Česká spisovatelka Tereza Bartošová se ve čtvrtém díle série Kriminálka z Příbrami opět dotýká temných kořenů české poezie, jako to udělala v případě Vodníka, Klekánice i Dceřiny kletby. Až na to, že vůbec. Autorka si totiž jen bere názvy z legendární Kytice a lehce nastiňuje její motivy. V tomto případě přebírá název jedné z nejděsivějších balad K. J. Erbena s příhodným názvem Svatební košile (kdo neviděl mladého Karla Rodena, nechť se stydí). Autorka skrze nakladatelství Motto utkala z baladického hororu o lásce za hrob moderní detektivní případ, který se odehrává na českém venkově. Jak si ve čtvrtém díle Tomáš Vyskočil s Honzou Richterem poradí?
Autor:
Vydavatel:
Distributor:
Série:
Žánr:
Doporučený věk:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Tereza Bartošová
Motto
Albatros Media
Kriminálka z Příbrami
Detektivní
18+
320
černobílý
pevná vazba
duben 2025
978-80-267-2824-5
9788026728245
první
Zdroj: Motto
Začíná to lehce traumaticky
Svatba, mejdan a podivné svatební hry, kde se kují (ano kují, jako kovají) prsteny. Někdo by řekl, že už to, možná, je na svatbě trošku zvláštní, když opomeneme hektolitry alkoholu. Ta nynější se ale pokazila. Zmizení nevěsty během oslav se na první pohled jeví jako klasický případ útěku do doby, než najdou její mrtvolu. Jenže v podání Bartošové začnou mizet hranice mezi běžným vyšetřováním a podivnými okolnostmi. Zůstává jedna mrtvola, jedna pohřešovaná, mlhavé výpovědi svědků a vesnice, která skrývá víc, než se zdá. Poručík Tomáš Vyskočil a jeho parťák Honza Richter čelí nejen lžím, ale také atmosféře, která připomíná přízrak z balady.
Postavy jsou silné ve své civilnosti. Hlavní detektiv Tomáš Vyskočil není superhrdina, ale policista s unavenýma očima a selským rozumem. Jeho kolega Honza Richter je cynik, ale ne bez citů. Jejich dialogy působí přirozeně, a přitom nesou tíhu vyšetřovatelské rutiny. Mají velice dobře vystavenou chemii jako ústřední dvojice, což mě velice zaujalo i pobavilo. Už se nějaký ten pátek znají, přesto působí vcelku uvolněně na to, co se kolem nich děje. Popravdě, díky těmto dvěma se budu Příbrami chvilku vyhýbat. V knize Svatební košile totiž situaci hrozně podcenili a myslím, že mohli spoustě věcí zabránit, kdyby jen byli pozornější.
Postav je v příběhu samozřejmě daleko více. Nebojte se, dám vám velice rychlý brífink prvních třiceti stran knihy. Milan si bere Petru, která má starší sestru Kláru, a protože je to rodinná svatba, tak je tam i Standa, Luboš, Anežka, Tereza, Richard, malá Viktorka, babička… Popravdě, prvních třicet stran bylo neuvěřitelně těžkých, až jsem si začal myslet, že si budu muset vytvořit myšlenkovou mapu nebo rovnou rodokmen. Většinou mi nevadí na sebe nachrlit hromadu postav a klidně ještě s cizojazyčnými jmény, ale tady jsem měl co dělat kvůli českému prostředí, navíc obohaceného o vtípky à la Watson a Sherlock… hrozná klasika. Postavy mě však bavily. Všichni se navíc se situací vypořádávají jinak a detektivové jim nedávají skoro nic zadarmo. Je to vcelku fajn. A to nejlepší? Nějakou chvilku jsem vážně nevěděl, kdo je vrah. Teda v první třetině knihy.
Zdroj: Motto
Svatební košile a uzlíky napětí
Nejvíc z celé knihy vyniká obraz vesnické komunity plné nevyslovených tajemství, pomluv a strachu. Bartošová umí nasvítit i vedlejší postavy tak, že zanechají stopu. Nikdo tu není bez viny. A někdy právě ti, co působí nejtišeji, nesou nejtemnější břímě. V tom se duch Erbenovy balady alespoň trochu probouzí. Popravdě doufám, že neznáte příběh původní Svatební košile, protože jinak vám záhada začne být až příliš brzy jasná, byť ji autorka kamufluje hlava nehlava.
Píše sice střídmě, ale s jistotou. Žádné zbytečné nadstavby, ale velice přímá obraznost. Já jsem se s dílem autorky setkal poprvé, a přišlo mi, že jsem v něm pomalu jako kameraman. Její styl připomíná literárně vytříbenou reportáž – syrovou, ale přesnou. Popisy prostředí nejsou rozvláčné, ale opět výstižně. Žádné „vlály větve v prudkém větru na jabloni uprostřed pole“, ale „stál tam strom“, jestli mi rozumíte. Kniha Svatební košile se díky tomu čte neuvěřitelně hladce, ale v hlavě zůstává drsnost i krása zároveň. Neskutečně mě to bavilo.
Jako čtenář Erbena jsem se těšil i bál, ale Bartošová mě přesvědčila, že balada může žít také v krimi. Ne tím, že by ji přepisovala, ale že ji nechala „dýchat“ mezi řádky. Jak jsem říkal v úvodu, autorka si názvy s Erbenova díla jen bere. Troufnu si však říct, že do současné české prózy je umění zasadit kořeny našich starších balad, především těch o vině a tichu. Autorce se to nadmíru daří. Není to klasická Svatební košile, jakou jsem čekal. Je to, řekněme, sestřenice bratrance z třetího kolene Polednice ve stylu Svatební košile bez Karla Rodena. Je tam ten duch, silný jazyk i napjaté dialogy, a díky tomu, i když se vlastně jedná o detektivku, také ten správně tíživý pocit.
Kroky vedle a ne kupředu
Víte, u detektivních děl pravidelně očekávám rozplétání záhad, a když už se děje něco podobného jako v dnešním recenzovaném díle, snažit se všemu zabránit co nejrychleji. Osobně si myslím, že detektivové situaci vážně nezvládli. Když já jsem si byl vrahem jistý do strany 170, nechápu, co ti dva vymýšleli dalších 120 stran. Chápu, potřebovali , důkazy, ale ptal jsem se na názor svého bráchy coby policisty a i v tomto případě se dá postupovat jinak. To je ale můj skromný názor.
Svatební košile od Terezy Bartošové je důkazem, že Erben nemusí zůstávat v učebnicích. Může se stát základem pro současný příběh, který má napětí, krásu i tíhu. Kniha je detektivka, ale není to jen hra na mrtvého. Je to čtení o vině a mlčení, o ženách, které zmizely, a o mužích, co se vracejí příliš pozdě. Jsem rád, že vznikla, a že se nebojí tmy. Má sice nějaké své mouchy, jako příliš zbytečné protahování děje, zbytečně velké množství vedlejších postav a místy trošku zvláštní humor, ale i tak je to jedna z lepších detektivek, co jsem za poslední dobu držel v ruce. A vážně jsem tam i tu erbenovskou paralelu našel, což jsou též plusové body.
