Někdy stačí jediná kniha, aby změnila váš pohled na celou domácí scénu. Dlouho jsem byl skeptický k tuzemské fantastice, která se často jen snaží kopírovat západní vzory, ale tohle je jiné. Oznamuji, že rok 2025 byl pro mě velkým návratem důvěry k českým autorům, kdy právě Michal Dlouhý už během našeho rozhovoru mi už předem byl schopen dokázat, že Rozdělené město od nakladatelství Fobos bude jen taková třešnička na vrcholu letošního dortu. Jeho prvotina není jen dalším příběhem o magii. Je to drsný, špinavý a překvapivě dospělý střet dvou světů, který vás chytne a nepustí. Zapomeňte na klasické putování z farmy na trůn nebo z osamění do týmu. Tady sledujeme pád z vrcholu až na samé dno, do města, kde magie nikoho nezajímá a kde přežijí jen ti, kdo se umí přizpůsobit pachu beznaděje.
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Svět:
Díl:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
Rozměr:
Váha:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Michal Dlouhý
Petr Domorád
Fobos
Rozdělené město
První
393
černobílý
měkká
listopad 2025
130 x 200 x 30
392 g
978-80-277-6171-5
9788027761715
první
Zdroj: Fobos
Tarian aneb pád z božského piedestalu do bláta
Celý příběh stojí a padá na postavě Tariana, a musím říct, že Michal Dlouhý zariskoval, když nám hned na úvod představil protagonistu, kterého možná nebudete mít rádi. Tarian není žádný ustrašený učedník. Je to (nebo spíše byl) dost možná nejmocnější čaroděj, jaký kdy kráčel po povrchu země. Jeho arogance, pramenící z absolutní moci, je hmatatelná. Jenže pak přijde zlom. Jedna zpackaná výzva, jeden špatný krok a Tarian se ocitá na místě, které nezná, zbaven své magie jako lusknutím prstu. Sledujeme fascinující dekonstrukci hrdiny, který byl zvyklý řešit problémy mávnutím ruky a nyní je nucen čelit realitě jako skoro obyčejný, zranitelný smrtelník.
Nový svět, do kterého je Tarian vržen, je kapitola sama pro sebe. Autor vytvořil fascinující kulisu Rozděleného města, která dýchá atmosférou rozkladu a starých, selhávajících technologií. Na jedné straně máme za zdí bohatou vrstvu, která si žvejká, co se jí zachce, neustále paří a rozhoduje zde právo mocnějšího a silnějšího. Na druhé straně máme to místo, kde skončil Tarian. Bez úsměvů, bez naděje, se stanicemi, kde se dá sehnat jídlo a s továrnami, které zásobují ty bohaté za zdí. S takovou menší hrozbou jedné brutální feťácké skupiny, která se nebojí okrádat ostatní. Jsou to takoví ti, co se na někom, kdo jde náhodou kolem, prostě musí vybít. Akorát tihle jsou zatraceně brutální.
A tak zavaří i našemu hrdinovi, kdy ho zbijí do bezvědomí a ukradnou mu tři velice důležité artefakty, které má vždy na sobě. A tím spouští samu spirálu, která rozjíždí tetralogii Michala Dlouhého a musím říct, že i velice dobře, protože vytvořil realistické charaktery, jaké dokáže pochopit každý, i se do nich vcítit. Dokonce si k nim vybudujete vztah takovým tempem, až to není možné, a je to díky vlastně jedné podstatné věci. Tarian je všechno možné, ale pokora k jeho kladným vlastnostem rozhodně nepatří.
Zdroj: Fobos
Rozdělené město je jako symbol a Tarian jako malíř
Jestli kniha na někom stojí a padá, je to hlavní hrdina. A díky bohu za to. Zapomeňte na ufňukané reky, kteří se hroutí při prvním nezdaru. On je monstrum. Neskutečně vypočítavý, brutálně inteligentní a mazaný parchant, který je nastřelený na svůj cíl. Ten chlap neuhne. Nikdy. Pokud mu stojí v cestě morálka, obejde ji. Pokud mu tam stojí lidé, využije je. Čekali byste klasické klišé, kde ho pád na dno naučí pokoře a lásce k bližnímu? Chyba lávky. Tarian se sice učí, ale ne proto, aby byl hodný, ale aby byl efektivní. Pokud se u něj objeví náznaky pokory, je to jen nechtěný vedlejší efekt nutnosti spolupracovat s Kris a Gordem, kteří fungují jako protiváha jeho ega, a bez nichž se hlavně neobejde. Tohle je pan sociopat.
