Nový film 28 let poté: Chrám z kostí pokračuje v příběhu loňského snímku 28 let poté. Jde o přímé pokračování, které zůstává v období 28 let od vypuknutí zombie apokalypsy, jež pohltila celý svět.
Záruka kvality od samého začátku
Předchozí film, jenž s odstupem času nasbíral rozporuplné hodnocení, položil pevné základy. Hodnocení filmových kritiků bylo velmi pozitivní a fanoušci zombie žánru si svoji dávku intenzivního přežívání užili také. Avšak širší publikum neocenilo výsledný produkt do takové míry, aby šlo o letní hit. Díky skromnějšímu rozpočtu se ale i tak film dostal do plusových čísel. Naštěstí se první i druhý díl nové trilogie natáčely dohromady, z čehož plynou menší fixní náklady při natáčení a celkově záruka toho, že se oba filmy dostanou na plátna kin.
Další velkou jistotou je tvůrčí tým, který je zde prakticky od samého začátku. Úplně první film (28 dní poté) režírovall Danny Boyle a o scénář se postaral Alex Garland. Oba zmínění stáli i za loňským startem nové trilogie a budou stát i za jejím završením někdy v příštích letech. Pro změnu 28 let poté: Chrám z kostí sice také napsal Garland, ale o režii se postarala Nia DaCosta, která také stojí za neúspěšnými Marvels. Naštěstí se Boyle neuklidil do pozadí, ale stále v produkčním týmu zůstal jako producent. Pokračování tak pořád zůstává v pevných rukou a směr, kterým se ubírá, nenarušuje individuální vize. Díky tomu mohl tvůrčí tým vytvořit horor s mnoha prvky, které na první pohled nemusí sednout každému.
Zdroj: Sony Pictures
Peklo na Zemi?
Tak, jak byl zakončen předchozí film, začíná rovnou ten další. Mladý Spike se ocitá ve skupině ďáblem posedlého Jimmyho. Tepláková souprava, zlatý kříž na krku a černé zuby. To jsou poznávací znamení jedné z hlavních postav druhého dílu. On a jeho stoupenci (prsty ďáblovy ruky) cestují světem a očišťují lidstvo pomocí svých činů. Sir Lord Jimmy Crystal (Jack O'Connell) je totiž přesvědčen, že jeho otcem je sám Satan. Proto posílá zbloudilé duše do samotného pekla. Tato prezentace a jeho „nadřazenost“ lidské rase skvěle otvírá úvodní akt. Spike se po nedobrovolném vstupním rituálu stává jedním z prstů a vydává se na cestu s ostatními fanatickými satanisty.
Avšak tento krok do jisté míry upozaďuje roli Alfieho Williamse, která po horské dráze všech možných emocí nikam nevede. Je z něj zase jen ustrašené malé dítě, které se bojí zabíjet, téměř nemluví a jen slepě otročí. Na druhou stranu se Jimmy, jehož postava otevřela a uzavřela předchozí příběh, dočkal přímočarého vzestupu v důležitosti celého děje. Paradox nalezení toho pravého otce (Satana) po tom, co ztratil vlastního otce (kněze), dodává jeho přesvědčení komediální prvky. Naštěstí jde o relativně konzistentní pojetí, neboť jako karikaturní záporák byl představen již v loňském roce. Nyní se pouze rozvíjí jeho síla, přesvědčení a ctižádostivost. Povedlo se mu vytvořit si vlastní kult mladých satanistů, kteří bez váhání následují všechny jeho pokyny. Jeho promluvy s Pekelníkem se pravděpodobně stanou další rozdělující věcí, neboť povrchově mohou evokovat trapné situace jednoho velkého lháře. Na druhou stranu jde o vlastní přesvědčení a víru v něco víc.
Zdroj: Sony Pictures
Nakažení na ústupu
Přestože série začínala jako čistokrevný zombie survival, nejnovější přírůstek se značně odlišuje. Jak již bylo řečeno, stále je zde scénář Alexe Garlanda, nicméně jak všichni vědí, jde „pouze“ o prostřední díl trilogie. Kvůli tomu se tak nedá očekávat grandiózní finále, velké rozlučky a tak podobně. Stále jde o komorní, značně osobitou režii, kterou se Nia DaCosta silně liší od Dannyho Boyla. Její vize i nadále pracuje s hororovými prvky a neskutečně brutální surovostí, nicméně celkové pojetí je jiné. Úvodní brutalita jako by byla vystřiženou scénou z prvního filmu, kdy se sedm prstů pod vedením svého pána pouští do práce. Očištění lidských obětí takzvaným sundáním trička (kůže) mrazí a zároveň překvapuje. Odřezávání kůže z vrchní části těla zaživa brousí hrany žánru. Surovost u takto mladých postav podtrhuje nekompromisnost tohoto světa, ve kterém je pro přežití (a vlastní přesvědčení) nutno udělat cokoliv.
