Geralt z Rivie, jedna z nejslavnějších herních postav všech dob, vznikl už v roce 1986, když jej spisovatel Andrzej Sapkowski přihlásil do soutěže v časopise Fantastyka (mimochodem příběhem o Geraltovi a strize. Soutěž nevyhrál, skončil na třetím místě). Od té doby tento hrdina prošel velkým vývojem, a to především ve hrách, z nichž Zaklínač 3: Divoký Hon je stále (a dlouho bude) jednou z nejlepších. Tam už ale je oblíbený hrdina trošku jinou postavou, než byl v knihách – podívejme se na deset rozhodnutí, která by knižní Geralt ve hrách nejspíš nikdy neudělal.
1) Ať by se snažil kdokoliv, Geralt by se nikdy nepřidal k atentátu na Radovida (Witcher III)
Samozřejmě se dá namítnout, že Geralt by vždy zakročil v případě, kdy jsou jeho milovaní v ohrožení. To je určitě pravda – pokud by byla Ciri nebo Yennefer v přímém ohrožení, zaklínač by neváhal a Radovida by na místě popravil. Na druhou stranu, v příběhové lince se jedná o dobrovolný úkol, jemuž předchází hned několik věcí, kterým se Geralt snaží po celou dobu vyhýbat. Tou hlavní je politika. Tu Geralt nesnáší a výsledek atentátu má být autonomní Temerie nebo pokračování války pod vedením Dijkstry. Nehledě tedy na to, že Radovid zadal vědmákovi úkol najít Phillipu Eilhart. Proč by to sakra dělal? Knižní hrdina by se nad takovým úkolem ani nezamyslel. Je tu jediná cesta, jak zapojit zaklínače do atentátu – unést někoho z jeho milovaných –, ale jinak? Není pro něj důvod se do celé věci zapojovat.
2) Nikdy by nenechal Olgierda von Evereca napospas Gaunterovi O´Dimmovi (Witcher III), respektive ve finální fázi by si s ním zasoutěžil v důvtipu
Je pravda, že Olgierd von Everec zadal Geraltovi úkol se zabitím žabího prince a odstartoval tím hromadu událostí, které zaklínače přivedly k dalším a dalším problémům. V závěrečné fázi, ať si my myslíme cokoliv, by si přesto Geralt s Gaunterem O´Dimmem o život Olgierda zasoutěžil, a to z jednoho jediného prostého důvodu. Olgierd je přece prokletý, a co dělá zaklínač? Snímá kletby.
3) Určitě by nikdy nezabil dračici Saskii – Geralt přece vzácná stvoření nikdy nezabíjí, stejně jako nezabíjí tvory, co nejsou hrozbou (Witcher II)
Této jeho vlastnosti jsme si mohli všimnout především v povídce Hranice možností. Tam se zaklínač přidává na hon na draka, který pořádá vládce Caingornu Nedamir. Na výpravu vyráží trpaslíci vedení Yarpenem Zigrinem, rytíř Eyck z Denesle, čaroděj Dorregaray, sekáči z Crinfridu, Yennefer, a ještě potulný rytíř Borch Tři Kavky a jeho společnice Tea a Vea. Expedici se nakonec postaví legendární zlatý drak Villentretenmerth. A co udělal? Přece vůbec nic.
Draci jsou nejvzácnější stvoření a nezabíjí se. Ostatně v Meči osudu zazní: „ ‚Špatný příklad,‘ skočil mu do řeči Geralt. ‚Právě tady stojím mimo ten svůj konflikt. Protože draky, které bezpochyby zařadíš mezi stvoření Chaosu, já nezabíjím.‘ “ (Meč osudu, 2011, s. 12) Co by tedy udělal se Saskií? Vůbec nic, nechal by ji zabodnutou na stromě, a co víc, kdyby mohl, sejme z ní i kouzlo lásky od Philippy Eilhart a Shealy de Tancarville. Pokud by tedy samozřejmě věděl, jak je Saskia prokletá. Tam ale záleží, kterou cestou se Geralt ve druhé hře vydá.
4) Poslechl by Regise a Syanně by se pokusil vše vymluvit (Witcher III)
Syanna si v datadisku Krev a víno moc fanoušků neudělala. Byla zhrzená, prokletá kletbou Černého slunce (pro fajnšmekry Šílenstvím šíleného Etibalda), která jí možná zatemnila úsudek a kvůli níž byla krutá a šílená. Syanna je především neuvěřitelně schopná manipulantka a byla prakticky hlavním záporákem celého datadisku. Všechno to odnesl upír Dettlaff, který vraždil, aby ji zachránil.
