Sedm smrtelných trnů – až nadejde temnota

Kdysi se v pohádkách vyprávělo o princeznách, které čekaly na záchranu princem, a o královnách, jejichž zlo bylo nakonec potrestáno. Jenže co když se kouzlo rozpadne ještě dříve, než zazní magické šťastně až do smrti? Co když růže nemá jen sametové okvětní lístky, ale především ostré trny zabodávající se hluboko pod kůži? Co když srdce, které by mělo být zdrojem lásky, je zároveň také říší zla? Právě na těchto rozostřených hranicích mezi pohádkou a temnotou stojí příběh knihy Sedm smrtelných trnů od Amber Hamilton. Není to klasická pohádka, ačkoliv si z nich bere to nejznámější, ani čistokrevná romantasy, ale spíše něco mezi tím.

Autor:
Vydavatel:
Distributor:
Původní název:
Doporučený věk:
Žánr:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:

Amber Hamilton
CooBoo
Albatros Media
Seven Deadly Thorns
15+
YA romantasy
Karolina Medková
408
černobílý
brožovaná
březen 2026
978-80-267-4129-9
9788026741299
první

Zdroj: Albatros Media

Jsem temnota

Předaleké království Aragoa se ocitlo v zajetí kletby. Smrtelná mlha obepíná jeho hranice jako neprostupná zeď, která zabíjí vše živé a nutí obyvatele stáhnout se za hradby královského hradu. V tomto stísněném prostoru jsou lidé namačkáni vedle sebe jako zrníčka granátového jablka bez naděje na návrat k původnímu životu. Magie je v této říši zakázaná a čarodějnice, označované jako meigy, jsou loveny a nemilosrdně odsuzovány k smrti. 

Viola Sinclairová je studentka prestižní Vanderberghovy akademie a skrývá právě to, co je v tomto království největším zločinem. Její magie stínů je tajemstvím, které by ji při odhalení mohlo stát život. Přestože touží jen po klidném studiu starobylých jazyků a překládání knih, osud jí tuto jednoduchou existenci nedopřeje. Když její schopnosti odhalí krutá královna, nelze již zastavit sérii nebezpečných událostí. Do hry vstupuje chladný, namyšlený a krutý princ Roze, jehož krása připomíná květinu, po které nese jméno, ale jeho povaha spíše její trny. Právě on se stává vykonavatelem rozsudku a nástrojem, který má zajistit Violinu smrt. Sedm dní, sedm trnů vytetovaných na jeho předloktí a sedm kroků blíže k nevyhnutelnému konci.

Jenže Roze Violu odmítá zabít. Namísto rychlé popravy vzniká křehké spojenectví založené na dohodě, která je stejně nebezpečná jako královnina hrozba. Viola princi pomůže odhalit pravdu o smrti jeho otce, zatímco on jí poskytne ochranu. Aby však zakryli své skutečné úmysly, předstírají zasnoubení, čímž se k sobě dostávají až provokativně blízko. Právě od této chvíle se rozvíjí jádro příběhu, kde se prolíná detektivní zápletka s romantickým napětím a pohádkovými motivy.

Srdce je říší zla

Viola je inteligentní, schopná a odhodlaná dívka, která by měla být zosobněním rozumu a rozvahy, což ji staví do pozice někoho, kdo by se neměl vrhat vstříc očividnému nebezpečí. Přesto se opakovaně ukazuje, že její zbrklost často vítězí nad rozumem. Má sice skvělý mozek, ale její hloupé srdce ji mnohdy vede k rozhodnutím, která mohou působit zbytečně riskantně. Riskuje s odvahou, která hraničí s nerozvážností, a i když z těchto situací vychází zraněná, následky jako by na ni zázračně neměly dlouhodobý dopad.

Princ Roze je naopak postava hodná fascinace. Jeho chlad, odtažitost a krutost nejsou pouhou pózou, ale také ochranným štítem, za kterým se skrývá něco mnohem zranitelnějšího. Tetování růže se sedmi trny je symbolem jeho úkolu i neustálou připomínkou blížící se smrti. Každý ubývající trn odpočítává čas, který mu zbývá, a nutí ho čelit rozhodnutím, která nemají správné řešení. Jeho vnitřní konflikt a postupné odhalování skutečné povahy patří k mým nejoblíbenějším částem knihy. Vedlejší postavy zůstávají spíše v pozadí, ačkoliv některé z nich mají potenciál zaujmout. Jejich role v příběhu je důležitá, ale prostor, který jim autorka věnuje, není dostatečný k tomu, aby si čtenář vytvořil hlubší citové pouto. 

Na knize se mi líbí především způsob, jakým pracuje s pohádkovými prvky. Nejde o klasický retelling, jako je například Spící princ či Hon na krále démonů. Místo toho autorka využívá známé motivy jako stavební kameny, které nenápadně vplétá do vlastního děje: zlou královnu, kouzelné zrcadlo, smrtící kletbu, magii i vykoupení skrze cit v zápletce najdeme, ale nikdy ne v podobě, jakou bychom očekávali. Pohádkovost ovšem není útěchou a královna není jen zápornou postavou, ale také zosobněním moci, přičemž neváhá obětovat doslova vše pro dosažení svého sobeckého cíle.

Kdo je v zemi zdejší mezi námi nejstrašlivější?

Protože jde o romantasy, prostor je dán dynamice mezi Violou a princem. Jejich vztah přitom začíná jako čistokrevná nevraživost, která je postupně nahrazována pochopením, tolerancí a sympatií, jež jiskří napětím i nevyřčenými emocemi, až oba postupně začínají chápat své skutečné pocity. Romantická linka zůstává spíše v rovině náznaků a opatrného sbližování. Přestože se v příběhu objeví také intenzivnější momenty, nejde o nic vyloženě explicitního. Více než o vášeň jde o postupné bourání zdí, které si oba kolem sebe za celý život vystavěli.

Zdroj: Albatros Media

Jedním z nejvýraznějších problémů knihy je silná přítomnost plot armoru, který chrání hlavní hrdinku před důsledky jejích lehkovážných rozhodnutí. Například když je těžce raněná, následky doslova přes noc vyšumí do ztracena. U pár momentů jsem se dokonce musela lehce klepnout do čela, jak nelogicky působí. Podobně je na tom také detektivní zápletka, která se občas motá ve slepých uličkách a ztrácí tah i napětí. Závěr knihy patří k nejdiskutovanějším částem, protože je silně metaforický a ponechává mnoho otázek nezodpovězených: některé dějové linie zůstávají otevřené, osudy vedlejších postav neznáme a samotné vyústění, přestože krásné, může působit nejasně. Protože se jedná o titul, který není součástí žádné série a stojí samostatně jako uzavřený celek, s odpověďmi nepočítejte. 

Sedm smrtelných trnů dokáže zaujmout svou atmosférou i poutavým stylem vyprávění. Jde o čtivý a zajímavý příběh, který funguje jako oddechové čtení s temně pohádkovým nádechem, ale stejně jako růže skrývá pod svou krásou trny, o něž se čtenáři občas popíchají.

A tak Sedm smrtelných trnů nekončí docela tak, jak by si staré pohádky přály. Ne všechny otázky našly svou odpověď a ne všechny rány se zahojily, přesto se příběh v mysli usazuje ještě dlouho po dočtení. V království zahaleném mlhou možná nezvítězilo čisté dobro, ale i v temnotě se občas zableskne křehké světlo, které stojí za to následovat. Kdo ví, možná právě v nevyřčených koncích leží skutečné kouzlo celého vyprávění.