Velkou změnou je také přítomnost infikovaných. Ti se objevují jen v momentech, kdy je potřeba předvést něčí sílu nebo když se potřebujeme v příběhu posunout o kousek dál. Hrozba v podobě nezastavitelných mozkožroutů (ano, jedí mozky) není všudypřítomná a důraz se klade spíše na lidské postavy, které zastávají ono potřebné zlo. Mezi tím vším stojí Ralph Fiennes jako Dr. Ian Kelson. Ten si užije přibližně stejně prostoru jako předtím, ale jeho role působí repetitivně. Pálení lidských ostatků a následné očištění lebek dalo vzniknout chrámu, jenž se stal ikonickým monumentem celého příběhu. Avšak tento proces jsme již viděli a Kelsonovo pokračování v jeho poslání tak není ničím novým. Jsou zde náznaky toho, že lidská mysl pod slupkou nakažených by stále mohla být funkční. Díky tomu se představuje pár zajímavých experimentů a nečekaných shledání.
Samson jako hlavní postava?
Jedním z plnohodnotných návratů je alfa nakažený Samson, jehož ztvárnil Chi Lewis-Parry. Nemilosrdný zombie, který nemá problém s lámáním kostí, drcením lebek, či dokonce vytahováním celé hlavy i s páteří, se i zde dočkal několika akčních scén. Paradoxem je, že si pravděpodobně prochází i největším vývojem. Vyrovnává se s těžkou závislostí na morfiu, halucinacemi a bojuje s virusem zastírajícím mysl původního zdravého člověka. Obě jeho polohy se po předchozím nastínění plně prohlubují a prozkoumávají se mnohé možnosti toho, jakým směrem by se lidstvo mohlo vydat. Jelikož má série před sebou nelehký úkol, je potřeba si nechat jen ty postavy, které budou relevantní pro závěr trilogie. Ať už jde o mladého Spika nebo jeho čekajícího otce Jamieho, stále je zde jedno eso, po kterém fanoušci lační asi nejvíce. Tím je Jim, kterého ztvárnil Cillian Murphy před více než dvaceti třemi lety.
Zdroj: Sony Pictures
Budoucí propojení s původním příběhem sice má od studia Sony zelenou, ale než se plně spustí produkce, nějaký ten pátek si ještě počkáme. To není problémem, neboť poslední 2 filmy za poslední 2 roky dokážou rezonovat a těžkými tématy se nešetří. Emoce nejsou tak úderné, jako když šlo o rodičovské pouto Jodie Comer (Isla) a Alfieho Williamse na začátku této trnité cesty. Lehké prvky komedie pak doplní věčnou surovost a potěší slabší povahy, které nechtějí bez přestání sledovat proudy krve.
Osobitý styl vs. mainstreamový standard
28 let poté: Chrám z kostí je do jisté míry stále experimentální film, neboť režisérské pojetí není standardní. Kamerové záběry využívají podlouhlých scén a nepřirozený třas při pohybu do rytmu běžících postav přidává na vcítění se do daných momentů. Barevná paleta si dobře hraje s prvky ohně v druhé polovině filmu a zároveň lidmi neničené prostředí venkova, lesů a luk skvěle sedí do opuštěného světa plného nebezpečí. Tentokrát tvůrčí tým neboural technologické limitace za pomoci soupravy iPhonů pro rychlé a úderné kamerové přechody, ale držel se více při zemi. Osobní vize a styl vyprávění Nii DaCosty tak spolu s explicitní nahotou, animálností a téměř nulovými zábranami křičí do světa jasnou zprávu. Tato série se nebojí využívat svoje silné stránky na maximum.
28 let poté: Chrám z kostí přináší nový vhled do světa infikovaných. Tvůrčí vize režisérky Nii DaCosty se odlišuje od předchozí vize Dannyho Boyla, avšak ne ve špatném slova smyslu. Její vlastní podání prozkoumává nejen satanistické uskupení Jimmyho Crystala, ale také potenciální vztah postav z prvního dílu. Ralph Fiennes a Jack O'Connell si své role užívají, zatímco Alfie Williams je pouze poblíž. Samson se stává plnohodnotnou postavou a není jen krvelačnou mašinou na zabíjení. Audiovizuální stránka stále experimentuje a odlišuje se od mainstreamových projektů, které tak svojí hloubkou strká do kapsy