Syanna samotná se ale v několika momentech neprojevovala jako zlá. Svou cestu viděla jako mstitelka a dávala to všem jasně najevo. Ostatně v knihách se zaklínač setkal s podobným případem, s Renfri. Nakonec ale chtěla Syanna zabít svou sestru a ve většině případů ji skutečně i zabije. Přijde mi docela jako umění jí to vše vymluvit, nicméně dá se to a hra, kromě smrti Dettlafa, může skončit skoro až happy endem. Ostatně vymluvit jí celou úkladnou vraždu své sestry by se knižní Geralt určitě pokusil.
5) Nikdy by si nenechal zaplatit za to, že by přivedl Ciri k Emhyrovi. Pokud by ji tedy vůbec k Emhyrovi přivedl – kdyby nechtěla, nevezme ji tam (Witcher III)
Bod číslo pět je sporný, nicméně Geralt by pravděpodobně sám od sebe nikdy Ciri za Emhyrem var Emreisem, císařem Nilfgaardu, neodvedl. Samozřejmě díky Emhyrovi dostal tip, že se Ciri vrátila, a vlastně je to i jeho biologická dcera, kterou chce zpět (i když se jí jednou vzdal, že). Nehledě tedy na to, jaké s ní měl původní plány.
Knižní a ostatně i ten herní Geralt vidí Ciri jako svou dceru a má k ní obrovské pouto. Jelikož se zaklínač odmítá plést do politiky a Emhyra nemá v lásce, byl by skutečně nesmysl, aby Ciri za jejím otcem přivedl. Pokud by ona chtěla, což je stále možnost, rozhodně by si za to Geralt nenechal zaplatit.
6) Nezabil by Letha. Nechal by ho žít, stejně jako Gaetana nebo Berengara (Witcher I, II, III) – otázkou je, co by udělal s Karadinem
Zaklínači na stezce by si měli pomáhat, praví jedno staré moudro. Ve hrách těch vědmáků potkáme naštěstí více a můžeme si na ně utvořit svůj vlastní názor. Ostatně zaklínači jsou natolik vzácná „stvoření“, že by se skutečně zabíjet vzájemně neměli. Něco jiného sice tvrdí polský komiks Zdrada, ale to ještě nebyly zaklínačské školy zničené. Geralt se potkává s Lethem, o němž zjišťuje, že byl jeho přítel. Ve třetím díle se setkává s Gaetanem, který zrovna vyvraždil jednu vesnici, a v Zaklínači 1 tu máme ze školy Vlka Berengara.
Ani jednoho by ale knižní Geralt skutečně nezabil. Letho je přítel, kterému pomohl, a on mu laskavost později vrátil. Ke Gaetanovi by měl celou dobu rozhodně pochopení, ostatně Řezník z Blavikenu se mu neříká jen tak, a Gaetan byl bohužel vidláky zrazen. Berengar je takový otazník ve hře, nicméně i on je obětí okolností a knižní zaklínač by to pochopil.
Velká otázka je zde kolem Jad Karadina, zaklínače školy Kočky, který se zřekl stezky. Já osobně (ač nerad) se přikláním k názoru, že jeho by Geralt z Rivie také nakonec nechal i přes nelibost Lamberta žít s tím, že pokud se už neuchýlí k nelegální činnosti, vše hodí za hlavu. V knihách už totiž nechal žít Brehena, známého Kocoura z Iella, a to se mu ani za mák nelíbilo. Viz také jeho slova k Brehenovi: „Zaklínači nebojují se zaklínači, nekříží s nimi meče. Ale jestli se někdy ještě zopakuje to, co se stalo v Iellu, jestli se doslechnu o něčem podobném… učiním výjimku. Najdu tě a zabiju.“ (Bouřková sezóna, 2014, s. 341)
7) Nečekal by, co se stane se Shealou de Tancarville, nejspíš by ji zachránil (Witcher II), v žaláři v Novigradu by jí ale skutečně prokázal milost (Witcher III)
Sheala de Tancarville. ve druhém díle hry brzy nenáviděná, v tom třetím by se nad ní člověk ulitoval. V knihách si k ní člověk nějaký vztah buduje těžko, protože je to ta manipulativní mrcha, kterou známe z prvních částí druhého dílu. Nicméně jestli Geralt něco nesnese, je to pohled na utrpení. V tomto případě by neváhal a v momentě, kdy v Loc Muinne řádí drak a Sheala se snaží uprchnout přes portál a hrozí jí smrt, by ji knižní Geralt zachránil. Ostatně jemu nic špatného neudělala.