Aby ale Tarianova genialita a bezohlednost mohly vyniknout, potřebuje k sobě zrcadlo, a tím je mladičká, teprve patnáctiletá Kris. Funguje jako jeho dokonalý protipól. Tam, kde Tarian obětuje pěšáky, Kris dělá všechno pro to, aby zachránila ostatní, často i na úkor sebe sama. Její nevinnost a morální kompas jsou v tom špinavém světě jako pěst na oko, ale pro Tariana je to nezbytná brzda. A pak je tu Gordo. Ten chlap je kapitola sama pro sebe. Obrovská, namakaná korba, co se sice ráda napije, ale má podezřele dobrácké srdce. Především v prvních dvou třetinách knihy skvěle sekunduje ústřední dvojici a funguje jako ten táta medvěd, který chce pomoct všem ostatním. Tahle dynamika mezi sociopatem, altruistickou teenagerkou a dobráckým hromotlukem vytváří chemii, která táhne celý děj kupředu.
Posledním, a možná nejdůležitějším, hercem je samotné Rozdělené město. Jasně, někdo může namítnout, že koncept připomíná Hunger Games, ale Michal Dlouhý to hraje úplně jinak. Nejde do laciného melodramatu o nespravedlnosti systému. On trefuje mrazivé smíření se s absolutním zoufalstvím skrze jeden naprosto geniální koncept. Vztah muže a ženy, respektive jeho absenci. Představte si místo, kde prakticky nejsou žádné ženy. Co to udělá s testosteronem nabitou společností? Jak se ventiluje ta hromadící se mužská frustrace? Nebudu lhát, tohle byl fenomenálně uchopený prvek, který mě posadil na zadek. Je to odporné místo s odporným jídlem, kde nic není a láska tu rozhodně nekvete. Právě ta totální absence naděje byla tou bombou, co mě u knihy držela. Celých 300 stran hledáte ten střípek světla jako ryba třpytku. Jdete po ní instinktivně, i když někde vzadu tušíte, že tam možná žádný cíl ani vykoupení nečeká.
Zdroj: Fobos
A pak je to držení v šachu
Je tu ale jedna věc, za kterou knihu miluji i proklínám zároveň. O Tarianově původním světě totiž nevíme skoro nic. Autor pouští ven tak mizerné a mizivé množství střípků, že byste z toho neposkládali ani jeden celý střep, ale paradoxně právě to vás drží v šachu. Je to geniální i trýznivé. Tarian vás celou dobu tlačí do touhy zjistit, co se v jeho minulém životě dělo, buduje ve vás hlad po prozkoumávání toho magického univerza, ale vlastně vám k tomu neřekne skoro vůbec nic. Je to jen další dokonalé lákadlo. A když už si myslíte, že se to zlomí, najednou přijde… PUF. Tohle „PUF“ si vyložte jak chcete. Jako konec, jako zvrat, jako výsměch čtenáři, ale je to přesně ten důvod, proč tu knihu budete nenávidět a zároveň ji nedokážete dostat z hlavy.
Zároveň musím vypíchnout, že na autorovu prvotinu je kniha napsaná velmi vypsanou rukou. Dlouhý má cit pro budování atmosféry a dávkování informací. Nezahlcuje expozicí hned na začátku. Místo toho nás nechává objevovat záhady města společně s Tarianem. Tempo je svižné, ale ne zbrklé. Akční scény střídají momenty introspekce, kdy sledujeme Tarianův vnitřní monolog. Jazyk je moderní, čtivý a dialogy působí přirozeně, bez zbytečného patosu, který často trápí české fantasy debuty. Je vidět, že autor má svůj svět promyšlený a ví, kam chce postavy dovést. A mimochodem, to ještě tak nenuceně dodám, během četby mě napadlo přesně sedmdesát osm otázek, a věřte mi, autor na ně odpoví. Po svém.
Rozdělené město je pro mě jedním z nejpříjemnějších překvapení roku 2025. Michal Dlouhý dodržel slovo a naservíroval nám promyšlený, napínavý a emočně rezonující příběh o jednom manipulativním šmejdovi, který si vás získá už jen tím, že chcete věřit, že v něm je něco dobrého. Je to kniha, kterou zhltnete na jeden zátah, a po dočtení budete netrpělivě vyhlížet další díl. Česká fantasy scéna má nový hit a já jsem hrdý, že jsem u toho mohl být od začátku. Jen teda, za to PUF se budu zlobit ještě zatraceně dlouho.
