Nikdy mě nepřestanou bavit videohry, které se vám nenápadně dostanou pod kůži. Titul Keeper přesně takový je a vývojáři ze studia Double Fine Productions do něj vložili srdce i duši. Toto poetické putování o světle a tmě, o proměně a znovuzrození a také o přátelství, které překonává i samu podstatu existence, sice neřekne jediné slovo, přesto vám toho sdělí více než většina příběhů plných dialogů.
Na konci bylo světlo…
Příběh hry Keeper začíná tam, kde většina končí… v tichu, v zapomnění a v prachu minulosti. Na opuštěném ostrově uprostřed dávno ztraceného moře stojí osamělý maják. Jednoho dne se v něm však zrodí jiskra života. Jeho kamenné tělo se pohne a začne se pohybovat vpřed. Není řečeno proč ani kam. V dálce pod horským vrcholem se ovšem skrývá něco, co ho volá.
Na ostrově jakási hnilobná nákaza prorostla zemí a zničila vše, čeho se dotkla. Život mizí, barvy blednou a svět se pomalu dusí pod nánosem jedem prosycených kořenů. Jedinou jiskrou naděje je světlo majáku, které dokáže temnotu rozehnat. A tak se vydáváte na cestu do středu ostrova za vzdáleným vrcholem, který je možná odpovědí a možná úplným koncem. To zjistíte, až tam dorazíte.
Maják není osamělý poutník. Doprovází ho ptačí parťák Twig, který je zároveň průvodcem, společníkem i pomocníkem. Dvojice, která na první pohled nedává smysl, se brzy stane neoddělitelnou a v tichu jejich pouta se skrývá více emocí než v kdejakém milostném vyznání.
Síla beze slov
Keeper je hra, která vypráví příběh beze slov. Vše, co se děje, musíte cítit, pochopit a domyslet. Komunikace se odehrává pohybem a zvukem, přičemž ticho nepředstavuje prázdnotu, ale univerzální jazyk. Co vlastně maják hledá? Spásu světa, nebo jen smysl své existence? Stejně jako v legendární hře Journey si každý hráč vytváří svůj vlastní výklad. Keeper není o tom, že by vám vysvětlil, co vidíte. Hra vás nechá hledat vlastní odpovědi. Můžete ji chápat jako alegorii života, jako metaforu pro vyhoření a znovuzrození nebo prostě jako poetickou pohádku o světle, které odmítá zhasnout. Právě tato mnohoznačnost a otevřenost dělá z titulu něco výjimečného. Hráč se stává pozorovatelem i účastníkem, který postupně chápe, že světlo majáku není jen paprskem naděje.
Keeper není hrou o reflexech, soubojích ani složitých systémech, ale o rytmu, objevování a vnímání prostoru. Hlavní mechanikou je samotné světlo majáku. Dokážete jím odhánět temnotu, aktivovat mechanismy nebo odkrývat cesty. Světlo je nástrojem života. Mrtvý svět pod ním ožívá, rostliny se probouzejí a barvy se vrací tam, kde se rozprostírají stíny.
Druhou klíčovou součástí je váš ptačí společník Twig. Můžete ho vyslat, aby odklidil překážku, donesl předmět nebo aktivoval vzdálený mechanismus. Ve chvílích, kdy byste jinak zůstali bezradní, právě on otevírá nové možnosti. Tuto geniálně jednoduchou souhru dvou postav nedokáže nic zastavit.
Krása v srdci zhouby
Každá z mnoha úrovní přináší novou mechaniku, která se později neopakuje. V jedné části vás například obalí růžová nadýchaná hmota podobná cukrové vatě, která maják nadnáší a kamenná stavba tak může skákat. V jiné lokaci manipulujete s časem, čímž měníte nejen prostředí, ale také Twiga na vejce nebo ducha, čehož využijete při otevírání jinak uzamčených cest. Tyto momenty vás pokaždé znovu překvapí a vy se budete těšit, s čím novým se vývojáři vytasí v další oblasti. S tím také přímo souvisí logické puzzly, které jsou promyšlené, ale přístupné. Nejde o to, abyste dlouze tápali, ale spíše dodrželi správný postup. Každá hádanka působí jako přirozená součást prostředí, ne jako umělá překážka.
Keeper jednoznačně exceluje v prezentaci svého světa. Každý kout i každý detail působí, jako by byl vytesán rukou umělce coby stylizovaná surrealistická malba. Ostrov se proměňuje s každým krokem z hnilobné pustiny prorostlé temnými kořeny na kouzelný prostor plný zářivých barev a organických tvarů. Každý biom má vlastní identitu. Můžete se ocitnout ve snovém lese, v temné jeskyni, na vratkém útesu či v tajemném chrámu. Vizuální stránka je skutečnou pastvou pro oči. Někdy budete mít chuť jen stát a dívat se, jak se svět mění pod světlem majáku a jak se příroda znovuzrodí, zatímco se tma rozplývá.
Vizuální kouzlo doplňuje promyšlený zvukový design. Keeper pracuje s tichem stejně mistrně jako se zvukem. Každé škrábnutí, každý cinkot či šum větru je důležitým podnětem. Hudba je jemná, často sotva slyšitelná, ale vždy přesně podtrhuje náladu scény a vždy dokonale propojuje dění na obrazovce. Ticho, které by v jiných hrách působilo prázdně, je v tomto případě vysoce emotivní. Keeper totiž dokazuje, že není nutné mluvit, aby hra něco sdělila. Právě v těch nejtišších okamžicích vypráví nejvíc.
I světlo vrhá stín
Navzdory vší té chvále si Keeper nese také pár malých šrámů. Nejvýraznější z nich je statická kamera. Ta sice dává hře filmový nádech a vytváří nádherné kompozice, ale často omezuje hráčovu volnost. Občas byste se chtěli rozhlédnout po světě a nabažit se těch nádherných výhledů, ale kamera vám to nedovolí. Změny úhlu záběru sice do hry přinášejí svěží rozmanitost, občas ovšem působí nešikovně. Když se kamera otočí zády, pohyb vpřed se rázem změní v pohyb „do obrazovky“ a hráč jde naslepo a naráží do objektů, které nemá šanci vidět. Není to sice nic, co by zážitek kazilo, ale občas vás tyto drobné kolize vyruší z jinak dokonalého rytmu hry.
Další drobnou slabinou je délka. Keeper je relativně krátký. Dohrajete ho za přibližně za pět hodin, i když nespěcháte, vychutnáváte si prostředí a hledáte skryté monumenty. Na jednu stranu jsou ty nejlepší herní zážitky krátké a intenzivní, ovšem po skončení zůstane prázdno a touha po dalším dobrodružství.
Americké studio Double Fine Productions se nikdy nebálo experimentovat a Keeper je toho důkazem. Tato hra nepřináší nervydrásající akci, nehoní se za hráčskou pozorností, neodměňuje body ani statistikami. Místo toho vám nabízí čistě estetickou, filozofickou a emocionální zkušenost. Keeper se přidává k několika málo hrám, které posouvají médium zase o kousek blíže k umění.
Keeper je poetická a vizuálně ohromující odysea o světle, přátelství a znovuzrození, která dokazuje, že hry mohou být skutečným uměním. V tichu beze slov vypráví více než většina titulů plných dialogů a její svět vás pohltí svou symbolikou i atmosférou. Pro ty, kdo hledají zážitek s duší, je Keeper zářivým majákem mezi moderními hrami.
