Jsou videohry, které na vás zaútočí explozemi efektů a rychlým tempem, a pak jsou videohry, které ztiší svět a nechají zaznít něco hlubšího. Emoce. Koira, debutové dílo francouzského týmu ze Studio Tolima, patří do té druhé skupiny. Místo shonu a soupeření vás čeká krátká, leč intenzivní pouť za přátelstvím a ochranou toho, co je vašemu srdci nejdražší. Osobně mám slabost pro tituly jako Gris, Journey nebo Planet of Lana, protože všechny spojuje schopnost vyprávět beze slov. Koira tuto cestu nejenže následuje, ale také obohacuje o svůj vlastní jazyk v hudebních tónech.
Okouzlení na první pohled
Už od prvních vteřin je zřejmé, že Koira není klasickou hrou. Vizuál připomíná oživlé stránky ilustrované knížky pro děti s měkkými liniemi a pastelovými tóny. Ať už hrajete na schovávanou v houštinách, stavíte sněhuláka, pozorujete plující oblaka nebo procházíte malebnou krajinou, často neodoláte touze zastavit se a jen zírat. Ale nenechte se zmást. Kde je světlo, je také temnota.
Atmosféra titulu stojí na kontrastu mezi harmonickou přírodou a hravými chvílemi oproti krutým stínům lovců, kteří narušují klid lesa. Občas se musíte schovat v křoví a nechat hrozbu přejít kolem, jindy před ní stěží uprchnete, což působí spíše symbolicky než dramaticky, ale to okolnosti nezlehčuje. Klid a radost je vždy nutné chránit, protože zlo může číhat i tam, kde byste ho nečekali. Všechny postavy, od ústředních hrdinů až po drobné lesní tvory, vyvolávání silnou vlnu emocí. V titulu není třeba dialogů ani složitých gest, aby se vám srdce sevřelo nebo rozzářilo. Stačí jeden smutný pohled do vytřeštěných očí a hned víte, která bije.
Hudba jako vypravěč
Koira nevypráví nikterak složitý příběh. Bere vás na záchrannou výpravu, během níž se snažíte ochránit psího společníka, potažmo také další obyvatele lesa, před lovci. To všechno děláte ve snaze najít bezpečný domov a žít spolu šťastně až do smrti. Zápletka není o hrdinském spasení světa, ale o jednom maličkém životě, pro který stojí za to bojovat… třeba i s bandou pytláků. Největší radost přináší už jen obyčejná přítomnost psího parťáka. Každá interakce s ním vám pozvolna pomáhá budovat silné pouto. Když aportuje, běhá kolem, krmí se, hrabe díru v zemi nebo občas neposedně zavrtí ocasem, nejde si zkrátka neužít společně strávené chvíle.
Mnoho scén se přitom točí kolem hudby. Lesní tvorové spolu komunikují skrze melodické tóny. Občasné puzzly vyžadují posbírat správné noty, čímž se ocitnete uprostřed miniaturních koncertních seancí. Pokud hledáte komplexní mechaniky, možná budete zklamáni. Koira je v jádru jednoduchá adventura, jejíž hratelnost se skládá z přebíhání z jedné lokace do druhé s krátkými minihrami. V tomto směru nejde o nic převratného a více než logickou výzvu dostanete jemnou interaktivní meditaci. To, že je hra z hlediska mechanik, řekněme, plochá, paradoxně funguje ve prospěch atmosféry, ovšem i tak můžete v hratelnosti postrádat větší hloubku.
Prakticky celý zvukový design stojí na jedné skladbě, která se variuje, zjemňuje a znovu přehrává v různých obměnách. Harmonické tóny se linou celou hrou a po čase se zdá, že posloucháte stále totéž. Zvukové efekty doplňují poetiku, kdy má každá interakce s prostředím svůj hudební otisk. To, co by v jiné hře bylo „jen“ zvukovým doprovodem, se zde stává důležitou součástí vyprávění.
Temné mraky na jinak modrém nebi
Přestože titul Koira působí jako malý klenot, má své nedokonalosti. Mechanika schovávání se v křoví je někdy nevyzpytatelná a občas stačí, aby vám čouhala půlka hlavy, a jste ihned odhaleni. Jindy jste daleko více na očích, a přesto si vás nikdo nevšimne. Ačkoliv jsou hádanky kreativní a krásně zapadají do hudebního rámce hry, nevyžadují žádnou skutečnou logiku. Většina hráčů jimi projde bez zaváhání, protože jejich náplň je obecně velmi přímočará. Někomu může vadit i to, že hudební paleta hry je založena na jedné skladbě. Variace fungují a melodie je nádherná, i tak dříve či později začne působit monotónně.
Nevytěžený potenciál vnímám v interakci se psíkem. Můžete ho pohladit, hodit mu klacík, nasadit klobouček, nakrmit ho nebo mu dát povel, aby vykopal díru, ale to je asi tak vše. Možnost naučit psíka pár jednoduchých příkazů jako štěkni, hledej, zůstaň a několik dalších, by přidala vrstvu mírného taktického uvažování, která by se mohla hodit například k odvedení pozornosti. Čtyřnohý kamarád tak zůstává spíše roztomilým společníkem než skutečným herním parťákem.
Koira je hrou, kterou zvládnete projít za jedno odpoledne přibližně během tří hodin. Není to epická sága, ale krátký příběh, který se vás dotkne svou jednoduchostí. Ti, kteří rádi loví achievementy, budou navíc potěšeni, že stoprocentní průchod zvládnou na jeden zátah s možností přehrát si konkrétní části znovu. Ve výsledku je Koira spíše takové interaktivní setkání než tradiční logická adventura, ale rozhodně stojí za to.
Koira je malá interaktivní báseň o přátelství, která se více než herním výkonem zapíše do paměti svou něhou a vizuální poetikou. Neuchvátí technickými vychytávkami ani složitou strukturou. Místo toho vás vezme na dobrodružnou cestu, která se blíží opojné meditaci. Kreslený vizuál, jemná hudba a čisté emoce se spojují v harmonický celek, který připomíná více listování dětskou knížkou než hraní videohry.
