Letní prázdniny jsou nenávratně pryč a s nimi i doba dovolených a dětských táborů. Pokud se Vám stýská, máme pro vás jedinečnou nabídku. Vžijte se na jeden den do vedoucích na dětském táboře v Hackett‘s Quarry.
Pro letošní rok se podařilo místa obsadit skupinkou různorodých zájemců na prahu dospělosti. Je pravda, že dva z uchazečů se bez omluvy nedostavili, ale tak už to u teenagerů bývá. Nicméně celý tábor zdárně dospěl ke svému konci i bez jejich přítomnosti. Teď tu máme poslední den. Autobus plný rozjásaných dětí opouští brány areálu, kde zůstávají jen majitel – pan Hackett, a vedoucí. Zbývá naskládat poslední věci do auta a odjedou také.
Na autě, kterým mají vedoucí odjet, se ale vyskytla závada. Co se dá dělat, budou tu muset strávit ještě jednu noc. Koneckonců, užít si noc s partou přátel uprostřed krásné přírody daleko od civilizace zní přece fajn. Tak proč je z toho pan Hackett tak neklidný? Proč vedoucí instruuje, aby se zamknuli v hlavní budově a za žádných okolností ji neopouštěli? A proč odsud bleskově ujíždí ve svém jeepu? Patrně jen krize středního věku. Kolují tu sice historky o babizně z Hackettova lomu, bloumající po lesích, ale to jsou určitě jen takové ty táborákové historky, kterými se straší malé děti. Co špatného by se tak mohlo stát?
Inu, je toho hodně. A vaším úkolem bude, aby se partička devíti teenagerů ve zdraví dožila rána. Že vám to něco připomíná? Správně. The Quarry by mohlo být považováno za pokračování hry Until Dawn. Máme tu jiné prostředí, nové protagonisty a samostatný příběh, všechno zbylé ale zůstává. Ostatně za oběma hrami stojí studio Supermasive Games, které se na takové hry specializuje.
S partou přátel jde vše líp
Ačkoliv se příběh odehrává v současnosti, dýchá z něj atmosféra 80kových a 90kových hororů. Co mě potěšilo hned na úvod, je složení skupinky vedoucích. Citlivější povahy sice mohou vykřikovat slova jako „woke“ a „LGBT“, neboť i tyto komunity jsou zde zastoupeny, ale při hraní na mě nepůsobilo, že by to bylo nějakým způsobem tlačeno na sílu. Máme tu hláškujícího vtipálka, stydlivou dobračku, mlčenlivého intoše, princezničku plesu a další podobné archetypy. Během hraní se ale ukáže, že vše není takové, jak se na první pohled zdá a k většině postav jsem si během chvilky vytvořil pozitivní vztah. O to víc mě pak zamrzelo, když mi některá z nich zemřela.
The Quarry se řadí do žánru filmových her. Hratelnostně se skládá z rozhodování, Quick Time Eventů a průzkumu prostředí. Občas se během hraní budete muset i ukrýt před nebezpečím, s čímž souvisí mechanika zadržování dechu, kdy musíte držet stisknuté tlačítko, dokud hrozba nezmizí. Většinou v těchto situacích není co pokazit a mnohem napínavější mi přišel systém použitý v Until Dawn, kdy hráč na chvíli nesměl vůbec pohnout dualshockem. Na pár místech si budete moci i zastřílet, ale to je tak vše.
Během hraní se vám postavy postupně střídají pod rukama a tím, jaká činíte rozhodnutí či jak úspěšně zvládáte QTE, ovlivňujete jejich šance na přežití. Pokud jde o rozhodování, tady vám nikdo nepomůže a volba, která se ze začátku zdá jako správná, může mít fatální následky.
Co se QTE týče, můžete si nastavit obtížnost dle vlastních schopností. QTE ovládáte pouze analogovou páčkou či směrovými šipkami, takže by s nimi neměli mít problém ani začátečníci. Na druhou stranu pro zkušené hráče nepředstavují takovou výzvu a snižují napětí ze hry. Osobně doporučuji využívání šipek, neboť hra může mít problém s přesným zaznamenáním pohybu skrze analogovou páčku. QTE je možné také úplně vypnout a být pouze v roli diváka, který činí rozhodnutí.
