Moře je velké, ale pirátů je moc. Každý z nich chce stejnou věc: poklady. V téhle karetní hře od vydavatelství Bohemian Games se neplavíš po mapě a neházíš sudy prachu přes palubu, ale skládáš si svou flotilu přímo na stole. Vše může začít jednou nenápadnou lodí s malým pokladem a jedním dělem. Jenže pak přidáš další kartu, ještě jednu, z druhé strany se ozve výhružné arr a najednou zjišťuješ, že pirátský život je hlavně o tom, jestli zaútočíš dřív než soupeř a hlavně na tu správnou loď. Hra je jednoduchá na vysvětlení, ale dokáže být překvapivě škodolibá. A to máme rádi.
Suchý dok na stole
Základ hry Piráti: peníze nebo život stojí na stavbě lodí. Všichni hráči hrají současně, takže nikdo dlouho nečeká a partie má svižný rytmus. Vezmeš kartu a rozhodneš se, jestli z ní začneš stavět novou loď, nebo ji otočíš lícem dolů a prodloužíš už postavenou. To je moc hezký prvek. Ostatní vidí jen první kartu každé lodi, ale všechno, co je přidáno za ni, už zůstává skryté. Vzniká z toho malé pirátské blafování. Všichni ví, že támhle máš tučnou kořist, ale nikdo neví, jestli jsi za ni neschoval děla, nebo jen blafuješ a loď je až po strop nafutrovaná poklady.
Loupeživé nájezdy jsou srdce hry
Jakmile má každý svou flotilu, začíná ta zábavnější část: útoky. V pořadí podle toho, kdo má na stole víc viditelných pokladů, se hráči pouští do soubojů. Vybereš loď, zvolíš cíl, obě strany otočí skryté karty a porovná se síla děl. Kdo má víc, bere všechny poklady z obou lodí do své skrýše. Jak jednoduché. Pouze při remíze vyhrává útočník.
Ve hře ale nechybí krásná pirátská pojistka: bomba. Pokud má některá z lodí bombu, jdou ke dnu obě. Všechen ten zlatý lesk mizí v odhazováku a na stole zůstává jen kyselý úsměv. Tenhle prvek dělá z nájezdů trochu ruskou ruletu a skvěle podporuje pirátské téma. Ano, můžeš zaútočit na loď s pěti poklady. Ale jsi si jistý, že to není past?
Kapitáni a rozšíření dělají z malé hry větší a lepší
V krabičce jsou i karty kapitánů, které přidávají speciální schopnosti. Hromovous například umí proměnit poklady s nízkou hodnotou na děla, a přitom je pořád boduje jako poklady. To je opravdu úžasná postava. Z obyčejné lodě s drobnou kořistí se stane bitevní stroj. Miranda Valdez umožňuje jednou za hru po úspěšném útoku přidat poklady do své skrýše, ale loď si ponechat na stole. Je sice plně odkrytá, ale můžeš s ní dál útočit.
Někteří kapitáni pracují se speciálními kartami papoušků a opic. Zde bych zmínila například postavu Bruna Barqueira, přezdívaného Opičí muž. Ten dokáže karty opic ve své skrýši proměnit z postihu minus pět na bonus plus jedna. Celkově karty opic a papoušků přidávají do hry další vrstvu strategie, ale není nutné je zapojovat hned.
V pravidlech je dokonce doporučeno první partii odehrát bez kapitánů, s čímž souhlasím. Základní hra je sama o sobě dost čitelná a je lepší si nejdřív osahat rytmus stavby a loupení bez dalších „sviňáren“ okolo.
Jak to šlape v různém počtu hráčů
Tady se musím zastavit. Ve dvou hráčích mi hra přišla slabší. Není to vyloženě špatné, blafování i tahání pokladů ze soupeře funguje, ale chybí tam ten tlak, že kolem tebe krouží víc lodí a že když nezaútočíš teď, udělá to někdo jiný. Ve dvou se navíc rychleji opakuje pořadí útoků a celé to působí trochu předvídatelně. Nemluvě o tom, pokud hraješ s poseroutkou, který po prvním útoku radši začne se svými loděmi ustupovat.
Jakmile ale přidáš třetího a čtvrtého hráče, zábava vyletí nahoru. Není to exponenciálně, jak by se mohlo zdát, ale spíš skokově. Přibude jeden člověk a hned se na stole děje násobně víc. Víc lodí, víc pokladů, víc šancí někoho sebrat, ale i víc příležitostí potopit se ke dnu. A co je úplně nejlepší, na krabici je zmíněno, že pokud má někdo dvě krabičky, dá se hrát až v deseti hráčích. To je na takhle malou pirátskou hru naprosto parádní možnost. A umím si to představit na rodinné oslavě, kolem stolu plno lidí, křik, otočené lodě a řev: „Jděte po prkně!“
Taktika ukrytá pod palubou
Líbí se mi, že fáze stavby lodí je společná. Nikdo nesedí a nečeká na svůj tah, všichni sledují, kde komu roste ta podezřele dlouhá loď. Líbí se mi i jasné podmínky začátku nájezdů podle viditelných pokladů. Kdo má bohatou loď na očích, toho si nejde nevšimnout, tak to na moři prostě chodí. A moc hezké je i pravidlo ústupu. Pokud nechceš riskovat souboj, prostě loď stáhneš a poklad si uložíš. Odplout s tím, co mám, je lepší, než o všechno přijít. Tahle volba mezi útokem a ústupem dělá z jinak jednoduché hry příjemnou taktickou oddechovku.
Karty, co dýchají mořem
Je to čistě karetní hra, takže nečekej kovové mince ani plastové lodě. Ale karty jsou přehledné, symboly srozumitelné a líbí se mi, že lodě se skládají vertikálně do délky a ilustrace na sebe parádně navazují. Na stole to pak opravdu vypadá jako loď. Příď je vidět, zbytek je schovaný. Hráči si navíc můžou kdykoli zkontrolovat vlastní zakryté karty, takže se nestane, že bys zapomněl, co jsi kam dala. Za mě skvělá rodinná záležitost.
Jakou posádku zvolit?
Piráti: peníze nebo život jsou přesně ten typ hry, který vytáhneš, když se sejde víc lidí a nechceš vysvětlovat pravidla dvacet minut. Po první partii všichni pochopí, že je dobré skrývat děla, že poklad na první kartě je sice lákadlo, ale taky pěkně nápadný. Pro deskovkáře, kteří mají rádi kontrolu, to nebude hlavní volba. Náhoda v dobírání karet a v tom, kdo zaútočí dřív, je tu prostě velká. Ale jako živá, škádlivá a trošku škodolibá pirátská hra funguje výborně.
Piráti: peníze nebo život jsou ideálním příkladem toho, jak se i z malé krabičky může stát velká zábava. Hra je jednoduchá, svižná a díky souběžné stavbě lodí i neustálým soubojům nenechá nikoho v klidu. Výborně se hodí na večery s přáteli nebo rodinné hraní, kde se neřeší složité strategie, ale spíš smích, napětí a to, kdo komu zrovna potopí loď. Ve dvou hráčích sice ztrácí část kouzla, ale ve větší skupině se rozjede naplno a přetaví stůl v pirátské bitevní pole. Díky krátké herní době, přehledným pravidlům a možnosti rozšířit počet hráčů až na deset jde o titul, který si místo v každé herní sbírce zaslouží právem.
