Hned na začátek je nutno říci, že pokud nemáte rádi korejský pop a idol skupiny, tak u vás tento film pravděpodobně moc nepochodí. Jestliže ale k-pop přímo posloucháte nebo máte alespoň dobrý vztah s popem americkým, dejte snímku K-pop: Lovkyně démonů šanci. Obzvlášť pokud jste fanoušky akční 3D animace od studia Sony, které stojí za prozatím nedokončenou trilogií Paralelních světů se Spider-Manem.
Chytlavá premisa
Děj snímku lehce připomíná např. akční anime Demon Slayer, akorát s děním zasazeným do současnosti. Mystické lovkyně svým kouzelným hlasem udržují po staletí korejským folklórem inspirované démony a jejich krále v šachu a ochraňují svět lidí díky kouzelnému štítu jménem Honmoon. Dnes vystupují jako popové hvězdy, po nocích ovšem vyrážejí lovit démony pasoucí po lidských duších. Hrdinky Rumi, Mira a Zoey, které dychtiví fanoušci znají jako k-popové trio Huntrix, navíc stojí před nelehkým úkolem: musí Honmoon zapečetit nadobro dřív, než jim chlapecká skupina Saja Boys ukradne všechny fanoušky a spolu s nimi i kouzelnou moc udržující Honmoon.
Výchozí námět tedy zní poměrně lákavě. Nápaditou a dynamickou řežbu film kombinuje s popovými písničkami, čímž vytváří vskutku zábavnou podívanou. Bohužel z tohoto kontrastu nevyždímá maximum, a tak plnohodnotných akčních sekvencí není mnoho. Větší důraz je, poměrně pochopitelně, kladen na hudební stránku. A ta se naštěstí opravdu vydařila – jednotlivé skladby jsou chytlavé a působivé, text písní navíc přímo i nepřímo reflektuje děj a vnitřní vývoj postav, přičemž se pracuje i s instrumentálními verzemi písní.
Zdroj: imdb.com
Kvalita animace pak více méně drží krok s kvalitou hudby. Sony nezapře své nedávné stylizační tendence – vzhled postav a jejich design občas připomíná třeba Rodinu na baterky (byť tam byla stylizace obličejů extrémnější), animace využívá měnící se snímkovou frekvenci (klidnější scény tak působí „trhavě“), kamera je při akci výrazně pohyblivější a dojde také na využití 2D prvků pro např. efekty kouře nebo ohně.
Příliš mnoho nebo příliš málo emocí?
V jedné věci však jakási nesourodost mezi animací a ostatními aspekty přeci jen vzniká – v expresivitě emocí. Film K-pop: Lovkyně démonů totiž těží ze záměrně přehnaných grimas, což vede k několika gagům a podvratnému humoru (asi málokdo čeká výraz řvoucího trola na tváři půvabné mladé zpěvačky nebo popcorn místo slz). Zároveň ale doplácí na nedostatek mimiky při jinak emočně vypjatých pěveckých výkonech, kdy hlas k výrazu tváře zkrátka úplně nesedí.
Zdroj: imdb.com
Kromě toho celkové emocionální vyznění filmu působí mělčeji, než by si zasloužilo. Největší vinu nese právě občas přehnaný humor (zejména v první polovině) a obecné přizpůsobení příběhu cílovému publiku. Tím budou spíše mladší diváci, a tak jsou vztahy mezi postavami i myšlenkové poselství redukovány a zjednodušovány. Místo aby je nějak ukazovaly, postavy o osobních proměnách a pocitech hlavně mluví. To je nejvíce patrné u Miry a Zoey, jež celou dobu hrají druhé housle a jejichž charakter zůstal ohlodaný na základní vlastnosti (drsňačka a komické odlehčení).
Přes to všechno ovšem nelze snímku K-pop: Lovkyně démonů upřít zcela upřímnou snahu okouzlit diváky hudbou a vizuálem a zároveň jim předat nějaké hlubší poselství o tom, že nenávist nelze porazit nenávistí a že bychom se měli milovat takoví, jací jsme. V závěru už je škoda jen dvou věcí. Jednak že došlo na poměrně okoukané schéma „lhář odhalen“, což mělo za důsledek mírnou předvídatelnost jistých zvratů, jednak že film skoro vůbec nešel do kin (kromě velmi omezeného uvedení ve vybraných kinech v USA, Kanadě a Spojeném království). Místo toho se ho ujal Netflix možná v obavách z komerčního neúspěchu a závislosti na přidružených trzích – podobný scénář totiž zažil před dvěma lety Paramount coby distributor naprosto peckovního animáku Želvy Ninja: Mutantí chaos. Film se v kinech sotva zaplatil, a tak jej finančně spasil až prodej merche.
K-pop: Lovkyně démonů cílí formou svého příběhu a humorem spíše na mladší diváky, jelikož děj a vývoj postav poněkud zjednodušuje a příběh se místy stává předvídatelným. Na druhou stranu film může zaujmout i starší publikum skrze podařenou moderní a chytlavou hudbu, hravou animaci a dynamické akční scény.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Jiří Kašpárek.