Na pomezí filmu a hry
Ostatně pocit ze sledování filmu Vás neopustí po velkou část hry, neboť The Quarry nabízí vše, bez čeho se žádný béčkový horor neobejde. Máme tu příběh, jehož zápletka sama o sobě sice není nijak převratná, po úvodní kapitole se ale děj naplno rozjede a už vás nepustí. Bude vás udržovat v neustálém napětí, bez zbytečných hluchých míst a jeho vývoj dokáže nejednou překvapit.
Na perfektní úrovni jsou herecké výkony hlavních i vedlejších postav. Od dobře napsaných dialogů, které vás jednou rozesmějí, jindy rozesmutní, po animace obličejů, díky nimž jsou patrné prožívané emoce i hrůza v očích hlavních aktérů. U jedné z postav mi grimasy přišly až přehnané, možná to ale bylo dáno tím, že šlo o influencerku předvádějící se do kamery pro své followery.
Zatímco skupinka vedoucích je složena spíše z méně známých tváří, ve vedlejší rolích se předvedou Ted Raimi (Joxer ze seriálu Xena), David Arquette (Dewey ze série Vřískot), Lance Henriksen (Carl ze hry Detroit: Become Human) a Lin Shaye (Elise ze série Insidious).
Mějte oči na stopkách
Detailně je zpracované i prostředí, v němž se hra odehrává a snad až s výjimkou cákající vody, která mi ve většině moderních her přišla zpracovaná lépe, nemám v tomto ohledu co vytknout. Při startu kapitoly chvíli trvá, než se synchronizuje obraz se zvukem, ale jinak vše běží plynule bez jakýchkoliv záseků nebo propadávání skrze objekty.
Aby autoři pocit filmovosti ještě umocnili, přidali do hry na hodní i dolní okraj obrazovky černé pruhy. Proti tomu bych nic neměl, kdyby se tato možnost dala vypnout jako například v druhém The Evil Within. Bohužel tomu tak ale není a pruhy jsou ve chvílích, kdy prozkoumáváte okolí a potřebujete mít co největší rozhled, vyloženě na obtíž. Mít oči na stopkách se přitom vyplatí, neboť během hraní sbíráte tarotové karty, z nichž vám na konci každé kapitoly může vědma vyvěštit, jaký osud by vás mohl potkat.
Co zamrzí asi nejvíce, to je absence českých titulků. Pokud neovládáte angličtinu na dostatečné úrovni, nejenže přijdete o spoustu narážek a špičkování mezi vedoucími, v klíčových chvílích ale může dojít k tomu, že nebudete vědět, mezi čím se vlastně máte rozhodnout.
Pokud už vám některá z postav umře, je tu možnost vrátit se zpátky v čase do chvíle, kdy šlo její smrti ještě zabránit, což může ale být klidně i několik kapitol nazpět. Tato možnost se vám odemkne po prvním dohrání a využít ji lze během jednoho průchodu maximálně třikrát. Užijete si ji navíc jen v sólo režimu.
Pro sólisty, parťáky i diváky
Celou hru můžete projít sami, anebo v gaučovém multiplayeru s dalšími přáteli. Na začátku hry si každý zvolí jednu nebo více postav, které bude ovládat, a pak už si jen během hraní předáváte dualshock podle toho, na kterého z hrdinů přijde řada.
A pokud jste už hru několikrát dohráli a stále se Vám nepodařilo dosáhnout zdárného konce, je tu možnost „Movie Night“, při které před startem nastavíte vlastnosti postav, případně jestli mají všechny přežít, nebo zemřít a pak už jen sledujete, jak to vše dopadne. Hru lze hrát i v online režimu, kdy hostitel ovládá všechny postavy a ostatní připojení hráči hlasují při rozhodování pro nabízené možnosti.
Podobně jako jsem si před lety oblíbil původní Until Dawn, pohltilo mě i novější The Quarry. Pokud máte rádi příběhové hry a k tomu se rádi bojíte, není nad čím váhat. Na hře by se daly najít ještě nějaké chybky – kamera v interiéru umí potrápit, některé rozhodnutí a QTE jsou jen na oko a na to, jak se vztahy mezi aktéry proplétají, bychom si na závěr zasloužili více než jen informaci o tom, jestli postava přežila, nebo ne. To ale nic nemění na faktu, že mi hra poskytla zábavu a napětí na několik večerů a zprostředkovala emoce, které ve mně rezonovaly ještě dlouho po dohrání.
