něčeho, co už jste sice očmuchali, ale nemůžete to ignorovat.
Abyste mohli efektivně využívat pachometr a hledat, co je zrovna třeba, musíte se naučit jednotlivé pachy ignorovat, jenže prve je potřebujete s jistotou rozpoznat. V překladu to znamená, že každý předmět (občas zvíře) má specifický počet, který ukazuje, kolikrát jej musíte „rozeznat“ (pokaždé na jiném exempláři), abyste pach zaprvé mohli ignorovat a zadruhé při dosažení vyššího počtu dostali odměnu za splnění úkolu. Když dosáhnete minimálního počtu, jednoduše v nastavení pachometru vyhledáte danou věc, kterou si nepřejete čumákem už více registrovat.
Jenže i když je hra vlastně hlavně o průzkumu světa z pohledu zvířete a o moc víc vám ani neslibuje, občas je to opravdu otravné. Nejhorší pro mě bylo zjištění, že v určitém úseku mě pachometr vede k sourozenci, na stejném místě je pach vždy přebit, ale to něco, co Boris ucítí, je v oblasti, kam nemám přístup. Strávila jsem tak alespoň dvacet minut tím, že jsem chodila kolem dokola, přesvědčena, že najdu jinou cestu.
Kde byl problém? V tom, že jsem nevyzvedla pátého sourozence. Abyste se dostali na určité lokace, potřebujete, aby vás byl minimální počet na rozbití překážky. No a tahle překážka nás chtěla šest. Jenže moje sestřička spokojeně chrupkala pod stromem, kolem kterého jsem kroužila několikrát a nikdy ji neviděla… Rada: ti čuníci jsou opravdu malí a strašně snadno je přehlédnete.
Prasečí drifting a gamepad
Z hlediska technického považuji Adorable Adventures rovněž za solidní kousek. Doporučuji ho však možná hrát na počítači, pokud vaše užívání gamepadu nemá chirurgickou přesnost nebo zkrátka nemáte tu nejlepší výbavu.
Zdálo by se, že většinu hry budete jenom chodit. To sice můžete, ale nakonec se budete muset podrobit životnímu závodu. V tom zmáčknete – v původním nastavení ovládání poněkud neintuitivní – tlačítko, čímž začnete sprint. Má to háček! Boris v plné rychlosti zatáčí driftem v dost velkém oblouku, často do něčeho narazí, než si toho vůbec všimnete a – alespoň v mém případě – se často stane, že nezatočí vůbec. Ač jsem tento úkol splnila, další nepovinný, který chtěl přesnosti v běhu ještě víc, jsem musela vzdát.
Co se vedlejších úkolů týče, pár jich tu naleznete a většina nebude složitá. Něco působí jako lehká hádanka, něco je o přenosu předmětů z místa na místo a pak… prasátko fotograf. Na některých místech totiž naleznete fotky, které pak můžete reprodukovat foťákem, jenž se nachází poblíž focených míst. Problém je zjevný – Boris si musí vzít foťák na stojanu, najít místo, ze kterého byla původní fotka pořízena, a udělat ji znovu. Tady opět překáží ovládání a snad i hra sama – zarazit stativ na přesné místo dá s gamepadem občas zabrat a systém často uzná za správnou fotografii takovou, která tu původní neviděla ani z rychlíku.
Zdroj: Gaming Professors
Roztomilé dobrodružství bylo dostatečně roztomilé
Tečkou na závěr recenze je grafika. Jakožto hra, kde prim hraje příroda a zvířata, vystupuje Adorable Adventures do popředí už v momentě, kdy ji zapnete. Krásná grafika vás praští do očí (dokonce i na nejnižším grafickém zpracování), všechno září, na Borisovi vidíte krásnou texturu srsti a každé prasátko má mimochodem vlastní zbarvení. Sourozence tak od sebe rozhodně rozeznáte.
Voda a mlha jsou asi nejvýraznějším grafickým prvkem, ale ani jednotlivé rostliny nebo kolem pobíhající zajíci se nenechají zahanbit. Spáleniště perfektně změní barevnou paletu, ale přechody mezi ním a zdravou částí parku působí organicky stejně jako ohraničení mapy.
Tento magický a přitom opravdu realistický vizuál pak podtrhuje příjemná hudba, která se mění podle nálady místa, ale pořád funguje hlavně na pozadí. Prasátka chrochtají, včely bzučí, voda zurčí, no prostě se chápeme.
Výtku však mám k rozsahu mapy. Původně se vám totiž zdá, že budete mít v Adorable Adventures mnohem více k objevování, ale když se lokace spojí, vlastně to působí až moc uzavřeně a jako docela malá rezervace. Hra si nekladla velké ambice z hlediska délky a komplexity příběhu, to je jasné, ale přece bych chtěla podél řeky a vodopádů ještě někam dojít. A potkat více zvířat.
Adorable Adventures je krásnou 3D adventurou, ve které s prasátkem Borisem hledáte svoji rodinu v novém prostředí. Hra klade důraz na propletení zvířecího světa s lidmi, podobu přírodních rezervací a národních parků, ale také na milý až dětský příběh, jehož vypravěčem je jeden ze strážců parku. Titul je obstojný jak po grafické, tak zvukové stránce a problémy technického rázu se dají zanedbat. Celá hra je dle mého názoru vhodná pro velké i malé hráče, kde pomůže i česká lokalizace.
