Série Century od Emersona Matsuuchiho si od prvního dílu vybudovala pevné místo mezi přístupnými eurohrami pro široké publikum. Po hře Century: Cesta koření, která nabídla elegantní engine-building prostřednictvím jednoduchých karet, přichází Century: Zázraky Východu. Místo karet se tentokrát vydáváme na moře a lodní obchod. Výsledek? Překvapivě odlišný zážitek. Rozhodně nejde jen o povrchní reskin.
Druhý díl lze hrát samostatně, ale zároveň nabízí možnost kombinace s prvním dílem. Obstojí jako samostatná hra? A přináší skutečně nové strategické obzory?
Nové prostředí
Zatímco Cesta koření stavěla na karetním engine-buildingu, Zázraky Východu opouštějí tržiště a vydávají se na oceán plný exotických ostrovů. Herní plán je modulární, složený z hexových dílků, což zajišťuje vysokou variabilitu. Hráči ovládají loď, s níž se pohybují mezi ostrovy, a staví obchodní stanice, právě ty jsou srdcem celé hry. Každá stanice umožní novou obchodní akci a zároveň odemyká bonusy na hráčské desce.
Pohyb po mapě je omezený, jen první krok je zdarma, každý další stojí jednu kostku koření za každou překonanou destičku. Tyto kostky zůstávají na mapě a mohou je později sesbírat ostatní hráči. Vznikají tím jemné interakce, kdy zvažujete nejen svůj vlastní tah, ale i to, co ponecháte protihráčům.
A zde narážím na první zádrhel. Cesta koření mě bavila právě díky jednoduchosti a svižnosti. Zázraky Východu mi naopak přijdou zbytečně, a podle mého názoru i uměle, natahované. Stále máte omezený prostor pro skladování koření, potřebujete konkrétní kombinace pro splnění přístavních destiček (které přinášejí vítězné body), a navíc musíte mít dost koření, které jste ochotni obětovat pro samotný pohyb po mapě. To už je na mě trochu překombinované. Jistě, pokud všichni hráči hrají pomalu a nikam nespěchají, dostanete se téměř kamkoli bez větších nákladů, ale u takového typu hry nechci trávit celé odpoledne.
Stavba stanic
Budování stanic je skvělým prvkem hry. Díky stanicím dochází k postupnému odemykání bonusů, jako je navýšení nákladového prostoru, bezplatný pohyb navíc a další možnosti, které hru posouvají kupředu.
Mapa není jen kulisou, ale skutečně strategickým polem, kde každé rozhodnutí hraje roli. Na druhou stranu, právě modulární mapa může hru i rozbít. Když jsem hrála s kamarádem, vytvořil si náhodou dokonalý engine díky navazujícím ostrovům.
Představte si směnu jednoho hřebíčku za dva čaje, dvou čajů za dva hřebíčky a dvou hřebíčků opět za jeden čaj (který umožňuje zopakovat výše popsanou akci), a navíc k tomu získal jeden závor a jedno chilli. Jeho výhra byla daná výhodným rozložením mapy, což připisuji přílišnému vlivu náhody.
Když se světy spojí
Největší silou série Century je její modularita. Desková hra Century: Zázraky Východu lze zkombinovat s Cestou koření a vzniká tak třetí režim, Od písku k moři. Zde využíváte jak karty z prvního dílu, tak mapu a ostrovy z druhého. Směna koření je bohatší, někdy využijete kartu, jindy ostrov. Oba systémy se překrývají, ale nejsou zahlcující. Naopak, vzniká propracovanější engine-building, kde propojujete prostorovou logiku pohybu s načasováním efektů karet.
Koření s příchutí strategie
Od písku k moři mírně prodlužuje herní dobu a vyžaduje větší soustředění, ale nabízí opravdu výjimečný zážitek. Série Century zde ukazuje, že „více“ neznamená „složitější“, ale „propracovanější“. Kombinace svižnosti prvního dílu a taktického plánování druhého funguje překvapivě hladce.
Mě osobně nejvíc baví právě kombinovaný režim. Cesta koření je výborná vstupní hra, Zázraky Východu přinášejí zajímavý prostorový prvek a Od písku k moři bere to nejlepší z obou. Oceňuji, jak elegantně spolu mechaniky spolupracují. Nic nepůsobí uměle přilepeně. Každé rozhodnutí má váhu a hra si přitom zachovává svižnost. Pokud bych měla doporučit jednu variantu z celé trilogie pro zkušenější hráče, pak právě tuto.
Komu je hra určena
Zázraky Východu perfektně zapadají mezi středně náročné hry. Herní doba je kolem třičtvrtě hodinky a pravidla se dají vysvětlit během pěti až deseti minut. Funguje dobře ve dvou hráčích, ale skutečná interakce nastává při čtyřech, kdy dochází ke častějšímu obsazování ostrovů a sbírání koření po ostatních.
Pokud už vlastníte Cestu koření, Zázraky Východu jsou téměř povinností. Kombinace obou dílů nabízí nový strategický rozměr. Jestliže se sérií teprve začínáte, doporučuji začít prvním dílem, má jednodušší pravidla, kratší herní dobu a méně proměnných. Celá partie se odehrává na stole s kartami, bez mapy a prostorového plánování, což usnadňuje učení i plynulost hry. Každý tah je rychlý a intuitivní: zahrajete kartu, koupíte novou nebo si vezmete karty zpět.
Naopak desková hra Century: Zázraky Východu přidávají prostorový pohyb, omezený dosah akcí, správu zásob a sledování mapy. To přináší hlubší strategii, ale také více přemýšlení, což může méně zkušené hráče odradit. Ačkoliv hra není složitá, její tempo je pomalejší a množství možností může vést k tzv. analýze paralýze.
Century: Zázraky Východu rozšiřuje svět kořeněného obchodování o prostorovou strategii, modulární mapu a budování stanic, čímž přináší osvěžující, ale komplexnější herní zážitek. Ačkoli tempo hry je pomalejší a místy může působit nataženě či příliš závislé na náhodném rozložení mapy, v kombinaci s prvním dílem série vzniká silný a propracovaný hybrid, který potěší zkušenější hráče hledající větší hloubku a variabilitu. Pokud vás láká elegantní propojení jednoduchých mechanismů s důmyslným plánováním v prostoru, Zázraky Východu vám mají rozhodně co nabídnout a v režimu Od písku k moři přinášejí to nejlepší z obou herních světů.