Co je poté horší, je vidět umučenou čarodějku ve třetím díle, kde leží naprosto zmrzačená v žaláři bez síly a už jen čeká na smrt. V tuto chvíli by se Geralt slitoval a zabil ji, ze stejného důvodu, jako ji nechal žít. Nesnese, když vidí nějaké velké utrpení.
8) Na Skellige by nikdy nenechal umřít malého Tjalveho kvůli pomstě od zhrzené bylinkářky Jonny (Witcher III)
Jeden z vedlejších úkolů, které by někomu mohly přivést morální dilema, se udál na Skellige. V úkolu Nithing se zaklínač dostává do Rannvaigu, kde je Tjalve, syn Lothara, nemocný a umírá. Geralt zjistí, že je na něj uvalena kletba Nithing, která ho pomalu zabíjí.
Tvůrkyní té kletby je Jonna, bylinkářka, která se chce pomstít za to, že ji Lothar opustil kvůli jiné poté, co se o něj po deset let starala. Rozhodla se mu pomstít tím, že zakleje jeho syna. Podmínka, aby kletbu sejmula, je jasná – Lothar se za ní vrátí. Jenomže to by malý Tjalve i s matkou zůstali na okraji skelligské společnosti.
V možnostech jsou tak dvě volby: nechat dítě přežít, nebo otočit kletbu na Jonnu, dítě přežije a Lothar zůstane u své nové rodiny. Ještě jde tedy zabít Jonnu a zemře malý Tjalve, ale to nepočítám. Knižní Geralt by kletbu prostě sejmul. Jak? Otočil by ji na Jonnu, na tvůrkyni kletby, která chtěla zabít malého Tjalveho. Rychlé a účinné, ostatně když byla zakletá Adda do strigy, zaklínač taky Ostrita s klidným svědomím obětoval.
9) Ačkoliv byl Vincent vlkodlak, Geralt by ho nezabil – pokusil by se ho vyléčit anebo by ho nechal prostě být (Witcher I)
Vlkodlak Vincent je jasným důkazem, že ne každý lykantrop je zlý. Samozřejmě, ve hrách jich pár potkáme, ale ani jeden se k tomuto vlkodlačímu superhrdinovi Wyzimy nepřibližuje. Vincent totiž nezabíjí lidi jen tak, ale pouze zloděje a vrahy. Navíc je myslící bytostí a ty zaklínač nezabíjí, pokud skutečně nevraždí hlava nehlava. Geralt by ho buď nechal být, nebo by na přání Carmen kletbu sejmul. Ostatně nebylo by to poprvé, co by ušetřil vlkodlaka. V knize Bouřková sezóna (ano, i když vyšla několik let po prvním herním dílu) Geralt ušetřil vlkodlaka Ottu Dussarta, kterého, když zjistil, že se nejedná o vražedného maniaka, ale o slušného chlapa, nechal prostě odejít. V knize mu pak tento vlkodlak laskavost i vrací.
10) Vždycky by si vybral Yennefer – ať chceme, nebo ne, vybral by si ji
Nakonec je tu ta nejspornější část. Geralt a Yennefer jsou prostě dvojice, která si je souzena osudem. Jelikož je jedním z hlavních témat otázka, co by udělal KNIŽNÍ Geralt, o této možnosti není pochyb. Samozřejmě je tam to kouzlo s džinem a fakt, že vztah mezi zaklínačem a čarodějkou je velmi otevřený, ale bohužel, oni jsou hlavní knižní romance. Nejen to, od druhého herního dílu Geralt hledá svoji milovanou, aby s ní prostě byl. V Divokém honu je sice možnost dát Yennefer košem poté, co se vám povede zrušit džinovo kouzlo, ale knižní Geralt by to nikdy neudělal, zvlášť když ho seslal. Bohužel ani pro Triss (která je stále lepší než Yenna). Smutně se smiřme s tím, že s ním ona černovlasá čarodějka s fialovýma očima s vůní šeříku a angreštu bude ještě chvilku vydrbávat.
